Neděle: Vinni, poskvrněni a odsouzeni k záhubě: Ezechiel 22:1-22
V Ezechielovi 22:1-12 jsou jmenovány tři těžké hříchy: prolévání nevinné krve, uctívání falešných bohů a znesvěcování toho, co bylo posvátné (svatých věcí a Sabatu). Jeruzalémští úředníci přijímali úplatky a odsuzovali nevinné lidi k smrti, aby jiní mohli získat jejich majetek. Znesvětili chrám falešnými modlami a pokryteckým uctíváním Boha. V Ezechielovi 22:9-11 pak Ezechiel odhalil jejich nemravnost. V Ezechielovi 22:13-22 Bůh hněvivě bije rukama a vynáší soud.
Pondělí: Zkažené-Klamné-Zklamání: Ezechiel 22:23-31
Celá judská společnost je ukázána jako vinná, když prorok ukazuje na knížata (Ezechiel 22:25, 27), kněze (Ezechiel 22:26), falešné proroky (Ezechiel 22:28) a lid (Ezechiel 22:29). Proč jsou vinni? Zaprvé, byli znehodnoceni (Ezechiel 22:23-27): hřích sráží lidi k tomu, aby se chovali jako zvířata (Přísloví 7:21-23). Byli také lstiví (Ezechiel 22:28): náboženské a politické vedení hřích místo toho, aby ho odhalilo, zastíralo! Zatřetí, byli zklamáním (Ezechiel 22:30-31): město bude ušetřeno jen kvůli jednomu spravedlivému muži. Žádný nebyl.
Úterý: Ignorované varování: Ezechiel 23:1-13
Protože Bůh důvěřoval jiným národům, že budou spaseni a bezpečí, mluví o dvou sestrách: Ohole (severní království) a Ohole (jižní království, Juda). Ohola se dopustila těžkých hříchů a její odmítnutí a následný Boží soud sloužily její sestře jako svědectví, ale Juda ignoroval hříchy Izraele. „Ohola“ znamená „její stan“ – severní království mělo svou vlastní svatyni a kněžství a své modly a svatyně po celé zemi. „Oholiba“ znamená „Můj stan je v ní“ – Boží sláva byla v té době stále přítomna v jeruzalémském chrámu.
Středa: Větší hřích než Samaří: Ezechiel 23:14-21
Když byla „Oholíba“ (Juda) svědkem hříchů a soudu „Oholy“ (Izraele), měla rychle a plně činit pokání ze svých hrozných hříchů. Co udělala? Zhřešila ještě hrozněji než její sestra! Stejně jako Izrael obdivoval asyrská vojska, která se stala jejich konečnou zkázou, tak Juda začíná obdivovat Babyloňany a bratrit se s nimi (viz Ezechiášova hrozná chyba v Izajáši 39). Jehojakim požádal Babylon, aby mu pomohl zlomit moc Egypta (Ezechiel 23:35-24:7), čímž se Juda stal vazalským státem Babylonu. Musíme si vždy dávat pozor na myšlenku, že se nějakým způsobem vyhneme zaslouženému trestu.
Čtvrtek: Přicházející hněv: Ezechiel 23:22-35
Pokud Bůh potrestal severní království, Izrael, za jeho hříchy, pak Juda musí být potrestána za své ještě hlubší hříchy. Jsou uvedeny čtyři věštby: (1) Bůh přivede Babyloňany, aby potrestali Judu, stejně jako přivedl Asýrii, aby potrestala Izrael (Ezechiel 23:22-27); (2) lidu bylo připomenuto, že Boží soud je spravedlivý (Ezechiel 23:28-31); (3) hluboký pohár naplněný Božím hněvem (Ezechiel 23:32-34); (4) zapomnění na Boha (Ezechiel 23:35), vynechání Ho ze svého života.
Pátek: Ukončení klamu: Ezechiel 24:1-14
Pro Judu nebude žádná úleva. Ezechiel ukazuje, jak se nejlepší kusy masa (Juda) vaří v hrnci (obléhání Jeruzaléma) i s kostmi, dokud se zcela nespotřebují. Spálená směs se vylije a pak se spálí i samotný hrnec!
Sobota: Ukončení manželství: Ezechiel 24:15-27
Aby Ezechiel mohl kázat toto poselství činu, musel vidět svou ženu náhle zemřít a nesměl nad tím projevovat zármutek! Mohl jen tiše sténat. To symbolizovalo to, že Bůh odebral svaté město Židům – ztráta by byla těžká.