Neděle: Víra setníka — Matouš 8:1, 5-13; Lukáš 7:1-10
Setník byl skutečným kontrastem k Ježíši Kristu. Byl vojákem, zatímco Ježíš byl mužem míru. Ježíš byl Žid; byl pohan. Navzdory těmto rozdílům byl setník mužem velké víry. Byl mužem pod autoritou a vykonával autoritu nad 100 vojáky. Matouš zaznamenal pouze dva zázraky pro pohany a toto je jeden z nich. Druhým bylo uzdravení dcery syrofenické ženy (Matouš 15:21-28). Oba zázraky ukazují, že na Ježíše udělala dojem jejich velká víra. A oba zázraky byly provedeny z dálky, což pro Židy symbolizovalo neuvěřitelnou moc.
Pondělí: Syn vdovy — Lukáš 7:11-17
Přerušení pohřbu bylo do očí bijícím porušením židovského zákona a zvyku; dotyk már vystavil Ježíše celodenní nečistotě (Numeri 19:21-22); dotyk mrtvoly ho vystavil týdenní nečistotě (Numeri 5:2-3; 19:11-20). Ale v Ježíšově případě se vliv ubíral opačným směrem. Ježíšova bezhříšnost a nesobeckost mu daly úžasný soucit. Náš hřích a zaměření na sebe nám brání v péči. Z toho s radostí usuzujeme, že Ježíš má srdce, které je dostatečně velké pro naše zármutky. Jeho soucit a empatie jsou skutečné: „Jeho slitování nepolevuje, obnovuje se každé ráno; tvá věrnost je velká“ (Pláč 3:22-23).
Úterý: Uctívání Jana Křtitele — Matouš 11:2-15; Lukáš 7:18-29
Jan Křtitel byl uvězněn v pevnosti Macheros za to, že odsoudil cizoložné manželství mezi Herodem Antipasem a Herodiadou. Skutečnost, že židovští vůdci nic neudělali, ukázala nejen jejich postoj k Janovi, ale také k Ježíši, kterého Jan hlásal. Ježíš zázračnou mocí potvrdil Janovým učedníkům, že je Kristus. Poté, co odešli, Ježíš charakterizoval Jana jako muže přesvědčení a velké odvahy a jako největšího ze všech proroků.
Středa: Dětinské pokolení — Matouš 11:16-19; Lukáš 7:30-35
Ježíš citoval dvojverší, které si děti křičely, když se nechtěly zapojit do her s ostatními, a aplikoval ho na chování farizeů a zákoníků. Nejprve si stěžovali, že Jan netančí. Pak si stěžovali, že Ježíš nepláče. Nebyl způsob, jak se zalíbit samolibému náboženskému establishmentu, protože měl hluboký odpor k nebeské moudrosti. Démonizovali Jana a pohoršovali Ježíše.
Čtvrtek: Chorazin, Betsaida, Kafarnaum — Matouš 11:20-30
Tato 3 města jsou místem, kde Ježíš vykonal některé ze svých nejvýznamnějších zázraků. Pán je přirovnává ke třem velmi zlým pohanským městům, městům, která by činila pokání, kdyby byla svědky stejných zázraků. Ježíš poté prohlásil, že pravého učednictví se může těšit každý, kdo přichází s dětskou vírou.
Pátek: Šimonova nezdvořilost — Lukáš 7:36-39
Šimonovo pozvání Ježíše k večeři bylo provázeno nepříjemnou nevraživostí, protože Šimon opomněl běžné zdvořilosti prokazované každému hostovi u večeře. Obvykle hostitel položil hostovi ruku na rameno a dal mu polibek pokoje, hostovi byly zouvány sandály a nohy mu byly umyty, když vešel nebo když se usadil u stolu, a byly mu také pomazány trochou olivového oleje: Ježíš takovou laskavost neprokázal. Ale byla tu jedna hříšná žena z města, která se vylila k Ježíšovým nohám…
Sobota: Žena, které bylo odpuštěno — Lukáš 7:40-50
Jediný způsob, jak se k Bohu přiblížit, je s vírou a upřímným pokáním. Lidská morálka a dobré skutky nás nezachrání ani nám nedají přízeň u Boha. Všichni jsme sešli z cesty. Všichni jsme zdaleka nedosáhli dokonalosti. Přesto se, stejně jako Šimon, často snažíme ukázat, že jsme lepší než ostatní, tím, že se s nimi srovnáváme. Všichni však potřebujeme Spasitele. Dokonalý a bezhříšný Ježíš byl ukřižován, dokonalý pro nedokonalé, aby každý mohl mít život.