Neděle: Skrytá chtíč — Matouš 5:27-28
Farizeové a zákoníci omezili význam Božích svatých přikázání tak, aby se vztahovala pouze na vnější činy. Ježíš jasně učil, že ten, kdo má hřích ve svém srdci, se nemusí dopouštět hříšných činů, aby byl potrestán trestem za hřích a zničením. Starý zákon rozděloval hřích do dvou hlavních kategorií: přestupky a nepravosti. Přestupky byly vnějším pácháním hříšných činů, zatímco nepravost se vztahovala na hříšné sklony a chlípné vášně v srdci. Abychom měli čisté ruce a čisté srdce, musíme se vypořádat s oběma aspekty (Žalm 24:4), ani s „povyšováním duše“ (hříšnou přirozeností), ani s „lstivým přísaháním“ (vnějšími hříchy).
Pondělí: Ukřižování těla — Matouš 5:29-30
Někteří lidé tyto verše překládají doslovně a tvrdí, že zmrzačení fyzického těla povede ke svatosti. Tato analýza je mylná, protože člověk může být duchovně ztracen, i když postrádá obě ruce a zrak. Ježíš zde mínil náš postoj k hříchu a pozemským vášním. Nesmíme živit své chlípné vášně (omezovat to, na co hledí naše oči), ani nesmíme přikládat ruce k páchání hříchu. Ti, kdo patří Kristu, ukřižovali tělo (Galatským 5:24).
Úterý: Varování před rozvodem — Matouš 5:31-32
Bůh od počátku upřednostňoval manželství, ale nikdy ne rozvod. Rozvod povolil v omezených situacích, ale i tehdy musela být nečistota vedoucí k rozvodu prokázána dvěma svědky a poté musel být vydán rozlukový list, který prohlašoval rozvedeného za svobodného, aby mohl usilovat o právoplatné manželství s jiným. Judští vůdci oslabili Boží zákon, aby udělovali rozvody z rozmaru. Ježíš se znovu zaměřuje na původní význam manželství: dva se stanou jedním tělem. Rozvod byl zvažován pouze v případě cizoložství (úplného rozrušení manželského svazku).
Středa: Nebezpečí slibů — Matouš 5:33-37
Židovská společnost v Ježíšově době byla sužována tolika lstí, že prosté slovo člověka nic neznamenalo. Aby se ostatní přesvědčili, že mluví pravdu, stalo se běžnou praxí skládání slibů. I tehdy byly některé sliby považovány za závazné, zatímco jiné ne. Pro vážné svědectví existovalo vhodné uplatnění slibů, ale Bůh zakázal sliby dané v každodenním rozhovoru. Proč jsou vůbec nutné, když všichni mluvíme s integritou? Ať je vaše ano ano.
Čtvrtek: Oko za oko — Matouš 5:38-42
Hlavním záměrem zahrnutí tohoto do Mojžíšova zákona bylo omezit hněv, násilí a pomstu. Trest za spáchané provinění musí být přiměřený a ne přehnaný – to je příkaz opravdové spravedlnosti. Učení v těchto verších se však ve skutečnosti zabývá postojem, který máme k sobě samým. Pokládáme své životy a majetek za druhé, nebo se bráníme a jsme nároční? Hledáme na prvním místě své vlastní, nebo klademe na první místo nejlepší zájmy druhých?
Pátek: Milujte své nepřátele — Matouš 5:43-45; Lukáš 6:27-30
Ježíš odporoval řeholníkům, kteří učili, že máme milovat své bližní a nenávidět své nepřátele. Jak máme milovat své nepřátele? Nesmíme reagovat na to, jak se k nám chovají. Musíme mít opravdovou lásku a soucit i k těm, kteří jsou hrubí. Musíme jim žehnat – činit jim dobro – modlit se za ně.
Sobota: Co děláte víc než ostatní? — Matouš 5:46-48; Lukáš 6:31-36
Křesťan má být jiný. Má být „jako Kristus“. Má odpouštět to, co mnozí považují za „neodpustitelné“. Má milovat ty, kteří jsou považováni za „nemilované“. Nabízí pomoc těm, kteří jsou považováni za zcela „bezmocné“. Děláme to ne pro potlesk nebo uznání, ale proto, že takoví jsme v Kristu. On nám odpustil, vysvobodil nás, změnil nás, obnovil nás. Milujeme, protože On nás miloval jako první. Jsme dokonalými stvořeními v Kristu. Máme být jako On.