Verš k zapamatování: „Neboť ze svých slov budeš ospravedlněn a ze svých slov budeš odsouzen.“ (Matouš 12:37)
Čtení z Písma: Jakub 3:13-18 / Jób 28:12-28 / Matouš 5:1-12
Úvod: Chápeme, že miminka mají dva základní strachy – hlasité zvuky a pády. Na druhém konci spektra vidíme dítě v naprostém klidu, když ho matka bezpečně drží a brouká ukolébavku. Podobně reakce nejen lidí, ale i zvířat reagují na různé intenzity zvuku a úzce souvisejí s různými intenzitami dotyku. Zatímco intenzita dotyku se může lišit od polibku na tvář, přes facku až po ránu do čelisti, se zvukem je to stejné. Neradi na nás „křičí“. Jsou tací, kteří zřejmě mírnost nechápou a berou ji jako známku slabosti, a proto mírného člověka okamžitě zneužívají. Pokud jde o řeč a řečové vzorce, mezi extrémně jemným tónem a drsným tónem je oblast pevnosti.
Pokud je lidem něco řečeno, očekávají, že daná osoba bude mluvit s jistotou a alespoň bude znít, jako by věděla, o čem mluví. Někteří lidé zneužívají psychologických faktorů tím, že příliš zdůrazňují pevný a pozitivní přístup a vzbuzují v lidech dojem, že vědí, o čem mluví, ať už to vědí, nebo ne.
Bůh používá nejméně dva způsoby, jak přivést lidi k sobě – lásku a bázeň. Někdy evangelista, když vnucuje svým posluchačům tvrzení evangelia, poslechne pomazání, tedy naléhavost ducha, aby „volal hlasitě, nešetři, ukaž mému lidu jejich přestoupení“. Posluchači se mohou znepokojit svým zkaženým stavem a odevzdat svá srdce Pánu, zatímco jindy, když je Duch Páně silně přítomen, je na místě mírnost a hříšník reaguje i na ty nejjemnější tóny.
Ve většině našich vztahů s ostatními bychom však měli jednat laskavě. 2. Timoteovi 2:24: „Služebník Páně se nemá svárat, ale být ke všem lidem laskavý, způsobilý učit a trpělivý.“
Lidé někdy dělají věci, které nás rozčilují, a my ztrácíme nervy. Poté, co je po všem, se to zdá tak absurdní a kontroverze tak triviální. Když se podíváme na své životy, vidíme, že většina věcí ve skutečnosti není v tom smyslu, že bychom o nich měli mluvit drsně.
Pamatujme si, že hlavní charakteristikou božské moudrosti je, že je „čistá“, což znamená „bez poskvrny“. Božská moudrost je také pokojná, nerozdělená, bez protekce, neochvějná a stálá.
Kéž se modlíme za moudrost mírnosti, abychom dokázali rozlišovat mezi věcmi, na kterých záleží, a těmi, na kterých nezáleží.
Otázky k lekci:
- Jak může moudrý člověk ukázat své poznání? Jakub 3:13. Poznámka: Tato konverzace se týká způsobu a stylu vašeho chování.
- Máme-li v srdci závist a svár, měli bychom se chlubit a lhát proti pravdě? Jakub 3:14; Římanům 13:13-14.
- Jak Jakub popisuje moudrost, která není shůry? Jakub 3:15. Je to tedy skutečně moudrost?
- Jaké jsou následky závisti a sváru? Jakub 3:16; 1. Korintským 14:33.
- Všimněte si kontrastu mezi pozemskou moudrostí a moudrostí, která je shůry. Jakub 3:17; Žalm 111:10; Přísloví 3:7; Přísloví 8:10-11; Přísloví 9:10-11; Jób 28:12-20, 23, 28.
- Kdo rozsévá ovoce spravedlnosti? Jakub 3:18; Filipským 1:9–11.