Neděle: Noc přípravy — Marek 3:13; Lukáš 6:12
Nadšená reakce zástupů na Ježíšovo pomazané učení a uzdravování (Marek 3:7-12) Ho přiměla uchýlit se na horu, aby se v noci osaměle modlil k Otci (což dělal často, Marek 1:35; Lukáš 4:42; 5:16). Modlitba definovala osobu a službu Krista a mezi svými modlitbami učil a konal zázraky. Pro potřeby služby bylo zapotřebí více hlasů a rukou k vykonávání Božího díla. Ježíšova volba byla pro úspěch zásadní. Následujícího rána shromáždil své oddané následovníky, aby vybrali a pověřili muže, kteří by byli jeho nejbližšími partnery ve službě.
Pondělí: Pověření Dvanácti — Marek 3:14-19; Lukáš 6:13-16
Žádný z mužů pověřených Ježíšem jako apoštolové nebyl dokonalý: každý měl chyby, protože každý byl člověk. Jmenování dvanácti navazuje na Boží božské číslo duchovní správy: dvanáct synů Jákobových, dvanáct kmenů Izraele. Číslo dvanáct se ve skutečnosti objevuje v celé Bibli. Výběr správných mužů byl zásadní a jejich způsob chování ve službě byl důležitý pro splnění díla, které vyžadovalo nejen jejich věrné odhodlání, ale také božské pomazání mocí. Marek uvádí čtyři důležité úkoly: měli „být s“ Kristem (sloužit Mu), měli kázat evangelium, měli uzdravovat nemocné a měli vyhánět démony. Byli nazýváni „apoštoly“, protože byli vysíláni jako poslové s delegovanou pravomocí.
Úterý: Začátek kázání — Matouš 5:1-2; Lukáš 6:17-19
Vyučování a vybavování sloužících učedníků je pro Boží dílo stejně důležité jako skutečné kázání a uzdravování. Ježíš viděl, že potřeba zástupů je tak velká, že musí připravit ostatní, aby toto dílo konali. Pán se odděluje od běžného davu, aby svým oddaným následovníkům předal základní pravdy Božího království a rozmnožil tak svou schopnost oslovit více lidí.
Středa: Chudí duchem — Matouš 5:3; Lukáš 6:20
Řecké slovo, které zde Ježíš použil, „ptoochos“, označuje někoho, kdo je chudý a bezmocný uspokojit své vlastní potřeby. Je jako žebrák; jeho pomoc a vysvobození musí přijít zvenčí. Boží přesná diagnóza duchovního stavu člověka je, že je prázdný, chudý a bezmocný. Nejsme schopni dosáhnout vlastní spásy ani ji přijmout od těch, kteří jsou ve stejné situaci. Naše pomoc musí přijít od Někoho, kdo je nadřazený. Pouze Bůh nás může spasit.
Čtvrtek: Truchlící — Matouš 5:4; Lukáš 6:21
Opravdu duchovní člověk je ten, kdo si dělá osobní inventuru svého života a je přemožen hříšnými postoji, které v něm přetrvávají. Hněv, chtíč, závist, pýcha, hořkost, nedostatek víry a mnoho dalších postojů staré přirozenosti neustále soupeří o popředí v našich životech. Pavel zvolal: „Já ubohý člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?“ (Římanům 7:24). Truchlíme nad svým hříchem, ale Bůh je naším Vysvoboditelem! (Římanům 7:25).
Pátek: Tiší – Matouš 5:5
Tichost není slabost! Je to mnohem víc než být mírný nebo pohodový. Tichost je pravdivý pohled na sebe sama, projevující se vhodným postojem a chováním vůči druhým. Tichý člověk je ten, kdo není pýchy, sebeprezentace nebo sebeprosazení. Nepožaduje nic pro sebe, ani postavení, výsady, majetek ani status v životě. Tichý člověk je ten, kdo se nebrání, protože si uvědomuje, že v něm není nic, co by stálo za obranu. Je tichý, pokorný a tichého ducha.
Sobota: Ti, kteří hladoví — Matouš 5:6; Lukáš 6:21
Většina lidí hladoví a žízní po požehnání a šťastném životě. Opravdu duchovní lidé jsou požehnaní a šťastní, protože hledají spravedlnost. Tato zásada by měla být hlásána jako velká charta pro každou hledající duši! Zamyslete se nad tím… Kdo může být požehnaný nebo šťastný, když se nikdy nevypořádá se zdrojem neštěstí?