Úvod do evangelií, 2. část — Kristovo působení v Galileji

Zavedení

Ježíš Kristus byl zcela jiný člověk, než jakého Juda kdy viděl. Autoritativním způsobem přednášel to, co znělo jako zbrusu nové učení. Pronášel šokující tvrzení. Konal úžasné zázraky. Stýkal se s celníky a hříšníky. Vehementně se stavěl proti mainstreamovým náboženským autoritám a kritizoval je. Dnes bychom použili klišé: „Pohyboval se do rytmu jiného bubeníka.“ V náboženské komunitě té doby nebylo v módě být radikální a odlišný. Od člověka se očekávalo a vyžadovalo, aby se přizpůsobil statu quo, ale Ježíš to neudělal.

Proto se objevily matoucí otázky ohledně Ježíšovy identity a učení. Byl šarlatánem a šarlatánem? Byl politickým revolucionářem, který by jim mohl pomoci svrhnout římskou tyranii? Byl nepřítelem, nebo jen cizím přítelem? A co je nejdůležitější, věřil učení svatých písem a propagoval ho, nebo zaváděl něco, co je v rozporu se zákonem a proroky? Někteří dokonce odvodili, že Ježíš byl posedlý démonem.

Lidé, kteří jsou dnes dostatečně odvážní, aby se s touto otázkou setkali, stále bojují s identitou Ježíše Krista. Jiní ho zcela odmítají. Ježíšova identita je stále otázkou, na kterou je třeba na Zemi odpovědět. A co učil v Kázání na hoře? Bylo to tím, že zákon byl stále v plné platnosti a vždy bude, nebo se Ježíš snažil zákon vymýtit, aby nastolil novou dispensaci milosti? Kázání na hoře se podivně používá k pokusu o prokázání obou názorů.

Ježíš věřil a učil všemu, co je napsáno ve Starém zákoně. Zároveň do něj však vnesl nové světlo a prohloubil naše chápání jeho záměru a aplikací. Jeho učení, ačkoli okořeněné milostí, bylo jasné a absolutní. Aby to Pán co nejvíce vyjádřil, v celém kázání stavěl do protikladu poskvrněné učení zákoníků a farizeů.

V moderní éře církve nacházíme mnoho lidí, kteří hledají Boží požehnání. To ukazuje, jak moc je církev klamána ohledně požehnání, kterému učil Ježíš Kristus. Někteří věří, že jsme požehnáni jako odměna za dobré skutky. Jiní věří, že požehnání získáváme projevováním „velké víry“. Navzdory nejsilnější víře a nejlepším skutkům nám požehnání stále uniká, pokud budeme Ježíšovo učení nadále nesprávně uplatňovat.

V Kázání na hoře Pán učil, že pravé blahoslavenství je stav bytí. Boží blahoslavenství nezávisí na vnějších vlivech ani na zvláštních podmínkách. Nepropadáme mezi blahoslavenými. V tomto ohledu jsme si mýlili blahoslavenství se „štěstím“. Tyto dva pojmy mají zcela odlišný význam, protože štěstí je pomíjivé, zatímco blahoslavenost je stálá. Štěstí přichází zvenčí, z vnějšího světa, z „náhody“ okolností. Blahoslavenstvo je stav bytí, který vychází zevnitř, na základě nového stvoření, kterým jsme v Kristu.

Chudí duchem nejsou nutně šťastní, ale jsou vždy požehnaní, protože jejich absolutní závislost je na neutuchající věrnosti, neuhasitelné lásce a zázračném Božím darování. Blahoslavenství, která učil Ježíš, jsou naším receptem na blaženost. Nejsou to příkazy k požehnání, ale způsob, jakým naplňujeme podmínky blaženosti. Blahoslavenství tedy pramení z proměny Kristovou mocí. Jsme požehnaní díky naší nové identitě v Kristu. Stupeň našeho blaženosti je určen splněním podmínek Ježíšových blahoslavenství.

Abychom byli požehnáni, musíme znát Krista. Musíme ho přijmout jako Spasitele a Pána, abychom mohli být proměněni obnovou Ducha svatého. Pak ale musíme vědět, „kdo jsme“ v Kristu. Pavel napsal filipské církvi:

Všechno však pokládám za ztrátu pro vznešenost poznání Krista Ježíše, svého Pána. Pro něj jsem se všeho zřekl a pokládám to za odpad, abych získal Krista a byl v něm nalezen ne s vlastní spravedlností, která je ze Zákona, ale s tou, která je skrze víru v Krista, spravedlností, která je z Boha skrze víru. Abych poznal jeho i moc jeho vzkříšení a měl účast na jeho utrpení, připodobňujíc se jeho smrti, abych se alespoň nějak dostal vzkříšení z mrtvých. (Filipským 3:8-11)

Ti, kdo hledají požehnání, ho nikdy nenajdou. Ti, kdo se snaží poznat Krista, snaží se Kristu líbit, snaží se Kristu poslouchat a zároveň se zbavují veškeré pýchy a sobeckých tužeb, naleznou požehnání v hojnosti. Musíme přestat usilovat o požehnání a usilovat o poznání Ježíše Krista. To je naše vše. Jako rozšíření této pravdy můžeme slyšet Ježíšovo učení přirozenýma ušima nebo duchovníma ušima. Naše schopnost porozumět Jeho božským vhledům závisí na způsobu, jakým nasloucháme. Přijímáme Ježíšovo učení pouze do své mysli, nebo do hlubin svého srdce? Kristova obnova dělá rozdíl.

Klikněte zde pro objednání tištěné verze z našeho studijního obchodu.
Klikněte zde pro stažení PDF verze této studie zdarma.

Klikněte na lekce níže: