Verš k zapamatování: „Ne skrze skutky spravedlnosti, které jsme my konali, ale ze svého milosrdenství nás zachránil skrze koupel znovuzrození a obnovu Duchem svatým.“ (Tt 3,5)
Čtení Písma: Titovi 3:1-15 / Efezským 2:1-13
Úvod: Lidé jsou všech velikostí a liší se silou. Žádné měřítko fyzických vlastností by nemohlo být použito k měření lidí v Království. Nebylo by to spravedlivé; Bůh naopak přijímá ochotnou mysl. Jak si všímáme po celou dobu, zdá se, že je to touha mysli, která nás pro království kvalifikuje.
Na samém začátku je to hluboká touha konat dobro, sloužit Bohu a být v království, které Bohu umožňuje povolat nás. Pro další krok se kvalifikujeme přijetím tohoto daru spásy skrze Jeho Syna. Mnoho lidí má první kvalifikaci, ale klopýtá u druhé a snaží se obejít obrácení tím, že se poddají Spasiteli. Doufají, že v této chvíli nahradí „dobré skutky“
Později je to stále touha mysli, která nás vede k tomu, že hledáme společenství svatých přednostně před společenstvím ostatních. Bohu se líbí, co vidí, a přibližuje se k nám, Slovo se stává vzácným, a tak skrze něj rosteme. Později se však kvalifikujeme k závěrečným zkouškám skrze touhy naší mysli. Můžeme se ohlédnout za svým životem a vidět, že jsme s Ním kráčeli, protože jsme chtěli.
Drobnosti nás mohou diskvalifikovat: Jedna neposlušnost – stála Saula království, jedna neposlušnost – zabránila Mojžíšovi vstoupit do země Kanaán a jedna lež – stála Ananiáše a Safiru všechno.
V Bibli se skrývá mnoho smutných obrazů. Jeden z nich nacházíme v „těsném“ Agrippově rozhodnutí nestát se křesťanem. Když Pavel před tímto významným mužem předkládal tvrzení evangelia, ocitl se tváří v tvář době rozhodnutí. Co ho brzdilo, se možná nikdy nedozvíme; jeho postavení, jeho rodina, jeho přátelé, jeden nebo všichni dohromady – rozhodnutí bylo těsné, kymácel se a kymácel, až se nakonec zřítil špatným směrem, a tak se nekvalifikoval do Božího království.
Opakujícím se tématem v celém Novém zákoně je, že křesťané by měli žít podle svého svatého povolání. Jaká tragédie bude pro některé, kteří se budou stydět při Kristově návratu, když jim bude příkladem ukázáno, o kolik lepší by bylo hojně se projevovat v Duchu a být zmocněni konat to, k čemu jsme povoláni. Protože Pavel nabádal Tita, aby ve své službě Kréťanům kladl důraz na dobré skutky, chce jasně uvést, že takové skutky nemají žádnou hodnotu pro spásu člověka; spíše je to výhradně na základě Božího milosrdenství, že jsme osvobozeni od trestu za náš hřích. Právě skrze tento neustálý proces křesťanského života jsme zmocněni Duchem svatým, což vede k našemu růstu, a to jak v charakteru, tak v dobrých skutcích.
Otázky k lekci:
- Jaké je poučení ohledně podřízenosti světským mocem? Titovi 3:1. Máme v Bibli nějaké zkušenosti s prvními křesťany ohledně výjimek z tohoto poučení? Matouš 22:17-21; Matouš 17:24-27; Římanům 13:1-8; 1. Petrův 2:13-15.
- Co se dále říká o řeči a chování? Titovi 3:2. Je možné o žádném člověku mluvit zle? Efezským 4:31.
- Co říká Pavel Titovi o jejich vlastním způsobu života? Titovi 3:3; Galatským 1:6-7.
- Když přemýšlíme o těchto slovech a pamatujeme si, co pro ně Bůh udělal, když z nich učinil nová stvoření, nejsme snad povzbuzováni k tomu, abychom Mu odevzdali své životy? 2. Korintským 5:17; 2. Korintským 7:1; 1. Jan 3:3; Římanům 3:3-4.
- Ačkoli byli všichni v takovém ztraceném stavu, co se jevilo a jak? Titovi 3:4.
- Podle čeho nás náš Otec spasí? Titovi 3:5. Jakými dvěma skutky se toto dílo koná? Efezským 4:4-8; Jan 3:1-3; Římanům 12:1-2.
- Jak na nás náš Bůh vylil toto obmývání a obnovu? Titovi 3:6. Jak jsme ospravedlněni? Římanům 5:1-5. Čím se tímto činem stáváme? Titovi 3:7; Římanům 5:9-11. Jsme skutečně dědici věčného života? Jan 3:16; Titovi 1:2.
- Jaké slovo věrných si Pavel přeje, aby Titus potvrdil a jak často? Titovi 3:8; 1. Timoteovi 1:15-16.
- Diskutujte, čemu je třeba se vyhýbat a proč. Titovi 3:9; 2. Timoteovi 2:16-17.
- Jak si můžeme být jisti? 2. Timoteovi 2:19; Zjevení 21:14; Efezským 2:20–22.