Síla ke změně – Žijte jinak – Průvodce pro učitele

Svazek 3

Ušli jsme významnou cestu v naplňování našeho tématu transformace, „Moc ke změně“. V lekcích tohoto čtvrtletí se budeme zabývat různými aspekty správcovství, života z víry, chození v autoritě, poslušnosti a posvěcení, manželství, rodičovství, financí a dalšími. Dobré spravování všech Božích zdrojů vyžaduje pochopení Boží milosti a spolupráci s Bohem, abychom se stali vítězi a žili vítězně. Vyzýváme vás, abyste „žili jinak“. Pastor Jon Carson

Obsah

Lekce 1 – Správcovství.
Lekce 2 – Život z víry.
Lekce 3 – Chození v autoritě.
Lekce 4 – Pořádek v Božím domě.
Lekce 5 – Naprostá poslušnost.
Lekce 6 – Posvěcení: Boží kodex cti.
Lekce 7 – Setí a sklizeň.
Lekce 8 – Základy zbožného manželství.
Lekce 9 – Udržování zbožného manželství.
Lekce 10 – Rodičovství – Nejvyšší úroveň správcovství.
Lekce 11 – Život v Božím zdraví.
Lekce 12 – Příklad věřícího.
Lekce 13 – Čtvrtletní shrnutí.

Tuto sérii lekcí s názvem „Moc ke změně“ a „Ovoce Ducha – důkaz změny“ štědře sdílela Shiloh Church of God 7th Day, 5701 Eastern Avenue, Hyattsville, MD, a byla upravena pro použití Generální radou Churches of God (Seventh Day), Inc.

Pokud není uvedeno jinak, všechny citace z Písma jsou převzaty z Bible kralické. Copyright © 1982 Thomas Nelson. Použito s povolením. Všechna práva vyhrazena.

S potěšením se s vámi podělíme o tato ponaučení pro vaše duchovní obohacení. Stejně jako v případě časopisu ACTS
bychom rádi věnovali chvíli času a připomněli našim čtenářům, že Generální rada církví Božích (sedmý den)
je ve stavu neustálého růstu a všichni máme odlišné zázemí, takže je možné, že se vaše názory mohou poněkud lišit
od názorů prezentovaných v této studii. Modlíme se, aby vám tato ponaučení poslouží jako výchozí bod pro vaše vlastní studium.
„Všechno zkoumejte, dobrého se držte“ (1. Tesalonickým 5:21).

Lekce 1 – Správcovství

Biblický text: Matouš 25:14-30

Verš k zapamatování: „A neužitečného služebníka vyhoďte do nejzazší tmy. Tam bude pláč a skřípění zubů.“ Matouš 25:30

Cíl lekce: Zdůraznit důležitost a dopad, který má správcovství na naše životy.

Klíčové body Všechno, co máme, skutečně patří Bohu. Dobrými správci můžeme být pouze z Boží milosti. Spolupracujte s Bohem… využijte co nejvíce toho, co nám Bůh svěřil.

Když se zmíníme o správcovství, většinou si okamžitě představíme peníze. Správcovství se však týká i dalších aspektů našeho života; například našich rodin, našich vztahů s Bohem a ostatními, našich talentů, darů a schopností. Bůh nám toto vše a ještě více svěřil. Koncept správcovství je důležitý pro to, jak žijeme, a pro náš pohled na život.

Slovník World Book Dictionary definuje správce jako „muže, který spravuje majetek jiného.“[1] Vesmír je Božím majetkem. V knize Genesis Bůh ustanovil Adama správcem svého majetku. Adamovi byla dána vláda nad zemí a Bůh ho umístil do zahrady Eden, aby ji obdělával a střežil. Objevujeme se o mnoho generací později a jako Boží lid je důležité, abychom si uvědomili, že vše, co máme, stále patří Bohu. Bůh každému z nás svěřil život, tělo, zdraví, rodinu, finance, talenty, dary, schopnosti a duchovní věci.

Hodnota je zásadní koncept pro pochopení správcovství. Věci, kterých si vážíme, jsou věci, kterých si vážíme. Boží slovo vysvětluje, že kde je náš poklad, tam bude i naše srdce (Matouš 6:21). Budeme se starat o to, čeho si vážíme. Bohužel bereme velkou část Boží dobroty a Jeho darů jako samozřejmost. Bůh však očekává, že si budeme vážit toho, co nám svěřil. Bůh očekává vzrůst. To platí jak pro přirozené, tak pro duchovní věci. Neoceňuje plýtvání a zneužívání, ať už jde o naše tělo a mysl, duchovní dary nebo peněžní bohatství.

Mnoho Božích darů je výsledkem Jeho svrchovaného působení. Dobrými správci však můžeme být pouze z Boží milosti, ale vyžaduje to z naší strany vědomé úsilí. Musíme s Bohem spolupracovat, abychom co nejlépe využili a získali co největší hodnotu z toho, co nám svěřil. Máme jen jeden pozemský život. Co s ním děláme? Žijeme jinak než svět? Využíváme naplno to, co nám Bůh dal, abychom rozšiřovali Jeho království, nebo se spokojíme s pouhou existencí, či sledujeme své sobecké zájmy?

Každý z nás se musí zamyslet nad svým způsobem myšlení, mluvení a života v kontextu dobrého správcovství. Jak se díváme na své životy, své úkoly a své role jako členové Kristova těla? Vážíme si jednoduchých, ale mocných požehnání a zaslíbení Božích? Vážíme si jich natolik, abychom jim věřili? Jsme ochotni vzdát se Božího majetku pro Jeho záměry, nebo jsme k Jeho věcem tak připoutáni, že myslíme, mluvíme a jednáme, jako by byly naše? To jsou některé otázky, které si musíme položit, když zvažujeme své povinnosti jako Boží správci a přijímáme výzvu žít jinak.

Otázky a diskuse

  1. Co obnáší být dobrým správcem? Matouš 25:15, 20–23; Lukáš 12:42–43

Odpověď: Spolupráce (konání v poslušnosti Pánovi). Využívání schopnosti, kterou vám Bůh dal, a vytváření zisku, přidaná hodnota. Další věci mohou zahrnovat: moudrost, porozumění, vděčnost, píli. Protiklady by byly neposlušnost, lenost, nevědomost, boj s vlastním úsilím.

  • Proč je důležité, abychom rozuměli správcovství a naší povinnosti být dobrými správci? Matouš 25:14-15, 19-26, 30; Lukáš 12:48; Lukáš 13:6-9

Odpověď: Bůh nám svěřil přinášet hodnotu, plodit se a množit se. Očekává, že Mu budeme prospěšní. Komu je mnoho dáno, od toho se mnoho vyžaduje.

  • Co nám tyto verše říkají o nás samotných a o našem majetku? Žalm 100:3; 1. Korintským 6:20; Žalm 50:10-12; Ageus 2:8

Odpověď: Patříme Bohu; jsme Jeho lid; naše těla i duchové jsou Jeho; všechno na zemi patří Bohu; stříbro i zlato.

  • Jak jsme povoláni být dobrými správci, pokud jde o náš vztah s Bohem? 1. Petrův 2:9-10; Římanům
    12:1-2; Jób 23:12; 1. Korintským 2:12; 1. Petrův 4:10

Odpověď: Každý, koho Bůh povolal, je Jeho. Jsme vyvolené pokolení, královské kněžstvo, svatý národ, zvláštní lid. Nyní jsme Božím lidem. Jsme povoláni znovu se zasvětit Bohu. Važte si Božího slova. Používejte duchovní dary pro dobro církve.

  • Jak jsme povoláni být dobrými správci, pokud jde o naše vztahy v Kristově těle? Římanům 12:10; Efezským 4:11-13; Židům 13:17

Odpověď: Mějte jeden druhého laskavě bratrskou láskou (s láskou se chovejte ke každému). On dal apoštoly, evangelisty, proroky… k zdokonalování svatých a k budování Kristova těla. Podřizujte se těm, kdo nad vámi vládnou.

  • O jaké další věci se musíme dobře starat? Jozue 24:15; 1. Samuelova 1:26–28

Odpověď: Různé odpovědi by měly zahrnovat: Náš čas; naše manželství, naše finance, budování církve, další majetek, vztahy, přirozené a duchovní dary; Boží přítomnost.

  • Jak nás to, že jsme dobrým správcem, povede k odlišnému životu?

Odpověď: Různé odpovědi od dobrovolníků. Použijte jako závěrečnou otázku na konec hodiny.

Lekce 2 – Život z víry

Biblický text: Židům 11:1-13

Verš k zapamatování: „Spravedlivý bude žít z víry, ale kdo se zapotácí, v tom má duše nemá zalíbení.“ Židům 10:38

Cíl lekce: Ukázat, že cesta věřícího je životním stylem víry.

Klíčové body: Bez víry není možné se Bohu líbit. Víra je podstatou vztahu s Bohem. Život, který Ježíš žil v těle, byl životem víry. Vítězného života lze dosáhnout skrze víru.

Co je víra? Písmo říká: „Víra je podstatou věcí, v které doufáme, důkazem věcí, které nevidíme“ (Židům 11:1). Jinými slovy, je to ujištění, potvrzení toho, co očekáváme, a je to důkaz a přesvědčení o tom, co nevnímáme smysly.[2] Když chápeme, co je víra, uvědomujeme si, že víra je podstatou vztahu věřícího s Bohem. Židům 11:6 říká: „Bez víry je však nemožné se Bohu líbit…“ Žít vírou je cesta, kterou věřící začíná přijetím a vyznáním Ježíše Krista jako Božího Syna. Zahrnuje to také důvěru v Boha ve všem: v základních životních potřebách, v řešení výzev, v vedení našich životů, v uzdravení, v zdraví atd.

Tato cesta vyžaduje neochvějnou důvěru a bezpodmínečnou důvěru v Otce a Pána Ježíše Krista. Víra byla po věky základem, na kterém bohabojní muži a ženy budovali svůj vztah s Bohem. Umožňovala jim snášet bídu, mučení, zkoušky krutého posměchu, bičování, kamenování, soužení, trýznění, pouta a věznění. Právě tento typ neochvějné a nezlomné víry musí věřící 21.století uplatňovat, aby snášeli životní výzvy, pronásledování, trestní stíhání a další těžkosti a udržovali si otevřený vztah s Bohem.

Ze všech velkých mužů a žen víry, které Pavel vyjmenoval – Enoch, Noe, Abraham, Sára, Mojžíš, Rachab atd. – představil Ježíše jako nejvyšší příklad dokonalé víry. Vírou, pronášením Slova, Ježíš porazil Satana na poušti. Vírou konal zázraky – uzdravoval slepé, hluché, chromé a křísil mrtvé. Vírou Ježíš hlásal slova života. Vírou se svěřil do rukou Božích v Getsemanské zahradě. Vírou Ježíš snášel utrpení kříže a přemohl smrt, peklo a hrob. Vítězně povstal nad Satanem a všemi jeho zlými knížatstvy a mocnostmi a nyní sedí v pozici nejvyšší moci a autority po pravici Otce. Válka byla vyhrána. Ježíš přemohl svět! Díky tomuto vítězství se stal autorem – zdrojem naší víry a dovršitelem – který přivádí naši víru k zralosti.

Když v Něm zůstaneme skrze neustálé společenství a jednotu a když Jeho slova zůstanou v nás, formují nás a přizpůsobují nás Jeho obrazu, máme přístup k víře, která nám umožňuje „…proste, o co chcete, a stane se vám“ (Jan 15:7). Nejen to, ale Bůh má velké potěšení, když vidí své děti chodit v poslušnosti tím, že jednají ve víře. To Ho skutečně těší.

Život vítězství je nám k dispozici, když myslíme, chodíme, mluvíme a jednáme s vírou. Slova apoštola Pavla, zaznamenaná v Galatským 2:20, velmi dobře shrnují, co znamená žít vírou. Jeho slova zní: „Jsem ukřižován s Kristem, ale nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který nyní žiji v těle, žiji VÍROU v Syna Božího, který si mě zamiloval a vydal sám sebe za mě.“ (zvýraznění přidáno). To je život z víry!

Otázky a diskuse

  1. Jaký je konečný účel víry? Římanům 1:17; Židům 10:38; 11:6; Abakuk 2:4

Odpověď: Konečným účelem je žít z víry, a tím se člověk bude líbit Bohu.

  • Co víra například dosáhne? 2. Timoteovi 3:15; Matouš 9:22; Galatským 3:14; 1. Jan 5:4

Odp.: Moudrost ke spáse; uzdravení/vysvobození; požehnání Abrahama; vítěz.

  • Jak věřící projevuje víru? Jakub 2:18; Lukáš 5:18-20

Odpověď: Skutky věřícího, jeho činy.

  • Jaké kroky můžeme podniknout, abychom žili vítězný život víry? Přísloví 3:5-6; Jakub 1:22-23; Jakub
    4:7-8; Jozue 1:8

Odpověď: Důvěřuj v Pána; staň se činitelem Slova; podřiď se Bohu a vzdoruj ďáblu; rozjímaj o Slovu.

  • Jak jsme ospravedlněni v Božích očích? Skutky 15:8-9; Římanům 3:28; 5:1-2; Galatským 2:16; 3:24

Odpověď: Vírou. Poznámka: Definujte pro publikum, co znamená ospravedlnit/ospravedlnit. To zesílí úžasnou lásku, kterou Kristus projevil na Kalvárii, a podpoří důležitost víry.

  • Jak daleko bychom měli zajít v důvěře a poslušnosti Bohu? 1. Timoteovi 6:11-12; Zjevení 2:10; Přísloví 3:5

Odpověď: Jdi za ním; bojuj dobrý boj víry; buď věrný až do smrti; důvěřuj Mu celým svým srdcem.

  • Proč bychom měli mít i nadále víru navzdory zjevným překážkám a současným obtížím? 2. Korintským
    4:17-18 Diskutujte.

Odpověď: To, co zažíváme tady a teď, je považováno za „lehké soužení“, které bude trvat krátkou dobu. Ale výsledkem zachování vaší důvěry (víry) v Boha je věčná tíha slávy. To, co vidíme nyní, je dočasné, ale to, co nevidíme, je věčné – sláva, která se v nás zjeví.

Závěr: Víra je jádrem, podstatou chůze věřícího s Pánem. Naším konečným cílem je líbit se Bohu a toho můžeme dosáhnout pouze vírou. Nic jiného Boha nepohne než naše víra! Vítězný život vyžaduje víru.

 

Lekce 3 – Chození v autoritě

Biblický text: Nehemjáš 4

Verš k zapamatování: „Hle, dávám vám moc šlapat po hadech a štírech a po veškeré nepřátelské moci a nic vám neublíží.“ Lukáš 10:19

Cíl lekce: Prozkoumat důležitost našeho uznání a chování se v autoritě, kterou nám Bůh dal.

Klíčové body: Chodit s autoritou je otázkou postoje, držení těla a připravenosti. Připravenost znamená být zdatný nebo vhodný, přizpůsobený, připravený. Bůh nám dal moc nad veškerou mocí nepřítele. Je důležité rozpoznat a používat autoritu, kterou nám Bůh dal.

Nedaleko od našeho kostela parkuje zástupce policie s kamerou a radarovým detektorem. Jeho jediným cílem je zachytit všechny, kdo překračují povolenou rychlost. Městská rada schválila zákony, které mu dávají oprávnění vykonávat povinnosti spojené s pozici policisty. Ať už udělí pokutu, nebo ne, jedná v pravomoci. Chůze v pravomoci je více než pouhé oprávnění k jednání nebo zákonná moc. Je to otázka postoje, postoje a připravenosti.

Pozice se někdy používá k označení bodu obsazeného vojsky z taktických důvodů. Bůh strategicky umístil každého člena Kristova těla jako útočnou pozici pro svůj další tah a obranu proti plánům nepřítele. Jeden takový případ je v Nehemjášovi 4, kde byl Boží lid při obnově jeruzalémských hradeb neustále ohrožen. Někteří muži střežili práci, zatímco jiní pracovali s mečem po boku. Byli dokonce i tací, kteří pracovali jednou rukou, zatímco v druhé drželi zbraň.

Kristovo tělo by mělo zaujmout postoj mužů, kteří pracovali se zbraní v ruce. Měli bychom si být plně vědomi hrozeb nepřítele, ale zároveň chápat, že hlavním účelem autority, kterou nám Bůh dal, je šíření Nebeského království.

Držení těla označuje sklon věřícího, jeho přirozený postoj k daným podmínkám. Ve výše uvedené zprávě byl Nehemjášův postoj pevný, neochvějný a vždy hojně pracoval v díle Páně. Bez ohledu na to, jakým výzvám čelil, byl Nehemjáš odhodlán svůj úkol dokončit. Odmítal se nechat rozptylovat schůzkami a nikdy se nenechal oklamat klamem druhých, protože se i přes nepřízeň osudu soustředil na šíření Božího království. Jako lidé s autoritou bychom měli mít stejný postoj bez ohledu na danou situaci.

Připravenost je definována jako způsobilost, přizpůsobení, připravenost. Muži v Nehemjášově zprávě byli připraveni nejen mentálně (v myšlenkách), ale jejich připravenost byla patrná i v jejich oděvu. Byli vybaveni nástroji ke stavbě a zbrojí k boji. Byli připraveni bránit se, pokud by byli napadeni. To je velmi podobné tomu, co Pavel napsal církvi v Efezu, když ji nabádal: „Proto si vezměte celou Boží zbroj, abyste mohli odolat v den zlý a když všechno zvládnete, obstát“ (Efezským 6:13). Pavlovým hlavním zaměřením v Efezským 6 bylo zajistit, aby bylo Tělo připraveno bojovat, až přijde den zlý.

Otázky a diskuse

  1. Proč je důležité rozumět autoritě? Římanům 13:1-7

Odpověď: Pochopení autority ovlivňuje způsob, jakým žijeme. To, jak reagujeme na ty, kteří nad námi vládnou, určí naši schopnost vládnout.

  • V kontextu Lukáše 9:1 a 10:19, nad čím nám Bůh dal autoritu?

Odpověď: V těchto verších se používá slovo exousia i dunamis . V Lukášovi 9:1 bylo dvanácti učedníkům dáno slovo exousia , tj. schopnost, moc, síla a také právo nebo povolení léčit nemoci a vyhánět démony. V Lukášovi 10:19 máme moc šlapat po hadech a štírech a po veškeré schopnosti, síle a síle nepřítele. Máme moc nad vším v Království temnoty.

  • Jaký vliv má naše postavení na naši schopnost žít v autoritě? Efezským 2:5-6; 4:11, 15; Titovi 1:5; 2:15

Odpověď: Naše postavení nám buď umožní, nebo znemožní žít v autoritě. Musíme být správně zasazeni v Kristu. Musíme se ujistit, že naše vertikální směřování je neporušené. Měli bychom také zvážit naše postavení z hlediska role, kterou máme v Kristově těle.

  • Co se můžeme naučit z Nehemjášova příkladu? Nehemjáš 4

Odpověď: Pozice – Byl na správném místě, kam ho Bůh postavil.
Držení těla – Neochvějný postoj.
Připravenost – Měl na sobě zbroj, používal nástroje.

  • Jak můžeme efektivněji žít v Bohem dané autoritě? Galatským 5:1; 2. Timoteovi 2:15; Jakub 4:7; 1. Petr 3:7   Odpověď: Stůjte pevně. Studujte Boží slovo; podřiďte se Bohu a vzdorujte ďáblu; učte se moudře žít se svou ženou.

Lekce 4 – Pořádek v Božím domě

Biblický text: Kazatel 3:1-8

Verš k zapamatování: Všechno ať se děje slušně a řádně. 1. Korintským 14:40

Cíl lekce: Prozkoumat důležitost a význam pořádku v místním sboru.

Klíčové body: Všechno v životě má své správné místo a své správné zařazení do Božího plánu. Bůh není původcem zmatku. Když jsou věci seřazeny tak, jak je uspořádal Bůh, Duch Páně se může volně pohybovat.

Řád! Jedna z definic řádu ve Websterově slovníku New College Dictionary zní: „Stav nebo podmínka, ve které je vše na svém správném místě a funguje správně.“[3] Všechno v životě má své správné místo a správné zařazení do Božího plánu věcí. Každý z nás má své správné místo v Kristově těle. Řád je nezbytný – v rodině, církvi, matematickém problému nebo časové posloupnosti. Řád umožňuje lidem a vztahům, systémům a procesům spolupracovat. Nepořádek vytváří problémy – od různých úrovní dysfunkce až po chaos a zmatek.

V Božím domě je důležitý řád. Bůh je Bohem záměru, plánu a výsledků. Písmo jasně říká, že Bůh není původcem zmatku (1. Korintským 14:33). Řád je nezbytný pro dobro církve. Ať už se jedná o individuální službu, společné uctívání nebo komunitní pomoc, bez řádu je služba odsouzena k selhání.

V celé Bibli vidíme, jak Bůh nastoluje řád. V Genesis uspořádal svět. V Exodu nastolil řád mezi Levity. Řád byl v obětech a řád v kněžských funkcích. V celém Pentateuchu nastolil řád v tom, jak by měli Izraelité žít. V Paralipomenonech vidíme Davida a Šalomouna, jak nastolují řád v bohoslužbě. V Kazateli nám kazatel dává vědět, že na všechno je čas. Izajáš prorokoval, že Mesiáš uspořádá své království a nastolí ho soudem.

Když je něco „mimo pořádek“, okamžitým výsledkem je dysfunkce, pokles užitečnosti. Nefunguje to tak, jak bylo zamýšleno. Nedostatek řádu snižuje produktivitu a efektivitu. Cíle jsou mařeny, výsledky nejsou dosaženy a sny nejsou dosaženy.

Pochopení řádu v Božím domě dnes vyžaduje, abychom si byli vědomi a byli ochotni rozpoznat a následovat Boží řád. Úcta k Boží svatyni a Jeho přítomnosti je součástí tohoto řádu. Podřízení se Boží autoritě v domově a církvi je také součástí tohoto řádu. Bůh se pohybuje v řádu. Když jsou věci seřazeny tak, jak je uspořádal Bůh, Duch Páně se může volně pohybovat.

Stejně jako si svět vytvořil svůj vlastní řád, i moderní církev si vytvořila svou verzi řádu. Musíme si dávat pozor, abychom neodmítli Boží plán a nevyzkoušeli si ten náš. Výsledek bude vždy horší než Boží cesta. Nastolení Božího řádu v našich životech a v církvi je otázkou spolupráce. Kde je Duch Páně, tam je svoboda, ale je tam i sebeovládání, protože ovoce Ducha zahrnuje i střídmost.

Podřízení se Božímu řádu vyžaduje osobní sebeovládání, zodpovědnost a vyúčtování. Od kazatelny až po církevní lavici musí být kladen nový důraz na správné konání věcí. Už nemůžeme Bohu jen tak nabízet své oběti a služby. Měli bychom si dávat pozor, abychom svou svobodu nepoužívali jako kořen nepořádku. Každý člověk nemůže být ponechán, aby dělal to, co je správné v jeho vlastních očích. Musíme si dávat pozor, aby cokoli děláme v Božím domě, naplňovalo Boží záměry budování, vysvobození a proměny.

Otázky a diskuse

  1. Proč je v Kristově těle nezbytný řád? Žalm 37:23; 1. Korintským 12:28; 14:12, 33; 2. Tesalonickým 3:11; Titovi 1:5

Odpověď: Kroky dobrého člověka jsou řízeny Pánem. Bůh nastolil ve službě řád. Bez řádu je zmatek. Pořádek ovlivňuje účinnost služby. Existují různé způsoby uplatnění řádu. Pořádek podporuje předvídatelnost. Potřebujeme řád, protože existují lidé, kteří budou neuspořádaní. Dotkněte se protokolu, různých administrativních postupů a operací.

  • Úcta je součástí pořádku v Božím domě. Co je úcta a co znamená ctít Boží svatyni? Leviticus 19:30; Exodus 28:42-43; Nehemjáš 8:5; 2. Paralipomenon 29:3-5, 15-19, 28-29; Kazatel 3:7(b)

Odpověď: Úcta je respekt, čest, vážnost, hluboké zbožňování. Úcta podporuje pořádek. Vyžaduje vědomí, že nemáme odvádět pozornost od Boží slávy. Verš v Nehemjášovi vysvětluje, proč je kazatelna nad shromážděním a zvyk stát během čtení Písma. Jde především o postoj. Diskutujte o tom, jak bychom se měli chovat k budově, ticho během modlitby; žádné žvýkání žvýkačky a jídlo ve svatyni; zaneprázdněnost během bohoslužby. Všimněte si souvislosti se zachováváním soboty a úctou k Jeho svatyni. To zahrnuje to, jak žijeme, co říkáme, co nosíme, čistotu svatyně atd.; čas mluvit a čas mlčet.

  • Co znamená uctívat Boží přítomnost? Žalm 100:4; Abakuk 2:20; 1. Královská 19:11-13; 2. Paralipomenon 7:1-3

Odpověď: Vstupte do Jeho bran s díkůvzdáním… Hospodin je ve svém svatém chrámu, ať celá země mlčí; Eliáš a tichý jemný hlas; sláva sestupující na chrám. Dotkněte se toho, být hostitelem Ducha svatého. To se týká motivů, očekávání a pochopení účelu společného uctívání. Může se vyskytnout otázka: „Jak víme, že Bůh je přítomen?“ Když se Bůh ukáže, uctíváte Ho. On přebývá v tehile svého lidu.

  • Proč je důležité řídit se pokyny a dělat věci Božím způsobem? Jozue 6:3, 10; 1. Samuelova 13:8–14, 22–23; 1. Královská 13

Odpověď: Ukažte na konkrétní Boží pokyny Izraelitům, aby dobyli Jericho. Všimněte si, jak měli šest dní mlčet a nepromluvit, dokud jim to nebylo přikázáno. Můžete být Bohem vyvoleni, ale stále prohrajete. Můžete být dokonce Bohem použiti, ale stále trpíte následky neposlušnosti.

  • Proč je nutné vyvažovat naši svobodu s řádem? Přísloví 25:28; 1. Korintským 12:7; 14:23-26, 29-33, 37-38, 40; 1. Petrův 2:13, 16

Odpověď: Pokud se nedokážete sami ovládat, jste bezbranní. Projev Ducha je dán každému člověku k prospěchu – k budování; ne k tomu, abychom vypadali blázni; k pořádku v proroctví; ať se všechno děje slušně a řádně. Podřiďte se každému lidskému nařízení pro Pána a nepoužívejte svou svobodu jako zástěrku zlomyslnosti.

Lekce 5 – Naprostá poslušnost

Biblický text: 1. Samuelova 15:1-28

Základní text: Samuel řekl: „Má Hospodin v zápalných obětech a obětech takové zalíbení jako v poslušnosti Hospodinovu hlasu? Hle, poslušnost je lepší než oběť a dbát než tuk beranů.“ 1. Samuelova 15:22

Cíl lekce: Ukázat důležitost udržování vztahu s Bohem a s ostatními skrze poslušnost.

Klíčové body: Pulsem vztahu člověka s Bohem je poslušnost. Poslušnost osvobozuje věřícího. Poslušnost je kompletní životní styl.

Všemohoucí Bůh, Stvořitel nebe i země, Pán vesmíru, Dirigent každého zorganizovaného nádechu, který nadechneme, Strážce a Milovník našich duší, spočívá svou ruku na tepu našeho vztahu s Ním – poslušnosti! Naše poslušnost Bohu dokazuje, že existuje určitá úroveň vztahu, lásky a obdivu. Rozhodli jsme se poslouchat Boha! Bůh nás naléhavě vyzývá, abychom Ho milovali, a tento milostný vztah se promítá do poslušnosti.

Než existovaly jakékoli psané zákony, dal Bůh Adamovi a Evě volný přístup ke všemu v zahradě Eden kromě stromu poznání dobra a zla. Bůh jim řekl, že z tohoto stromu by neměli jíst, protože v den, kdy by to udělali, jistě zemřou. Dnes je nám zcela zřejmé, že Adam neuposlechl Boží příkaz, protože lidstvo trpí následky Adamova a Evina rozhodnutí neuposlechnout Boží příkaz.

Poslušnost je tak často charakterizována jako otroctví. Opak poslušnosti platí pro ni. Pravé osvobození se nachází skrze poslušnost. Poslušnost nás osvobozuje. Poslušnost nám dává identitu; utvrzuje nás. Poslušnost nám dává arénu, ve které můžeme působit, kde nejsou žádné překážky; není třeba se ptát, co se s námi stane, protože nás obklopuje Boží moc. Otroctví přichází, když je neposlušnost. Tehdy přichází tíha, strach a vina. Ale když je úplná poslušnost, není strach. Není vina. Je svoboda, radost a štěstí (Hagin).[4]

Poslušnost není jen čin nebo série činů; poslušnost je ucelený životní styl; životní princip nebo postoj srdce, podle kterého žít. „Víra je ze srdce, pro lidi neviditelná; poslušnost je z chování a lze ji pozorovat. Když člověk poslouchá Boha, dává jediný možný důkaz, že ve svém srdci Bohu věří.“[5]

V minulosti se někteří z nás možná zamýšleli nad otázkou: „Proč se v mém životě neprojevuje Boží moc?“ Bez naprosté poslušnosti nám Bůh nemůže svěřit svou moc! Bůh nám může plně důvěřovat, až když se s Ním a Jeho Slovem dostaneme do souladu v každé oblasti našeho života. Tehdy už nesloužíme sami sobě, ale jsme oddáni Jeho službě.

Mnoho křesťanů dnes chodí v neposlušnosti vůči Bohu a neuvědomují si to. Tato neposlušnost jim brání v tom, aby do svých životů přijali to nejlepší od Boha. Bůh má také k dispozici velká vítězství, ke kterým je chce vést! Přesto je pro některé neposlušnost důvodem, proč jejich modlitby nebyly vyslyšeny nebo proč touhy jejich srdcí nebyly naplněny. Možná, že Bůh promluvil k jejich srdcím, aby pro Něj něco udělali, ale oni rozhodně odmítli poslušnost. Pro jiné to může být proto, že jsou v rozporu s určitými principy v Božím slově, a proto Bůh nemůže odpovědět na jejich modlitby, dokud se nedostanou do souladu s Jeho slovem (Hagin).[6]

Zda je člověk naživu a dýchá, poznáme podle tlukotu srdce a pulsu. Pulsem našeho vztahu s Bohem je poslušnost. Když Mu zcela odevzdáme svou vůli a naše srdce po Něm upřímně touží, stane se chůze v naprosté poslušnosti naším životním stylem. Ostatní uvidí, že jsme naživu a daří se nám v Bohu. Žijme každý den s touhou potěšit Jeho Veličenstvo Ježíše skrze NAPLNOU POSLUŠNOST.

Otázky a diskuse

  1. Vyzývá nás Bůh, abychom mu byli poslušní? Lukáš 11:28; Jan 8:51; 14:15; 15:10

Odpověď: Ano. Blahoslavení jsou ti, kdo slyší slovo Boží a zachovávají ho. Zachováváte-li jeho slova, neuzříte smrt navěky. Zachovávejte-li přikázání, zůstanete v Ježíšově lásce.

  • Jaké jsou některé z vlastností poslušnosti?

Odpovědi se mohou lišit.

POKORA (stáváme se služebníky – Služebník se neptá ani se nehádá o příkazech, které mu byly dány). Když se staneme služebníky, ve skutečnosti se stáváme někým. Podle Efezským 2:6nás Bůh sám povyšuje a usazuje s Kristem.

VÍRA/VÍRA – Židům 11:6 říká: „Bez víry je však nemožné líbit se Bohu. Kdo k Bohu přistupuje, musí věřit, že Bůh je a že odměňuje ty, kdo ho pilně hledají.“

LÁSKA/OBDIV – Jan 14:23, „Ježíš mu odpověděl: ‚Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo; a můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a uděláme si u něj příbytek.‘“

1 Jan 5:2-3; „Podle toho poznáváme, že milujeme Boží děti, když milujeme Boha a zachováváme jeho přikázání. Neboť toto je láska k Bohu: zachováváme jeho přikázání. A jeho přikázání nejsou těžká.“

  • V jakém smyslu byli následující jednotlivci v naprosté poslušnosti Bohu a jaký dopad měly jejich činy na ně a/nebo na ostatní?
  • Noe a archa – Genesis 7:5-9; Židům 11:7

Odpověď: (jeho rodina byla v bezpečí; lidská rasa mohla pokračovat)

  • Abraham/Sára – Židům 11:8-10; Římanům 4:20-22

Odpověď: Jak to ovlivnilo jeho/ostatní? Jeho semeno bylo požehnané; jeho víra mu byla přičtena ke spravedlnosti.

  • Ježíš Kristus – Filipským 2:5-9; Matouš 26:39

Odpověď: (jak to ovlivnilo ostatní, přístup k Bohu a k věčnému životu) Neposlušnost jednoho člověka přinesla smrt, poslušnost jednoho člověka přinesla život.

  • Jaké jsou některé z vlastností neposlušnosti?

Odpověď:

  • STRACH (Bůh nám nedal ducha strachu…) Genesis 3:8-10
  • SOBECKÉ/OSOBNÍ PŘÍZNAKY/ZÁMĚRY
  • NEVÍRA Židům 3:15-19 (neposlušnost Izraelitů je údajně důkazem jejich nevíry)
  • Jan 8:24; „Proto jsem vám řekl, že zemřete ve svých hříších. Neboť neuvěříte-li, že já jsem on, zemřete ve svých hříších.“
  • NEDOSTATEK LÁSKY K BOHU Jan 14:15: „Milujete-li mě, zachovávejte má přikázání.“
  • HRDOST Přísloví 16:18 „Pýcha předchází zkázu a pád pyšný duch.“
    • 1 Petr 5:5 „Stejně tak i vy, mladší, podřizujte se starším. Všichni se navzájem podřizujte a oblečte se pokorou, neboť ‚Bůh se pyšným staví proti nim, ale pokorným dává milost.‘“
    • Žalm 138:6 „Hospodin je sice na výsosti, ale pohlédne na ponížené, pyšné však zná zdaleka.“ (Pouze skrze Boží slovo může člověk podřídit svou mysl panství Ježíše Krista.) Přirozený člověk [vnější člověk] se nechce řídit Božím slovem, ani se nechce řídit žádnou kázní. Přirozený člověk si rád dělá, co se mu zlíbí, aniž by se musel někomu zodpovídat.

Následují příklady lidí, kteří nebyli zcela poslušní Bohu: Podívejme se, jak jejich činy negativně ovlivnily je samotné a/nebo ostatní:

Saul a Amalekiti 1. Samuelova 15:1–3, 9, 12–15, 19–21

Odpověď: Abychom plně pochopili dopad tohoto příběhu, musíme pochopit skutečnou podstatu Saulovy neposlušnosti a uvědomit si, jak přesně Saul zhřešil.

HISTORICKÁ PERSPEKTIVA:

Poté, co Saul vyšel do bitvy, udělal to, co od něj zákon obvykle vyžadoval. Když Izrael vyhrál bitvu, musel přinést oběti, které Bohu nabídl za vítězství. Mohli bychom to nazvat „obětí díkůvzdání“. Kdykoli jindy by král Saul jednal správně a v souladu s požadavky zákona. V bitvách té doby měl vítěz také nárok na válečnou kořist: veškerý dobytek, koně, vozy a zlato. Vítězná armáda si mohla právem vzít vše, co se dalo zachránit. Navíc bylo zvykem, že dobyvatelský král zajal nepřátelského krále živého a triumfálně ho provedl ulicemi velkých měst. To bylo považováno za jeden z největších projevů prestiže dobyvatelského krále; dodávalo mu to velkou důvěryhodnost nejen mezi jeho vlastním lidem, ale i v očích ostatních národů.

Vysvětli dvě lži, které Saul pronesl; verše 12–15, 19–21.

Bůh Saulovi přikázal, aby nic nepřinesl zpět!

  • Proč Hospodin litoval, že ustanovil Saula králem Izraele? 1. Samuelova 15:10-11

Odpověď: Odvrátil se od následování Hospodina a neposlouchal (zcela) jeho přikázání.

  • Jaké byly důsledky Saulovy neposlušnosti? 1. Samuelova 15:23, 26

Odpověď: Byl odmítnut z královského titulu (bez dědictví).

David , Uza a Boží schrána – 1. Paralipomenon 13:1-10

  • Jakým způsobem neposlušnost přispěla k Uzově smrti? 1. Paralipomenon 13:1–10; Exodus 25:10–15; Numeri 4:15

Odpověď: Bůh dal pokyny, jak nosit Boží archu. Měli ji nést Levité pomocí tyčí provlečených kroužky atd. Synové Kehatovi se nemohli dotýkat svatých věcí. Tyto pokyny nebyly dodržovány. Archa byla umístěna na vozík tažený voly, což ji znemožnilo.

v Achan a babylonský oděv a peníze – Jozue 6:17-18; 7:1, 19-25

  • Jak Achanovo jednání ovlivnilo Izrael? Jozue 7:1–5, 10–12

Odpověď: Nejenže se nemohli postavit svým nepřátelům, ale ve válce ztratili i muže. Předchozí kapitola hovoří o jejich triumfálním vítězství nad obyvateli Jericha (kteří byli obři) žijícími v zabezpečeném městě. Podle verše 27 6. kapitoly: „Hospodin byl s Jozuem a jeho pověst se rozšířila po celé zemi.“

  • Jak bychom měli čelit neposlušnosti a napravovat ji? Jeremiáš 3:12-14

Odpověď: Uznej svou chybu, utíkej k Hospodinu a čiň pokání. „‚Navrať se, odpadlice Izraeli,‘ praví Hospodin… ‚Neboť já jsem milosrdný… Poznej jen svou nepravost, že jsi se prohřešila proti Hospodinu, svému Bohu… a neposlouchala jsi můj hlas… Navrať se, odpadlice,‘ praví Hospodin…“

  1. Můžeme být úspěšní v poslušnosti Božímu slovu? Jozue 1:8; Izajáš 1:19; Lukáš 6:38; Žalm 119:1-8

Odpověď: Ano. Budeš mít dobrý úspěch. Budeš-li ochoten a poslouchat, budeš jíst dobroty země. Budeš-li odmítat a vzbouřit se, budeš sežrán.

Lekce 6 – Posvěcení: Boží kodex cti

Biblický text: 1. Petrův 1

Základní text: Ale jako je svatý ten, který vás povolal, buďte i vy svatí ve všem svém jednání, neboť je psáno: „Buďte svatí, neboť já jsem svatý.“ 1. Petrův 1:15-16

Cíl lekce: Pochopit, že posvěcení je zásadním základem chození s Pánem a je klíčové pro budování trvalého vztahu s Kristem Ježíšem a s ostatními.

Klíčové body: Posvěcení probíhá. V posvěcení je svoboda. Posvěcení je pant, který drží dveře našeho vztahu s Kristem Ježíšem na místě.

Vysoké školy se dlouhodobě drží určitých etických a etických kodexů. Akademické komunity zavádějí systémy cti, kterými se má řídit každý, kdo školu navštěvuje. Očekávají, že všichni členové akademické obce, studenti i pedagogové, budou usilovat o excelenci ve vědeckém oboru i v charakteru. Porušení kodexu cti může vést k disciplinárním opatřením a/nebo vyloučení ze školy. V podstatě očekávají, že každý bude reprezentovat ideály školy čestným způsobem.

Kristovo tělo se v tomto nijak neliší. Bůh stanovil vysoká a dosažitelná měřítka, podle kterých by se měl každý věřící řídit. Tato měřítka jsou stanovena proto, abychom zůstali čistí, svatí a k dispozici pro Boží službu. Boží kodex cti, posvěcení, je klíčem k udržení integrity a charakteru jak s Kristem, tak s Jeho církví. „Svého ducha, duši i tělo, Ježíši, Ti odevzdávám; posvěcenou oběť, Tvou navěky. Nyní, Pane, odevzdávám své údy z nadvlády hříchu, k boji a k ​​vítězství jako Tvé zbraně. Jsem Tvůj, požehnaný Ježíši, obmytý Tvou drahocennou krví. Zpečetěn Tvým Svatým Duchem, oběť Bohu.“[7]Slova této písně ztělesňují trvalý vztah, který by se člověk měl snažit udržovat skrze posvěcení.

Boží kodex cti není seznam pravidel; spíše je to filozofie chování skrze čestnost, integritu a porozumění. V posvěcení je svoboda. Kristus má právo kdykoli s námi přijít a povečeřet, protože my vytváříme volný proud Ducha svatého v našich životech. Také můžeme směle (svobodně a bez překážek) přijít před Boží trůn, abychom ho tam požádali o pomoc a získali pomoc v době soužení. Kodex cti také umožňuje členům Kristova těla žít společně, komunikovat a učit se jeden od druhého více způsobem, který pomáhá prosazovat Kristovy ideály.

Posvěcení by mělo řídit náš životní styl. 1. Petrův 1:15-16 říká: „Ale jako je svatý ten, který vás povolal, buďte i vy svatí ve všem svém chování, neboť je psáno: ‚Buďte svatí, neboť já jsem svatý.‘“ Slovo „chování“ zde znamená životní styl. Všechno, co říkáme, myslíme a děláme, by se mělo řídit Božím čestným kodexem. Posvěcení spočívá na předpokladu, že individuální integrita je základem každého člena Kristova těla. To, jak se rozhodneme žít své životy, má přímý dopad na růst a zrání rodiny, církve a komunity.

Otázky a diskuse

  1. Podívejme se na starozákonní a novozákonní definici posvěcení.

Kadáš (hebrejsky – Strongova konkordance č. 6942) – „být čistý (slavnostně nebo morálně); – ustanovit, nařídit, vysvětit, zasvětit, znesvětit, posvětit, (být, udržovat) svatý…připravit, prohlásit, očistit, posvětit…“[8]

Hagiasmos (řecky – Strongova konkordance č. 38) – „prop. očištění, tj. (stav) očistit; posvěcení (hebr.) očišťovač; – svatost, posvěcení.“[9]

Jak se liší?

Odpověď: Starý zákon používá tento termín nejčastěji k popisu věcí a časů (nádoby, chrám, Sabat, různé svátky). Nový zákon používá tento termín k označení osob; zdůrazňuje osobní rozměr svatosti. Taková svatost vyžaduje oddělení a úplné odevzdání se Bohu, a to jak v duchu, duši, tak i těle.

  • Jaké jsou tři fáze posvěcení?
  • 1. Korintským 6:11; Efezským 2:1–6

Odpověď: Zkušenost věřícího, když přijal Krista jako osobního Spasitele (minulost).

  • 1. Petrův 2:5, 9–10; Židům 6:1

Odpověď: Současný stav růstu věřícího. Věřící je budován jako duchovní dům, aby přinášel oběti, které se líbí Bohu; a aby projevoval chválu Ježíši, který osvobozuje od hříchu a činí věřícího krásným ve svém podivuhodném světle. Věřící také roste a dospívá v Božích věcech.

  • Efezským 5:27; 1. Tesalonickým 5:23; Filipským 3:20-21

Odpověď: Konečné posvěcení věřících (budoucnost). V Něm budeme zdokonaleni. To je cíl naší spásy, konečný účel vykoupení. Až se setkáme s Pánem, budeme jako On – bez hříchu. Nevěsta bude zcela posvěcena a připravena na svatbu. „Milovaní, nyní jsme Božími dětmi a ještě se nezjevilo, co budeme. Víme však, že až se zjeví, budeme jako On, neboť ho uvidíme takového, jaký je.“ (1. Jan 3:2)

Poznámka: Posvěcení je minulá zkušenost v době našeho nového narození a současná progresivní práce v nás nyní, když očekáváme konečné naplnění našeho oddanosti Pánu. Posvěcení proto probíhá, je postupné… Dochází ke změně – stáváme se více podobnými Kristu.

  • Co je zdrojem posvěcení a jak se uplatňuje?
  • Juda 1:1; 1. Tesalonickým 5:23

Odpověď: Je to z Boha. On nás činí svatými na duši, těle i duchu.

  • Židům 10:10, 14; 1. Korintským 6:11

Odpověď: Je to od Krista. On sám se obětoval jako nejvyšší oběť. Jeho smrt přinesla posvěcení skrze Jeho krev. Díky tomu získáváme odpuštění a jsme obnoveni do správného postavení v Kristu.

  • 2. Tesalonickým 2:13; Jan 16:13

Odpověď: Je to z Ducha svatého. Duch svatý je činný ve věřícím a je aktivní příčinou posvěcení. Duch svatý vede věřícího do „všech“ pravd, které zahrnují pravdy o něm/ní samotném – způsoby, jak se věřící může zlepšit atd.

  • Jan 17:17; 15:3; 2. Timoteovi 3:16; Efezským 5:26

Odpověď: Je to skrze Boží slovo. Jan 15:3 v židovské Bibli zní „očišťujte se skrze slovo“ jako „jste prořezáni“. Boží slovo napravuje, uzdravuje a přináší život. Je zajímavé poznamenat, že všechny čtyři zdroje pocházejí z jednoho zdroje – z Boha.

  • Proč je posvěcení důležitým aspektem věřícího života s Pánem? Židům 12:14 a Žalm 15

Odpověď: Bez svatosti nemůže věřící vidět Pána. Toto „vidět Pána“ se často vztahuje k příchodu Krista. Platí to však i pro každodenní život člověka. Bez svatosti (posvěcení) nemůže mít sladké společenství s Pánem; nemůže vidět Jeho slávu uprostřed protivenství; nemůže zažívat Jeho přítomnost v nepřetržité bohoslužbě; nemůže vystoupit na Pánův pahorek. Přístup k Jeho majestátu je omezený a/nebo zakázán.

  • Jaké jsou některé důkazy posvěcení?
  • Římanům 12:1-2; Jakub 4:7; 1. Petrův 1:14-16

Odpověď: Odloučení od hříchu, podřízenost, poslušnost Bohu a svatý život.

  • Matouš 5:48; Jan 17:23

Odpověď: Zralost v Kristu (řecký výklad slova „dokonalý“ znamená úplnost, růst, duševní a morální charakter, plnoletost…)

  • Galatským 5:22-23; Jan 15:16

Odpověď: Projevujte ovoce Ducha

  • 1. Petrův 1:22; Koloským 3:13; 1. Tesalonickým 3:12-13; Židům 12:14-15

Odpověď: Udržujte láskyplný a odpouštějící vztah s ostatními.

  • Proč je posvěcení nezbytné pro pokrok jednotlivce i církve? Žalm 1:3; Jan 15:7

Odpověď: Když věřící žije život posvěcení, stává se více zakořeněným, zůstává v Kristu a přináší ovoce. Církev i jednotlivec jsou vzděláváni a cokoli věřící od Boha požádá, je mu dáno.

Lekce 7 – Setí a sklizeň

Biblický text: Galatským 6:6-10

Verš k zapamatování: Toto vám však říkám: Kdo rozsévá skoupě, bude skoupě i sklízet, a kdo rozsévá štědře, bude sklízet i štědře. 2. Korintským 9:6

Cíl lekce: Zdůraznit důležitost pochopení principu setí a sklizně a povzbudit k životnímu stylu štědrého dávání.

Klíčové body: Musíme si dobře osvojit princip setí a sklízení (dávání a přijímání), protože tento princip ovlivňuje každý aspekt našeho života. Musíme očekávat, že Bůh udělá to, co říká a co slíbil ve svém Slově. Budeme-li set šetrně, budeme sklízet šetrně. Budeme-li set hojně, budeme sklízet hojně.

V jedné z předchozích lekcí jsme diskutovali o správcovství a poznamenali jsme, že dobré správcovství vyžaduje milostivý Boží zásah. Potřebujeme znát a rozumět Boží vůli a pak s Bohem spolupracovat tím, že budeme uplatňovat svou víru. Jakmile pochopíme svou roli Božích správců, musíme dobře pochopit princip setí a sklízení, protože tento princip ovlivňuje také každý aspekt našeho života. Tento princip platí od Genesis, kdy Bůh prohlásil: „Dokud země trvá, setí i žeň, chlad i horko, zima i léto, den i noc nepřestanou.“ Genesis 8:22. Veškerá pravda je paralelní. Platí v přirozeném i duchovním světě.

Často v negativním kontextu rychle poukazujeme na to, že „sklízíš, co jsi zasel“, ale když jsme požádáni, abychom stejnou zásadu aplikovali v pozitivním kontextu, máme tendenci být nesmělí a nevěřící. Zdá se, že je snazší věřit v negativní výsledky než v pozitivní. Kvůli naší adamické povaze se negativní výsledky objevují zcela přirozeně bez většího vědomého úsilí. Stejně jako negativní semena produkují negativní výsledky, pozitivní semena přinášejí pozitivní úrodu. Nicméně musíme uplatňovat svou víru a spolupracovat s Bohem, abychom sklidili to pozitivní.

Bůh má velké potěšení z toho, že věříme Jeho Slovu a očekáváme od Něho. Koneckonců, bez víry je nemožné se Mu líbit. Pokud k Němu přicházíme, musíme věřit, že je odměňovatelem těch, kdo Ho pilně hledají. Chce, abychom k Němu přišli, ale musíme očekávat, že Bůh udělá to, co říká a co slíbil ve svém Slově. Ačkoli dávání a přijímání sahá za hranice našich financí, když mluvíme o penězích, rychle si získáme pozornost většiny lidí.

Bůh dal Izraeli ve Staré smlouvě principy a zaslíbení, které zajišťovaly jeho úspěch, pokud byli poslušní. Existovala celá řada zákonů, které upravovaly dávání: desátky, dobrovolné dary, obětní dary atd. Tyto koncepty musely být do nich vštípeny, protože základní lidskou přirozeností není dávat. Raději přijímá a hromadí. Jako noví stvoření v Kristu však na sebe bereme obraz Krista, Nejvyššího Dárce, a naše přirozenost se proměňuje. To se může stát pouze tehdy, když dovolíme, aby se principy Království vepsaly do našich srdcí. Požehnání přicházejí, když jsme činiteli Slova a ne jen posluchači.

Musíme pochopit, že bychom Bohu měli dávat s očekáváním, že od Něho něco dostaneme. Musíme změnit své myšlení a uvědomit si, že dávání je také aktem uctívání. Stejně jako obětujeme svá těla jako živou oběť, měli bychom obětovat i svůj majetek, zdroje a dovednosti, a uvědomit si, že vše, co děláme, by mělo být oslavou Boha a budováním Jeho království. Musíme si být vědomi toho, že dáváme to nejlepší a vše, co Bůh žádá. Pak bychom měli očekávat, že dostaneme vše, co nám dává, a mít na paměti, že dostaneme podle toho, co dáváme.

Otázky a diskuse

  1. Jaký je ten jeden trvalý zákon v celé Bibli, který nám říká, jak přijímat? Genesis 8:22; Obadiáš 1:15; Matouš 7:12; Galatským 6:7-8; Efezským 6:8

Odpověď: Zákon setí a sklizně. Funguje to nad rámec pouhého zemědělství. Je to život. Co děláš druhým, to se stane i tobě. Čiň druhým, co bys chtěl, aby oni dělali tobě. Nenech se oklamat, Bůh se nedá zesměšňovat, cokoli člověk zaseje, to také sklidí. Věz, že cokoli dobrého člověk udělá, totéž od Pána dostane…

  • Co se můžeme naučit z těchto starozákonních příkladů dávání? Genesis 14:18-20; Exodus 35:4-9, 20-22; 36:6-7; Leviticus 19:9-10; 1. Královská 17:13-16

Odpověď: Abram dával desátky ze všeho, co měl. Lidé dávali dobrovolné oběti na svatostánek ze srdce. Dali tolik, že museli být od dávání zdržováni. Při sklízení měli něco nechat sběratelům; vdova ze Sarepty naslouchala prorokovi, byla poslušná v dávání a zažívala neustálé zásobování během hladomoru.

  • Existuje nějaký vztah mezi tím, kolik dáváte, a tím, co dostáváte? 2. Korintským 9:6-8; Lukáš 6:38; Malachiáš 3:10; Lukáš 21:1-4 Diskutujte.

Odpověď: Sejte šetrně, sklízejte šetrně; sejte hojně, sklízejte hojně. Dávejte a bude vám dáno natlačené, natřesené, přeplněné… Přineste všechny desátky do zásobárny, aby v mém domě byl pokrm… nebude tam dost místa, aby se tam vešly. Vdovský haléř. Bůh se skutečně dívá na to, co vám zbyde po tom, co dáte (procento oproti skutečné hodnotě). Ctí obětní dávání.

  • Jak můžeme maximálně využít princip setí a sklízení? Ageus 1:6-7; Skutky 20:35; Galatským 6:9; 1. Korintským 13:3; 2. Korintským 9:6-7

Odpověď: Zamyslete se nad svými cestami. Rozpoznejte požehnání v dávání. Neochabujte/nepřestávejte – sejte nepřetržitě. Dávejte s láskou. Sejte štědře, sejte s cílem a sejte radostně. Pochopte, že je to milostivý pohyb Boha, dávejte a očekávejte, že od Boha dostanete. Rozpoznejte svou úrodu a buďte za ni vděční.

Lekce 8 – Základy zbožného manželství

Biblický text: Efezským 5:22-33

Verš k zapamatování: Kdo nalezne manželku, nalezne dobrou věc a dosáhne přízně od Hospodina. Přísloví 18:22

Cíl lekce: Zamyslet se nad účelem manželství a základními faktory, které lidem umožní žít „jiné“ manželství.

Klíčové body: Bůh stvořil manželství a učinil ho dobrým. Manželský vztah je co do důležitosti překonán pouze vztahem s Bohem. Manželské spojení je navrženo tak, aby nás rozvíjelo k obrazu Kristovu a bylo pozemským příkladem jednoty. Bůh musí být středem veškeré metody, kterou používáte k nalezení partnera.

Americký slovník anglického dědictví,4. vydání, definuje manželství jako „právní svazek muže a ženy jako manžela a manželky“.[10] Manželství je Boží nápad. Je posvátné. Bůh ho stvořil a ustanovil v zahradě Eden. Učinil ho dobrým. Stejně jako měl Adam dokonalé tělo, dokonalou mysl, neuvěřitelné obytné prostory atd., měl i dokonalé manželství, dokud…

Bůh zamýšlel, aby manželství bylo požehnáním, ne prokletím. Jeho vůlí není, aby vaše manželství bylo vrcholem bolesti, frustrace a zklamání ve vašem životě. Jeho přáním je, abyste prosperovali a byli zdraví. Úspěšné manželství je součástí prosperity. Vaše manželství však bude jen takové, jaké si ho uděláte.

Manželský vztah je co do důležitosti překonán pouze vztahem s Bohem. Náš vztah s Bohem je na věčnost a rodičovský vztah trvá pouze jednu generaci. Manželský vztah je uprostřed. Je to smluvní vztah a má být úspěšný a trvat celý život.

Bůh měl při zakládání manželství na mysli několik věcí. Uvědomil si, že Adam je sám, a to není dobré. Prostřednictvím manželského svazku Bůh uspokojil Adamovu potřebu společnosti a pomoci. Eva mu byla vhodnou pomocí. Adam byl na ní závislý, aby mohli naplnit Boží příkaz plodit se a množit se. Bůh od nich očekával, že vytvoří božský odkaz, a věděl, že Adam to sám nedokáže. Bůh si nakonec přeje vidět svůj odraz na zemi. Adam a Eva byli stvořeni k Božímu obrazu. Manželský svazek je ze své podstaty určen k tomu, aby nás rozvíjel k obrazu Kristovu a byl pozemským příkladem jednoty. V tomto kontextu manželství představuje vztah Krista a Jeho nevěsty, církve.

Musíme pochopit důležitost správného začátku. I když existuje mnoho způsobů, jak si najít partnera/partnerku, Bůh by měl být středem jakékoli použité metody. Bůh zná vaše potřeby lépe než vy. Když se ptáte, ujistěte se, že to neděláte špatně, protože nejdůležitější je, abyste byli v Boží vůli. Můžeme se podívat na některé biblické příklady a poučit se z nich.

Se všemi dostupnými zdroji a nástroji by dnes v církvi neměla existovat žádná omluva pro špatná manželství. Známe však fakta. V této a následující lekci se budeme zabývat některými důležitými prvky pro položení základů úspěšného manželství, které bude oslavovat Boha.

Otázky a diskuse

  1. Jaké jsou tři dominantní účely manželství? Genesis 2:18; 1. Korintským 11:11; Genesis 1:26-28; Efezským 5:23-25, 32

Odpověď: Pomoc vhodná pro Adama (člověka), společenství; rozmnožovat Boží odkaz; odrážet Boží obraz, vztah Krista a církve. I zde je zahrnuto správcovství.

  • Jaké přístupy lze zvolit při hledání partnera? Zamyslete se nad následujícími příklady z Bible. Genesis 24 (Izák); Genesis 28 (Jákob); Soudců 14–16 (Samson); Rut 4 (Boaz); Ozeáš 1:2–3. Diskutujte.

Odpověď: Otec poslal služebníka, aby našel manželku pro svého syna; Jákob se řídil radou svého otce. Samson se řídil svou žádostí. Boaz koupil jeho ženu (vykoupil ji). Ozeáš slyšel Hospodina a poslechl ho.

  • Na základě Efezským 5:23, 25-30 určete tři povinnosti manžela.

Odpověď: (1) vést rodinu; (2) milovat svou ženu, jako Kristus miloval církev; (3) pečovat o (vyživovat a opatrovat). Co znamená vyživovat a opatrovat? Odpověď: Vyživovat znamená podporovat růst; opatrovat znamená vážit si/cítit nebo projevovat náklonnost.

  • Na základě následujících veršů z Písma určete čtyři povinnosti manželky. Přísloví 31:27; Efezským 5:22, 33b; Titovi 2:4

Odpověď: (1) dát rodinu na první místo; (2) podřídit se manželovi; (3) respektovat svého manžela; (4) milovat svého manžela a děti.

  • Diskutujte o tom, jak může pár úspěšně plnit povinnosti uvedené v otázkách 3 a 4 výše a o některých výzvách, s nimiž se plnění těchto povinností potýká.

Odpověď: Použijte materiály podobné těm, které najdete na FamilyLife.com, jako vodítko k identifikaci společenských a biblických přístupů k rolím a odpovědnostem. Nemůžeme očekávat, že budeme světskými metodami dosáhnout božských výsledků.

Lekce 9 – Udržování zbožného manželství

Biblický text: Matouš 19:4-6

Verš k zapamatování: Proto muž opustí svého otce i matku a připojí se ke své ženě a budou jedním tělem. Genesis 2:24

Cíl lekce: Posílit základní prvky nezbytné pro udržení zbožného manželství.

Klíčové body: Pojmy přijímání, opouštění a přilnutí jsou zásadní pro úspěch manželství. Naší odpovědností je podřizovat se Bohu a jeden druhému v každém aspektu manželského vztahu.

V předchozí lekci jsme si připomněli, že manželství je dobré – Bůh ho takovým stvořil. Navzdory negativnímu názoru světa na manželství tu zůstane. Znát důvody a účel manželství je jedna věc, ale jak je uvést do reality? Naším cílem by mělo být, aby bylo vším, co si pro něj Bůh zamýšlel.

Nicméně, vzhledem k tomu, že prakticky polovina manželství ve Spojených státech končí rozvodem, naše společnost v podstatě opustila posvátnost manželství. Bohužel, míra úspěšnosti manželství u křesťanů není o moc lepší. I v Boží církvi je počet špatných manželství a rozbitých rodin alarmující. Možná je to důsledek nevědomosti, nebo možná lenosti a neposlušnosti. Bez ohledu na to nás Bůh volá, abychom žili jinak. Máme být příkladem pro svět, ne pro svět.

V Genesis 2:24 Bůh stanovil jednoduchý plán pro úspěšné manželství. I když se detaily v každém vztahu liší, koncepty jako je přijetí partnera, opuštění rodičů a přilnutí k partnerovi/partnerce jsou pro úspěšné manželství zásadní. Tyto tři koncepty je třeba si vážit a praktikovat po celý život.

Když byla Adamovi představena Eva, přijal ji takovou, jaká byla. Věděl, že mu ji Bůh dává, a měl naprostou důvěru a jistotu, že mu Bůh dává to nejlepší pro něj. Až poté, co se do děje dostal hřích, vidíme, že Adam má problémy s přijetím Evy. Zatímco normou bylo uznání a ocenění, nyní se standardním lidským chováním stal pravý opak (obviňování a hledání chyb).

Dalším klíčovým faktorem pro úspěšné manželství je opustit rodiče. To znamená opustit je fyzicky, emocionálně i finančně. Neznamená to, že se musíte přestěhovat na druhý konec země nebo na jiný kontinent, ale opouštíte jejich autoritu, ochranu a vliv, když si budujete vlastní rodinu pod Boží náručí.

Lpění je těžké, pokud neodcházíte. Ačkoli je fyzické lpění v manželství velmi důležité, to není vše, co lpění obnáší. Aby bylo manželství úspěšné, manžel a manželka se k sobě musí také lpět citově a duchovně. Právě v tomto procesu sjednocování se odehrává Boží záměr našeho rozvoje a růstu. Právě v procesu lpění musíme spolupracovat s Bohem, abychom dosáhli jednoty. Co Bůh spojil, ať žádný člověk (ani vy sami) nerozlučuje.

Přestože se tlaky moderní společnosti snaží změnit role a povinnosti v manželství, je důležité, abychom i nadále uznávali a následovali Boží plán pro manželství. Efezským 5:22-30 to dobře shrnuje. Manželé stále musí být služebníky a vůdci, milovat své manželky a starat se o ně. Manželky stále musí milovat své manžely, podřizovat se jim a respektovat je.

Je důležité, abychom se v každém aspektu manželského vztahu podřídili Bohu i jeden druhému. Vyzývám vás, abyste společně následovali Boží vůli. Spolehněte se na Ducha svatého, aby vás vedl a řídil. Modlete se za svého partnera a se svým partnerem a aktivně uplatňujte Boží slovo ve svém manželství, abyste i vy mohli užívat požehnání „jiného“ manželství.

Otázky a diskuse

  1. Jaké klíčové prvky jsou nezbytné pro udržení úspěšného manželství? Žalm 127:1; Genesis 2:21-23; Efezským 5:24-25; 1. Petrův 3:7

Odpověď: Bůh uprostřed; následování Božího plánu pro manželství; přijetí partnera (Boží opatření); láska; podřízenost a respekt; poznání/moudrost.

  • Diskutujte o různých aspektech přijímání, opouštění a lpění? Genesis 2:23-24; Matouš 19:5-6

Odpověď: Bezpodmínečná láska a přijetí Božího daru, afirmace, používání jazyků lásky, budování sebevědomí vašeho partnera, to vše je součástí přijetí vašeho partnera. Odchod zahrnuje nastolení a udržení nezávislosti na rodičích. Diskutujte o problémech, s nimiž se někteří lidé potýkají, tj. fyzicky, emocionálně, finančně. Lpění zahrnuje emocionální a vztahovou vzájemnou závislost (společenství) a také zkušenost jednoho těla, tj. sex.

  • Jak vertikální uspořádání ovlivňuje manželský vztah? 1. Korintským 11:3 Jakým způsobem změny ve společnosti ovlivnily strukturu a efektivitu dnešních manželství?

Odpověď: Řád je správné uspořádání věcí. Nesprávné uspořádání vytváří problémy. Pokud jde o vedení, 1. Korintským 11:3 stanovuje Krista jako hlavu manžela a manžela jako hlavu manželky. Děti, církev a další přicházejí až po nich. Společnost se snaží toto uspořádání ignorovat, což má za následek současný chaos, nesoulad a špatně umístěné role a rodinné funkce. Nechť je Boží slovo vaším manželským chiropraktikem.

  • Diskutujte o tom, co můžeme dělat, abychom prožívali manželství jako požehnání, které pro něj Bůh zamýšlel. Efezským 5:28–31, 33; Titovi 2:4–5; Filipským 2:3–4; Efezským 5:18

Odpověď: Važte si svého partnera/partnerky, žijte moudro; mluvte jazykem lásky; znejte svého partnera/partnerku; přijetí, bezpodmínečná láska; úcta a respekt; poslušnost. Možná by bylo užitečné pokračovat v diskusi a/nebo zde uvést nějaké praktické uplatnění!

Lekce 10 – Rodičovství – Nejvyšší úroveň péče

Biblický text: Deuteronomium 6:1-9

Verš k zapamatování: A vy, otcové, nedrážděte své děti k hněvu, ale vychovávejte je v Pánově výchově a napomínání. Efezským 6:4

Cíl lekce: Zdůraznit konečnou odpovědnost rodičovství a prozkoumat, jak souvisí s tím, jak se k nám Bůh chová jako rodič.

Klíčové body: Hlavní odpovědností rodičů je vychovávat, ukázňovat a napomínat své děti v Božím slově. Rodič může být tak efektivní, jak si Bůh přeje, pouze pokud se nejprve podřídí autoritě Krista. Nikdo nemůže ovlivnit osud dítěte tak jako jeho rodiče.

Je zajímavé poznamenat, že ačkoli rodičovství patří k nejnáročnějším a nejdůležitějším úkolům, které člověk může převzít, nevyžaduje se žádná zvláštní kvalifikace a často se před převzetím této role neposkytuje žádné školení v oblasti kompetencí. Zodpovědnost rodičovství je velká, ale rodiče mají minimálně obrovský úkol vychovat ze svých dětí zodpovědné, produktivní a morálně čestné občany.

„Bůh nám svěřil těla, duše, myšlenky, životy a budoucnost našich dětí do rukou. Nikdo nemůže ovlivnit osud jiného člověka více než rodiče osud svých dětí.“[11] Bůh svěřil rodiče jejich dětem jako božské správcovství a bude od rodičů požadovat účet za to, jak se o své děti, které jim svěřil, starali.

Aby rodiče mohli vykonávat rodičovství tak, jak si to Bůh přeje, měli by se snažit čelit jedné z největších hrozeb pro zbožnost, kterou je vzpoura. Vzpoura je hlavním faktorem, který ovlivňuje a v mnoha případech kazí naše děti. Je odpovědností rodičů nejen znát a respektovat Boží autoritu, ale také vštípit tuto vlastnost svým dětem. Vzpoura je od počátku a její důsledky jsou velké. Satan se stal Satanem, protože překročil Boží autoritu. Chtěl s Bohem soupeřit a postavit se Bohu v opozici. Vzpoura je příčinou Satanova pádu.

V celém vesmíru je Bůh nejvyšší autoritou. Bůh jmenuje všechny ostatní autority. Když tedy rodiče učí své děti, aby je respektovaly, a další autority, učí je zároveň respektovat i Boží autoritu. Vzpouře lze nejlépe zabránit, když se rodiče jakožto děti Páně učí podřizovat se autoritě a dávají jí příklad. Tímto způsobem se děti naučí znát a poslouchat autoritu a uvědomí si, že veškerá autorita má svůj zdroj v Bohu (Římanům 13:1-7).

Rodičovské vedení je nezbytné pro rozvoj lidských ctností. Děti musí být vychovávány podle standardů kultury. Čím více jsou děti vychovávány podle kultury, tím lépe pro ně. Děti musí být vychovávány k úctě k rodičům, k lásce k sourozencům, k slušnému chování k sousedům, k dobrým studentům ve škole, k dodržování všech zákonů a k respektování učitelů a ostatních dospělých. Ještě důležitější je však to, že hlavní odpovědností rodičů je vychovat děti, které se stanou bohabojnými učedníky Krista.

Rodiče musí zůstat naprosto závislí na Boží svrchovanosti, pokud jde o duchovní blaho svých dětí. Musí jim projevovat maximální péči, vést je s velkou láskou a péčí a být bohatým vzorem pro Ježíše Krista. Když rodiče zvažují odpovědnost za výchovu dětí, musí si vždy uvědomovat úkol vychovávat je v kázni a napomínání Páně (Efezským 6:4). Rodiče by se neměli spoléhat na nejnovější trendy ve světě populární psychologie, aby určili, jak by měly být jejich děti vychovávány, ukázňovány nebo jak by jim měla být dána jejich práva jako lidskými bytostmi. Bible by měla být standardem, kterým se řídí, jak se rodiče starají o své děti, které jim Bůh svěřil do rukou. Rodiče proto musí být v první řadě ti, kteří věrně čtou Slovo a denně se pilně modlí.

Otázky a diskuse

  1. Jaké konkrétní kroky by rodiče měli podniknout při výchově svých dětí? Efezským 6:4

Odpověď: Nemáme své děti popudit k hněvu, ale vychovávat je v Pánově výchově a napomínání.

  • Definujte a diskutujte následující pojmy…
    • Výchova – Odpověď: školení, udělování pokynů, péče.
    • Disciplína – Odpověď: výcvik, který rozvíjí sebeovládání, charakter nebo pořádnost a efektivitu; zacházení, které napravuje nebo trestá.
    • Napomínat – Odp.: radit, radit a varovat, pokárat.
  • Efezským 6:4 nám říká, že rodiče by měli ukázňovat své děti. Ukázňuje nás náš nebeský Otec a pokud ano, jak? Přísloví 3:11-12; Amos 3:2; Židům 12:7-8

Odpověď: Ano, dělá to. Nepohrdejte trestem Páně. On nás trestá a kárá.

  • Jaký je účel Božího trestání? Židům 12:4-11; 1. Petrův 1:16; Efezským 5:27

Odp.: Koho Pán miluje, toho trestá. Je to k našemu prospěchu, abychom měli podíl na jeho svatosti a na pokojném ovoci spravedlnosti, abychom byli svatí a bez poskvrny.

  • Vzhledem k prostředkům a účelu, kterými nás Bůh ukázňuje, jak se to shoduje s ukázňováním dětí pozemskými rodiči?

Odpověď: Je to ze stejného důvodu a ze stejné věci, přinášet pokojné ovoce spravedlnosti. Bůh pro nás chce to nejlepší, stejně jako každý dobrý rodič chce to nejlepší pro své děti. Disciplína, ať už výchova nebo náprava, slouží ke zlepšení, zdokonalení, rozvoji a růstu. Disciplína poskytuje příležitost k učení.

  • Co mohou rodiče dělat, aby dosáhli cíle rodičovství tak, jak ho vidí Bůh? Deuteronomium 6:6-9; Přísloví 13:24; 23:13-14

Odpověď: Měli bychom své děti pilně učit přikázáním Páně, využívat dostupných příležitostí: doma, mimochodem, vstáváním i leháním. Mluvte s nimi. Nešetřete metlou. Napravujte je.

Lekce 11 – Život v božském zdraví

Biblický text: Exodus 15:22-27; Deuteronomium 7:6-15

Verš k zapamatování: Milovaný, modlím se, aby se ti ve všem dařilo a abys byl zdráv, jako se daří tvé duši. 3 Jan 1:2

Cíl lekce: Definovat a ukázat původ božského zdraví a jak v božském zdraví žít a udržovat si ho.

Klíčové body: Božské zdraví je zdraví dané Bohem. Nemoc a smrt před Adamovým hříchem neexistovaly. Žít v božském zdraví vyžaduje poslušnost biblickým stravovacím zákonům. Uzdravení je proces návratu k božskému zdraví. Duchovní a přirozené uzdravení jsou ustanoveny Bohem a působí společně.

Božské zdraví je zdraví dané Bohem. Božské zdraví je součástí Božího plánu pro lidstvo. Bůh stvořil Adama z prachu země. Adam byl zdravá duše – dokonalý produkt Božích tvořivých schopností. Neexistuje žádný záznam o fyzické nebo duševní nemoci před dobou, kdy se Adam rozhodl neuposlechnout Boží nařízení nejíst ze stromu poznání dobra a zla uprostřed zahrady Eden. Kvůli Adamově neposlušnosti vstoupily do světa nemoci a neduhy, postihly lidskou rasu a rozšířily se na zemi.

Božské zdraví lze dále definovat jako fyzický a duchovní stav, který Adam zažíval před zhřechem. Tento stav byl bezchybný a prostý bolesti a nemoci. Byl zdravý na mysli, těle i duchu.

Když uvažujeme o tématu božského zdraví v hříšném světě, musíme zvážit i uzdravení. Uzdravení je proces návratu k božskému zdraví. Je nutné pochopit, že uzdravení probíhá ve dvou sférách, přirozené a duchovní (božské). Tyto dvě jsou ustanoveny Bohem a působí společně. V přirozené sféře přispívá k udržení zdraví a uzdravení řada věcí. Jsou to cvičení, dobrá výživa (Genesis 1:29), správný odpočinek (Exodus 20:10) a dobrá péče o fyzické tělo (2. Korintským 7:1). Bůh od nás očekává, že se budeme starat o svá těla, kterými nás požehnal, a že je nebudeme zanedbávat ani nijak zneužívat (1. Korintským 6:18-20).

Když jsme udělali maximum, co jsme mohli, a přesto onemocníme, pak potřebujeme božský zásah. Vstup do božské říše vyžaduje víru. Právě zde stojíme na Božích zaslíbeních. Zázraky začínají tam, kde naše schopnosti končí. Bible svatá obsahuje mnoho příkladů, kdy lidé, kteří trpěli nemocemi, se s vírou obrátili na Boha a byli obnoveni k božskému zdraví, když byli uzdraveni léčivou mocí Boží (Marek 5:25-29, 33-34; Lukáš 5:12-14; 6:17-19).

Bůh si přeje, abychom měli božské zdraví (3. Jan 1:2). Abychom žili nebo chodili v božském zdraví, musíme být poslušní biblickým principům, které Bůh stanovil, aby nás udržel zdravé. Co by se stalo s automobilem, kdyby se pravidelně neměnil olej nebo kdyby se do palivové nádrže nalila voda? Co kdybyste ho nikdy neopravovali, nedofoukali pneumatiky nebo nevyměnili vzduchový filtr? Místo toho byste jen jezdili, jezdili a jezdili. Jaká by podle vás byla životnost takového auta?

Víte, že mnoho lidí dělá se svým tělem totéž? Plníme si žaludky nezdravým jídlem a pitím a divíme se, proč se necítíme dobře. Jsme uvězněni v uspěchaném životě a stylu rychlého občerstvení. Bůh má moc uzdravovat, ale přeje si, aby jeho lidé žili zdravým životem dodržováním zásad dobrého zdraví.

Apoštol Pavel to velmi dobře shrnul, když v Římanům 12:1-2 napsal: „Proto vás, bratři, pro Boží milosrdenství prosím, abyste svá těla vydávali jako živou, svatou, Bohu libou oběť, jako vaši rozumnou bohoslužbu. A nepřizpůsobujte se tomuto světu, ale proměňte se obnovou své mysli, abyste poznali, co je dobrá, libá a dokonalá vůle Boží.“ Pamatujte, že jsme chrámem Ducha svatého. Proto oslavujme Boha ve svém těle i v duchu. Pečujte o své podivuhodné tělo.

Otázky a diskuse

  1. Jaké úžasné výhody měli Adam a Eva předtím, než zhřešili? Genesis 1:26–29

Odpověď: Přístup ke všem pokladům Země; úplná nadvláda nad všemi ostatními živými tvory na Zemi, osvobození od fyzické slabosti, bolesti a nemoci.

  • Jak rozsáhlé byly Boží sliby Izraelitům za poslušnost Jeho zákonům a ustanovením ve Staré smlouvě? Exodus 15:26; Deuteronomium 7:15; 28:1-14

Odpověď: Budou požehnáni nade všechny národy v rodinných, duchovních i pozemských záležitostech.

  • Z jakých důvodů Bůh omezil Izraelity v jejich stravě? Leviticus 11:44-47; 20:24-26; Deuteronomium 14:1-3

Odpověď: Bůh chtěl, aby byli odděleným svatým lidem a příkladem pro všechny národy.

  • Co Bůh dal věřícím skrze Ježíše Krista v Nové smlouvě? Jan 10:10; Židům 8:6; 2. Petr 1:2-3

Odpověď: Hojný život, lepší zaslíbení, vše, co se týká života a zbožnosti.

  • Jaké úžasné sliby jsou předpovězeny obyvatelům zítřejšího světa? Zjevení 21:1–6

Odpověď: Žádná nemoc, žádná bolest, žádný zármutek, žádná smrt, žádný pláč atd.

Lekce 12 – Příklad věřícího

Biblický text: 1. Timoteovi 4:12-16

Verš k zapamatování: „Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a oslavovali vašeho Otce v nebesích.“ Matouš 5:16

Cíl lekce: Zjistit, jak můžeme být příkladem pro věřící a jak může náš příklad ovlivnit životy nevěřících.

Klíčové body: Kristus je naším hlavním příkladem. Jako příklady věřících pokračujeme v Kristově díle zde na zemi. Jako vyznávající křesťané máme okamžitou příležitost ovlivnit životy nevěřících, protože jejich oči jsou neustále upřeny na nás.

Ježíš, náš Pán, Spasitel a Vykupitel, opustil svůj domov ve slávě, vystoupil z božství do podoby hříšného člověka, aby nám poskytl dokonalý příklad. Na svém těle nesl naše hříchy na kříži, abychom zemřeli hříchu a žili pro spravedlnost, neboť jeho ranami jsme uzdraveni. Kristus trpěl za nás a zanechal nám příklad, abychom šli v jeho šlépějích. Nedopustil se žádného hříchu, v jeho ústech se nenašla žádná lest; a když byl zlořečen, nezlořečil na oplátku; zatímco trpěl, nevyslovil žádné hrozby, ale stále se svěřoval Tomu, který soudí spravedlivě. On je naším vzorem dobroty, laskavosti, soucitu, zájmu, péče, něhy, odpuštění, moudrosti, porozumění, pokory a důvěry v Boha.

Kristus naplnil poslání svého díla zde na zemi. Měl velký vliv na zemi a i když je to nyní o desítky let později, Jeho vliv se nesmí vytratit. Jako svrchovaný Bůh má schopnost a právo vytáhnout nás z tohoto světa v okamžiku, kdy jsme spaseni, ale jsme zde ponecháni, abychom pokračovali v Kristově díle. Bůh chce, abychom byli příkladem pro zbytek světa. Naše chování by mělo odrážet naši víru, přesvědčení a proměněné životy. Bůh by mohl použít cokoli jako nástroj pro svědectví, ale chce použít nás. Někdo nám vydal svědectví a my bychom měli zase svědčit ostatním kolem nás – rodině, přátelům, spolupracovníkům, spolužákům nebo lidem, které potkáváme na ulici.

I když si myslíme opak, jsme sledováni neboli pozorováni nevěřícími, aby zjistili, zda naše skutky odpovídají našemu svědectví. Ježíš v Kázání na hoře řekl, abychom dělali přesně tohle: „Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a oslavovali vašeho Otce, který je v nebesích.“ (Matouš 5:16) Proto máme být příkladem pro nevěřící, když se řídíme Ježíšovými slovy.

I v církvi máme být příkladem a také vzhlížet k ostatním jako k příkladu. Formální kontext, ve kterém by člověk mohl být příkladem, je vztah učedník-učedník. Mladí konvertité a slabší, méně zralí svatí potřebují dobré příklady. Apoštol Pavel nabádal filipské bratry, aby si vyznačovali ty, kdo následují Krista (Filipským 3:17-18). Ježíš zde poskytuje vzor: z tisíců, ke kterým mluvil, si vybral dvanáct za učedníky a z těchto dvanácti si vybral, aby byli ještě blíže vybraným třem (Petr, Jakub a Jan). Ale kromě takového formálního příkladu jsme všichni sledováni a také sledujeme ostatní. Proto bychom se všichni měli považovat za osoby, které mají vliv na něčí život, a za osoby, které mají vliv na náš.

Bůh chce, aby všichni věřící žili podle Jeho Slova a byli příkladem pro ostatní. Timoteus byl mladý věřící, který byl také vůdcem Božího lidu. Apoštol Pavel mu napsal Boží slovo o tom, jak by měl žít jako příklad věřícího, a my bychom se měli snažit dělat totéž.

Otázky a diskuse

  1. Definujte pojem příklad.

Odpověď: Něco nebo někdo, co má být napodobováno; standard, vzor, ​​model nebo precedent.

  • Určete některé způsoby, jakými lze uvést příklady.

Odpovědi se budou lišit, ale jako rodiče/prarodiče by mohly být:

  1. Co říkáme
  2. Co děláme
  3. Jak se oblékáme
  4. Všechny aspekty našeho chování
  5. Bůh chce, abychom byli příkladem toho, jak být věřící. 1. Timoteovi 4:12 uvádí šest oblastí, v nichž může člověk žít jako příklad věřícího. Jaké to jsou?


  1. Slovo
  2. Konverzace
  3. Charita
  4. Duch
  5. Víra
  6. Čistota
  • Podle následujících veršů z Písma určete oblasti, ve kterých bychom měli být příkladem věřícího.

Jan 13:4-5, 12-15          Odpověď: Být služebníkem, pomocníkem.

1 Tesalonickým 2:13       Odpověď: Přijímání Slova, jeho studium a poznávání.

Jan 17:14-17                  Odpověď: Buďme příkladem Slova. Nejsme ze světa, ale jsme posvěceni skrze Slovo.

1 Tesalonickým 1:6-8      Odpověď: Přijímání Slova v soužení, radost Ducha svatého. Víra, která se šíří všude kolem.

1 Jan 3:2-3                     Odpověď: Očišťování sebe sama.

2. Timoteovi 2:15                Odpověď: Studium Slova.

Efezským 4:22-32           Odpověď: Odložte staré zkažené způsoby života, obnovte se duchem své mysli, odložte lež, mluvte pravdu, hněvejte se a nehřešte, nedávejte místo ďáblu, nekraďte, mluvte čisté věci, mluvte dobré věci k budování, nezarmucujte Ducha svatého, odložte hořkost, hněv, zlobu, křik, pomluvy a zlomyslnost. Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní a odpouštějící.

  • Jak z nás může poznání Boha udělat příklad věřícího? 2. Petrův 1:3

Odpověď: Bůh nám dal vše, co patří k životu a zbožnosti, skrze poznání Toho, který nás povolal k slávě a ctnosti. Toto poznání získáváme skrze Slovo.

  • Jak může být naše konverzace (chování) příkladem věřícího? Římanům 12:14, 17-18

Odpověď: Žehnejte těm, kdo vás pronásledují. Žehnejte a neproklínejte. Neodplácejte se zlem za zlo. Buďte poctiví přede všemi. Žijte v míru se všemi, pokud je to možné.

  • Jak můžeme být příkladem věřícího v lásku? Matouš 5:44; Římanům 12:19-20

Odpověď: Milujte své nepřátele, žehnejte těm, kdo vás proklínají, čiňte dobro těm, kdo vás nenávidí, a modlete se za ty, kdo vás urážejí a pronásledují.

  • Jak můžeme být příkladem věřícího ve víře? Filipským 4:6-7

Odpověď: Netrapte se starostmi o nic. Oznamujte své žádosti Bohu modlitbou a prosbou s díkůvzdáním. Boží pokoj bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.

  • Doplňte prázdná místa.

Když jsme uvěřili Božímu slovu, jak je napsáno v Římanům 10:9-10, stali jsme se Božími dětmi. Nyní, když jsme Božími syny, máme zodpovědnost žít jako příklad pro věřící.

  • Jsme příkladem ve slově, když čteme/studujeme a šíříme Boží slovo.
  • Jsme příkladem v rozhovoru , když obnovujeme svou mysl a jednáme podle Božího slova.
  • Jsme příkladem lásky, protože milujeme z Boží lásky v našich srdcích.
  • Jsme příkladem víry , když jednáme podle Božího slova a přijímáme výsledky své víry.
  • Jsme příkladem čistoty, když upíráme zrak na blízkost Kristova návratu a nezaplétáme se do zla tohoto světa.

Podněty k zamyšlení…

Tvá řeč vypovídá o stavu tvého srdce – buď o zlu, které je v něm, nebo o milosti, která mu dominuje. Ježíšova řeč v době zkoušky ukázala srdce naplněné Boží milostí. Neřekl nic zlého, ale odpovídal pravdou. Ukazuje tvá řeč Boží milost i když čelíš těžké zkoušce?

Lekce 13 – Čtvrtletní shrnutí

Biblický text: Lukáš 16:1-13

Verš k zapamatování: Ale zůstaň v tom, co ses naučil a o čem jsi byl ujištěn, protože víš, od koho ses to naučil. 2. Timoteovi 3:14

Cíl lekce: Zopakovat důležité body z lekcí daného čtvrtletí.

Klíčové body: Dobrými správci můžeme být pouze Boží milostí. Vítězného života lze dosáhnout vírou. Chůze v autoritě je otázkou postavení, postoje a připravenosti. Když jsou lidé a věci správně seřazeni, Duch Páně se může volně pohybovat. Pulsem vztahu člověka s Bohem je poslušnost. Bůh stvořil manželství a stvořil ho dobrým. Nikdo nemůže ovlivnit osud dítěte tak jako rodiče dítěte. Duchovní a přirozené uzdravení jsou ustanoveny Bohem a působí společně.

Během uplynulých 12 týdnů se lekce zabývaly různými aspekty správcovství. Správcovství ovlivňuje každou oblast našeho života a dobré správcovství je milostivým Božím skutkem. Vyžaduje, abychom žili z víry. Když vykročíme ve víře, jsme schopni rozpoznat a pochopit autoritu, kterou máme v Kristu. Když se podřídíme autoritě a kráčíme v ní, můžeme se správně postavit, zaujmout správný postoj a připravit se na bitvu.

Dozvěděli jsme se, že řád nám umožňuje poznat a fungovat ve správném postavení a správném zapojení v Kristově těle, ať už v rodině, službě nebo ve společenství svatých. Naprostá poslušnost nám umožňuje zůstat v daném postavení, když neustále kráčíme v podřízenosti. Posvěcení je klíčové pro udržování trvalého společenství s Kristem. V podstatě jde o správu sebe sama. To zahrnuje tělo, mysl a ducha.

I když se to neomezuje jen na finance, pochopení principu setí a

Sklizeň je nezbytná pro naše správné hospodaření s Božími zdroji. Správa rodiny vyžaduje, abychom si vážili instituce manželství a darů, které nám Bůh dal v našich manželech a dětech. Je jasné, že Bůh si přeje, abychom po sobě zanechali božský odkaz.

Když využijeme příležitosti žít v božském zdraví, sklidíme výsledky v tomto životě. Stejně jako u všech aspektů dobrého správcovství musíme spolupracovat s Bohem. Bůh si v konečném důsledku přeje, abychom byli příkladem věřících ve slově, v rozhovoru, v lásce, v postoji, ve víře a v čistotě. Kéž přijmeme výzvu správcovství a budeme žít hodni povolání, ke kterému jsme povoláni.

Otázky a diskuse

  1. Co obnáší být dobrým správcem? Lekce 1, Otázka 1

Odpověď: Spolupráce (konání v poslušnosti Pánovi). Využívání schopnosti, kterou vám Bůh dal, a vytváření zisku, přidaná hodnota. Další věci mohou zahrnovat: moudrost, porozumění, vděčnost, píli. Protiklady by byly neposlušnost, lenost, nevědomost, boj s vlastním úsilím.

  • Jak věřící projevuje víru? Lekce 2, Otázka 3

Odpověď: Skutky věřícího, jeho činy.

  • Proč je nutné vyvažovat naši svobodu s řádem? Lekce 4, Otázka 5

Odpověď: Pokud se nedokážete sami ovládat, jste bezbranní. Projev Ducha je dán každému člověku k prospěchu – k budování; ne k tomu, abychom vypadali blázni; k pořádku v proroctví; ať se všechno děje slušně a řádně. Podřiďte se každému lidskému nařízení pro Pána a nepoužívejte svou svobodu jako zástěrku zlomyslnosti.

  • Jaké jsou tři fáze posvěcení? Lekce 6, Otázka 2

Odpověď: (1) Zkušenost věřícího, když přijal Krista jako svého osobního Spasitele (minulost). (2) Současný stav růstu věřícího. Věřící je budován jako duchovní dům, aby přinášel oběti, které se líbí Bohu; a aby zvěstoval chválu Ježíše, který osvobozuje od hříchu a činí věřícího krásným ve svém podivuhodném světle. Věřící také roste a dospívá v Božích věcech. (3) Konečné posvěcení věřících (budoucnost). V Něm budeme zdokonaleni. To je cíl naší spásy, konečný účel vykoupení. Až se setkáme s Pánem, budeme jako On – bez hříchu. Nevěsta bude zcela posvěcena a připravena na svatbu. 1 Jan 3:2 „Milovaní, nyní jste Božími dětmi a ještě se nezjevilo, co budeme; víme však, že až se zjeví, budeme jako on, neboť ho uvidíme takového, jaký je.“

  • Jak můžeme maximalizovat princip setí a sklizně? Lekce 7, Otázka 4

Odpověď: Zamyslete se nad svými cestami. Rozpoznejte požehnání v dávání. Neochabujte/nepřestávejte – sejte nepřetržitě. Dávejte s láskou. Sejte štědře, sejte s cílem a sejte radostně. Pochopte, že je to milostivý pohyb Boha, dávejte a očekávejte, že od Boha dostanete. Rozpoznejte svou úrodu a buďte za ni vděční.

  • Jaké klíčové prvky jsou nezbytné pro udržení úspěšného manželství? Lekce 9, Otázka 1

Odpověď: Bůh uprostřed; následování Božího plánu pro manželství; přijetí partnera (Boží opatření); láska; podřízenost a respekt; poznání/moudrost.

  • Co mohou rodiče udělat, aby dosáhli cíle rodičovství tak, jak ho vidí Bůh? Lekce 10, Otázka 6

Odpověď: Měli bychom své děti pilně učit přikázáním Páně, využívat dostupných příležitostí: doma, mimochodem, vstáváním i leháním. Mluvte s nimi. Nešetřete metlou. Napravujte je.

  • Co Bůh dal věřícím k dispozici v Nové smlouvě skrze Ježíše Krista? Lekce 11, Otázka 4

Odpověď: Hojný život, lepší zaslíbení, vše, co se týká života a zbožnosti.

  • V jakých oblastech našeho života bychom měli být příkladem věřícího? Lekce 12, Otázka 4

Odpověď: Být služebníkem, pomocníkem; Přijímat Slovo, studovat ho a znát ho; Být příkladem Slova. Nebýt ze světa, ale posvěceni skrze Slovo; Přijímat Slovo v soužení, radost Ducha svatého. Víra, která se šíří; Očišťovat se; Studovat Slovo; Odložit staré zkažené chování, obnovit se duchem své mysli, odložit lež, mluvit pravdu, hněvat se a nehřešit, nedávat místo ďáblu, přestaňte krást, mluvit čistotu, mluvit dobré k budování, nezarmucovat Ducha svatého, odložit hořkost, hněv, zlobu, křik, pomluvy a zlobu. Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní a odpouštějící.

[1] Barnhart, Clarence L. Slovník pracovních sešitů. Chicago: Field Enterprises Educational Corporation, 1972. s. 2035

[2] „Židům 11:1.“ Rozšířené vydání Bible. Zondervan Corporation a Lockmanova nadace, 1987.

[3] Agnes, Michael. Websterův nový vysokoškolský slovník. Cleveland: Wiley Publishing, Inc., 2007. s. 1014

[4] Hagin, Kenneth, Jr. Život v poslušnosti. Tulsa: Rhema Bible Church, 1986. s. 27–28

[5] Vine, WE. Vineův výkladový slovník starozákonních a novozákonních slov. Old Tappan: Fleming H. Revell Company, 1981, s. 124.

[6] Hagin, s. 18.

[7] Clay, Richard. Písně vykoupení. Velká Británie: The Chaucer Press, str. 154.

[8] Strong, James. Nová Strongova vyčerpávající konkordance Bible. Nashville: Thomas Nelson Publishers, 1990. Hebrejština, s. 102.

[9] Tamtéž, řečtina, s. 7

[10] Pickett, Joseph P. Americký kulturní slovník anglického jazyka – 4. vydání. Boston: Houghton Mifflin Company, 2000. s. 1073

[11] Nee, Watchman. Všechno čiňte k slávě Boží. Richmond, Virginie: Christian Fellowship Publishers, 1980. s. 72.