Verš k zapamatování: „Čistá a neposkvrněná zbožnost před Bohem a Otcem spočívá v tom, že navštěvuje sirotky a vdovy v jejich soužení a chrání se před poskvrnou světa.“ (Jakub 1:27)
Čtení z Písma: Jakub 1:17-27
Úvod: Je těžké udržet věci čisté. Pramínek, který stéká z hory, je zhruba tak čistý, co se týče zdraví, jak jen voda může být. Jak však klesá, hromadí se v něm nejrůznější látky, které ho činí nevhodným k pití, jako jsou splašky a průmyslový odpad, dokud se alespoň samotné moře nemusí pokusit „uklidit nepořádek“.
Vznikla obrovská průmyslová odvětví, jejichž jediným účelem je věci „vyčistit“. Hlavním úkolem gigantického ocelářského průmyslu je jednu po druhé odstraňovat nečistoty, které železo v jeho původním stavu obklopují. Nečistoty a horniny lze oddělit poměrně snadno, ale konečné čištění musí proběhnout ohněm.
Čistou vládu jakéhokoli druhu je těžké udržet v čistotě. Může začínat s nejlepšími úmysly a nejvyššími ideály. Nicméně se do ní vkrádají falšování, až se stane despotickou a musí být svržena.
Čisté náboženství je kvůli naší „tělesné“ povaze obtížné získat i udržet. Zdá se, že si brzy v životě uvědomujeme, že existuje silný vztah mezi tím, že nás Bůh přijme, a tím, že jsme „dobří“. To některým lidem brání v jejich vážném zvážení náboženství, protože si nemyslí, že by se na něj mohli kvalifikovat. Zaprvé jim samozřejmě musí být ukázáno, že kvalita hříchu je nepodstatná a že „i když vaše hříchy budou šarlatové, zbělají jako sníh, i když budou rudé jako karmín, zbělají jako vlna“. Z tohoto jediného textu je zřejmé, že Pán je schopen vymazat naši „břidlici“ a dát nám nový začátek – „čistý“ začátek, jak bychom mohli říci.
Nyní přichází „dlouhá cesta“ života pro Něho a zachování čistých myslí a skutků – samozřejmě skrze Něho. Před mnoha lety jeden muž vyprávěl tento příběh: Na ostrově v úžině Juan de Fuca, mezi státem Washington a ostrovem Vancouver, stál maják. Na ostrově nebyla žádná studna a správce majáku musel pravidelně, myslím, že dvakrát týdně, nechávat vodu přivážet remorkérem. Nakonec se vláda rozhodla vyvrtat studnu. Byla tedy přivezena vrtná souprava a k jejímu provozu bylo potřeba mnoho tun uhlí. V pravý čas byla šachta vykopána a voda napumpována na vrchol. Správce majáku byl nadšen nejen chutí vody, ale i vyhlídkou, že bude mít všechnu vodu potřebnou k mytí a tak dále. Protože se však jednalo o projekt vlády USA, musel být vzorek vody zaslán k testování. To se i stalo. Když přišla odpověď, správce majáku byl velmi zklamán. V dopise stálo: „Voda je brakická, studnu uzavřete.“
Není třeba velkého hříchu, aby se naše životy poskvrnily natolik, že v nich už nebude ona čistota, kterou Bůh miluje.
Otázky k lekci:
- Odkud pochází každý dobrý a dokonalý dar? Jakub 1:17. Je Otec někdy nestálý? Numeri 23:19; Malachiáš 3:6.
- Protože nás Pán „zplodil“ slovem pravdy, neměli bychom podle ní žít i mluvit? Co byli ti, kteří byli takto znovuzrozeni? Jakub 1:18; Zjevení 14:4-5.
- Jaké pokyny jsou dány ohledně slyšení a mluvení? Jakub 1:19; Římanům 12:17–21. Jaký by byl výsledek, kdyby se tato slova dbala? Galaťanům 6:2–5.
- Naplňuje „lidský hněv“ „Boží spravedlnost“? Jakub 1:20; Efezským 4:26-27; Galaťanům 5:19-21.
- Co bychom měli odložit, co přijmout a co je schopno učinit vštěpované slovo? Jakub 1:21; Židům 4:12; Skutky 13:26, 38-39.
- Jak můžeme sami sebe klamat? Jakub 1:22.
- K čemu je takto oklamaný člověk přirovnáván? Jakub 1:23-24. K čemu Ježíš takového člověka přirovnává? Lukáš 6:46-49.
- Diskutujte o „dokonalém zákonu svobody“. Dává nám tento zákon svobodu dělat, co se nám zlíbí? Galatským 5:13. Nad kým je vysloveno požehnání? Jakub 1:25.
- Může mít člověk pravé náboženství s nespoutaným jazykem? Co říká Jakub o náboženství takového člověka? Jakub 1:26; Lukáš 6:45.