Neděle: Levá a pravá ruka — Matouš 6:1-4
Nejenže nemáme světu oznamovat své skutky lásky, ale ani bychom neměli dovolit své levé ruce vědět, co udělala pravá. To ve skutečnosti znamená, že si nemáme vést záznamy ani zapisovat své almužny do účetní knihy, abychom se k nim mohli vrátit a s hrdostí si vážit svých dobrých skutků. Pro některé je těžké konat dobro, aniž by si toho někdo všiml, ale ještě těžší je nepochválit se, když jsme udělali dobré věci. Všechno, co děláme, bychom se měli snažit konat dobře jako pro Pána, ale nikdy nepracovat pro sebeúctu nebo pochvalu druhých. Pečujte o věci, které jsou Bohu drahé; On se o vás postará.
Pondělí: Diskrétní modlitba — Matouš 6:5-6
Jsme tak zkaženi hříchovou přirozeností, že nás bude pronásledovat až do samotné Boží přítomnosti. Může být pro nás nepředstavitelné, že způsob, jakým se modlíme, může být zapleten do nepravosti, ale je to pravda. I na kolenou, když mluvíme zbožným tónem, můžeme uctívat sebe spíše než Boha. Jednou ze smrtelných ran této náboženské pýše je modlitba v tajnosti, protože tam je nemožné být viděn ostatními. Pokud je On jediný, kdo vidí, co na tom záleží, jak duchovně vypadáme? Diskrétní modlitba nám ale také umožňuje být skuteční. Můžeme Mu říct, jak se cítíme, protože On už to ví. A záleží Mu na nás.
Úterý: Marná opakování — Matouš 6:7-8
Pravá modlitba je o spojení s Bohem. Uzavíráme se před světem a vírou vstupujeme do Jeho úžasné přítomnosti. Když z modlitby uděláme něco, co se točí kolem vzorců, intenzity, dramatu, trvání, výmluvnosti nebo co provádíme proto, aby se to dalo odškrtnout z nějakého seznamu, minuli jsme se celé pointě. Modlitba není o tom, jak zapůsobit na ostatní, na sebe, nebo dokonce na Boha. Můžeme hlasitě plakat a s dramatickým šarmem se bít do hrudi, nebo můžeme se slzami v očích šeptat svá slova, ale žádná forma není duchovnější než jiná. Modlitba není o modlitbě. Modlitba je o Bohu. Jde o to být v Jeho přítomnosti.
Středa: Otče náš — Matouš 6:9-10
Pánova modlitba, typická pro Bibli, se nachází v Janovi 17. Jeho vzorová modlitba je však známá jako Modlitba Páně a je zdaleka nejznámější v celé Bibli. Nacházíme v ní všechny důležité aspekty modlitby: uctivý přístup k Bohu, svěcení Jeho jména, prosba o Jeho vládu nad našimi životy a nad celou zemí, prosby za naše potřeby, hledání Jeho láskyplného odpuštění a milosrdenství, prosba o Jeho pomoc proti moci zla a návrat k uznání Jeho svrchovanosti a slávy.
Čtvrtek: Modlitba za naše potřeby — Matouš 6:11-13
Ježíš se modlil za potřeby člověka úplným a stručným způsobem. V těchto prosbách je zahrnut celý člověk, tělo, duše i duch. Modlíme se za náš každodenní chléb. Modlíme se za odpuštění a uznáváme naši potřebu odpouštět. Modlíme se za Boží sílu odolávat pokušení, za Jeho pomoc, která nás vysvobodí od zla. Musí být jasné, že jsme ve všech ohledech zcela závislí na Bohu. To, že takoví máme být každý den, je jasné, protože máme prosit pouze o náš každodenní chléb. Ten, kdo přijal Boží požehnání, si vychutná závěrečný kámen: „Neboť tvé je království, moc i sláva!“
Pátek: Princip odpuštění — Marek 6:14-15
Hořkost a hněv jsou pro duši smrtelným jedem. Nejenže zahalují naši mysl negativitou, ale také umožňují, aby v nás vládl nejhorší druh stresu. Ještě horší je, že neodpuštění nás staví do strašně kompromitované pozice před Pánem. Život je zničující bez Jeho trvalého odpuštění a přijetí.
Sobota: Diskrétní půst — Matouš 6:16-18
S půstem opět vidíme, jak snadné je nechat se rozptýlit a dělat něco prospěšného jen kvůli jeho zdání nebo proto, abychom se předvedli, jak jsme duchovní. Pokud se při půstu nemáme jevit jako farizeové, máme se snažit „nebýt“ jako oni? Pravá spravedlnost nespočívá ve snaze být nebo nebýt něčím, protože nejde o vzhled, ale pouze o náš vztah s Bohem.