Primární text: Matouš 7:1-27
Verš k zapamatování: „Vejděte úzkou branou, neboť široká je brána a široká cesta, která vede do zatracení, a mnoho je těch, kteří jí vcházejí. Těsná je brána a úzká cesta, která vede do života, a málo je těch, kteří ji nacházejí.“ Matouš 7:13-14
Úvod:
Sjednocujícím tématem Matouše 7 je připomenout křesťanovi, že Bůh vidí všechno, co děláme, a jednoho dne budeme souzeni za to, jak jsme žili. Konkrétní témata, která si Ježíš vybral k učení, se týkají hlavně toho, jak se vztahujeme k ostatním lidem, ale v konečném důsledku to ovlivňuje náš vztah s Bohem. Paradoxem každodenního života je, že abychom s lidmi mohli co nejlépe komunikovat, musíme mít v sobě aktivní Boží přítomnost, která zmírňuje naši osobnost a umožňuje nám být trpělivější a moudřejší ve všech našich jednáních. Přesto On sleduje vše, co děláme, aby jednoho dne mohl být vynesen přesný soud za způsob, jakým jsme se rozhodli žít. Jinými slovy, musíme mít dobrý vztah s Bohem, abychom se vždy chovali k druhým dobře, ale jednoho dne budeme souzeni za to, jak jsme se chovali k druhým. To nejdůležitější je, co si o nás Bůh myslí.
Požadavky, které Ježíš učil v Kázání na hoře, ukazují, že křesťanský život musí být zoufale spojen s Bohem. Nikdo nemůže žít podle standardů dokonalé spravedlnosti bez trvalé přítomnosti Krista, který v nás žije. Musíme žít každý okamžik mocí Ducha svatého. Naším ujištěním je, že přesně takhle si Bůh přál, abychom žili spravedlivě. Zkuste se kázání aplikovat z moci těla a selhání je jisté. Naplněno mocným Božím pomazáním je nemožné selhat. Proto je prvořadé lpět na Bohu po celý náš život.
To také znamená, že se musíme zbavit všech světských věcí. Nemůžeme žít křesťanský život svázaný s tímto světem. Musíme pochopit, že jsme zde cizinci a cizinci a pouze procházíme na cestě do našeho úžasného, věčného domova. Naše sbírky známek, sportovní týmy, kterým jsme fandili, naše každodenní práce, auta, která jsme řídili, oblečení, které jsme nosili, a dovolené, které jsme si užívali, nebudou ve věčnosti důležité. Záležet bude na tom, jak jsme žili, jaké vztahy jsme pěstovali a co jsme dělali pro Boží království. Opusťte svět, přimkněte se k Bohu!
Studium lekce o slově Studium
- Diskutujte o vlastnostech odsuzujícího ducha. (Viz nedělní denní zamyšlení.)
- Pokud máme vůči druhým odsuzujícího ducha, jaký to bude mít výsledek? Matouš 7:1–5; Lukáš 6:37–42
- Proč Ježíš učil, že nemáme „dávat svaté psům a házet perly před svině“? Matouš 7:6
- Jaké jsou důležité základní principy křesťanského prosení, hledání a klepání? Matouš 7:7-11; Lukáš 6:31
- Učil Ježíš, že bychom se k druhým měli chovat stejně, jako se oni chovají k nám, nebo že bychom se k nim měli chovat tak, jak bychom si vždy přáli, aby se oni chovali k nám? Matouš 7:12 Chová se k nám Bůh podle stejného principu?
- Jak poznáme falešného proroka podle toho, co dělá, nebo ještě spíše podle toho, co nedělá? Matouš 7:15-20
- Jakou falešnou naději na svou spásu má mnoho lidí? Matouš 7:21-23; Lukáš 6:43-45 (viz poznámka autora níže)
- Jaké byly podobnosti a rozdíly mezi dvěma muži, kteří stavěli domy v Ježíšově posledním podobenství v Kázání na hoře? Matouš 7:24-27; Lukáš 6:46-49
[Poznámka autora: je těžké pochopit, jak může člověk projevovat duchovní moc a skutečně konat skutky pro Boží království, a přesto být ztracen v den soudu. Ale nebyl to tak i v případě Jidáše Iškariotského? Zkoumejme sami sebe (1. Janův 3:3). Pokud se zajímáme především o účast na křesťanských shromážděních, zkoumání duchovních jevů, organizací nebo denominací, o sociální (spíše než osobní) aspekty křesťanství, o apologetiku (obranu víry), o akademický přístup k teologii, o přehnaný zájem o proroctví, o intelektuální nebo triviální přístup k Bibli nebo o přehnaný důraz na milost na úkor křesťanské povinnosti, můžeme mít vážný problém. Naším hlavním důrazem musí být poznání Krista! (Filipským 3:7-11). Pokud je náš vztah k Němu nejistý nebo druhořadý vůči jiným věcem, jsme v nebezpečí. Všechny věci, včetně všech náboženských věcí, musí být považovány za ztrátu, ceněny jako hnůj ve srovnání s naším vztahem k Ježíši Kristu.]