Primární text: Matouš 22:15-46; Marek 12:38-40
Verš k zapamatování: Ježíš mu řekl: „‚Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ To je první a největší přikázání. Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ Na těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“ Matouš 22:37-40
Zavedení:
Může člověk vyhrát spor s Bohem? Když se podíváme na Joba ve Starém zákoně, vzpomeneme si na jeho domnělé znalosti, ale když Bůh konečně začal k Jobovi mluvit, tento upřímný Boží muž se ocitl konfrontován s množstvím otázek, na které nelze z lidského hlediska odpovědět. V Jobovi 38:1-41:34 Bůh konfrontoval Jobovu pýchu a samospravedlnost dvěma způsoby: (1) tím, že se ho ptal na způsoby života, o kterých Job neměl ponětí; (2) tím, že požádal Joba, aby vykonal věci, které může vykonat pouze Bůh svou nekonečnou mocí. Jobova první odpověď Bohu zní: „Hle, jsem hanebný, co ti mám odpovědět? Zakrývám si ústa rukou. Jednou jsem mluvil, ale neodpovím, ano, dvakrát, ale už nebudu pokračovat.“ (Job 40:4-5)
Parafrázuji to tak, že Job v podstatě řekl: „Je čas, abych mlčel a naslouchal.“ Když Bůh konfrontuje člověka, je to jediná moudrost, kterou můžeme projevit! Jobova poslední odpověď ukazuje nové zjevení a respekt, kterého si získal:
Vím, že můžeš všechno a že žádný tvůj záměr ti nemůže být odepřen. Ptal ses: „Kdo je to, kdo skrývá radu bez poznání?“ Proto jsem vyslovil to, čemu jsem nerozuměl, věci příliš podivuhodné pro mě, které jsem neznal. Slyš prosím, a nech mě mluvit. Řekl jsi: „Budu se tě ptát a ty mi odpovíš.“ Slyšel jsem o tobě, co jsem slyšel, ale nyní tě vidí mé oko. Proto se sám sobě hnusí a činím pokání v prachu a popelu.“ (Job 42:2-6)
Náboženští vůdci si ale mysleli, že Ježíše chytí do pasti?
Studium lekce o slově Studium
- Diskutujte o tom, proč farizeové a herodiáni odložili stranou své neshody a spojili se, aby mohli Ježíše chytit do pasti. Vysvětlete moudrost Ježíšovy reakce na ně. Matouš 22:15-22; Marek 12:13-17; Lukáš 20:20-26
- Jakou hypotetickou situaci využili saduceové, aby se pokusili Ježíše chytit do pasti? Matouš 22:23-28; Marek 12:18-23; Lukáš 20:27-33
- Jak Ježíš rozptýlil pokus saduceů? Matouš 22:29-33; Marek 12:24-27; Lukáš 20:24-40
- Jakou úvodní otázku klade Ježíšovi zákoník a proč to byla nebezpečná otázka? Matouš 22:34–36; Marek 12:28
- Vysvětlete hlubokou moudrost Ježíšovy odpovědi zákoníkovi. Matouš 22:37-40; Marek 12:29-30
- Ačkoli Ježíš částečně pochválil právníka za jeho reakci na Ježíšovo prohlášení (řekl: „Nejsi daleko od Božího království“), diskutujte, proč tomuto právníkovi nebylo řečeno, že je „součástí“ Božího království. Marek 12:31-34
- Jak Ježíš umlčel ty, kteří se ho snažili chytit do pasti otázkami? Matouš 22:41-46; Marek 12:35-37; Lukáš 20:41-44
- Jaké odsuzující varování dal Ježíš ohledně židovských vůdců? Marek 12:38-40; Lukáš 20:45-47
Poznámka pro učitele: Ježíš poznal, že David mluvil z inspirace Ducha svatého, když prohlásil v Žalmu 110:1: „Hospodin řekl mému Pánu…“. První slovo pro Pána je Jahve, Boží smluvní jméno (Já jsem, že jsem). Druhé slovo pro Pána je jiné slovo, které Židé používali jako titul pro Boha. Král David ilustroval, že Jahve mluvil k Mesiáši, kterého David nazývá svým Pánem. Ježíš tím chtěl říct, že David by nikdy nenazval žádného ze svých potomků Pánem, pokud by tento potomek neměl transcendenci (nad smrtelným člověkem). Tím Ježíš identifikoval svého pravého Otce jako božského, a proto i svou vlastní podstatu jako mající božský status. Ježíšova pravá identita je dodnes předmětem diskusí.