Neděle: Farizeové a Herodiáni — Matouš 22:15-22; Marek 12:13-17; Lukáš 20:20-26
Protože Řím zmocnil krále Heroda, Herodiáni podporovali placení daní císaři. Protože Římané byli pohanský národ, farizeové zdanění nesnášeli. Aby však Ježíše chytili do pasti, spojili se tito dva nepřátelé. Kdyby Ježíš na jejich otázku ohledně daní odpověděl jakkoli, byl by chycen. Ježíšova ohromující odpověď se pasti vyhnula a učila důležité pravdy: (1) vládci musí být ctění a posloucháni (Římanům 13; 1. Petr 2:13-17; 1. Timoteovi 2:1-4); (2) Bůh musí být ctění a posloucháni (Skutky 5:27-32); (3) člověk nese Boží obraz a dluží Bohu všechno (Genesis 1:26-27).
Pondělí: Otázky od saduceů — Matouš 22:23-28; Marek 12:18-23; Lukáš 20:27-33
Saduceové přijímali pouze Pentateuch (5 knih Mojžíšových) a nevěřili v žádné vzkříšení. Snažili se Ježíše nachytat hypotetickou situací: zachování mužova jména, aby nezemřel bez mužského dědice, bratr v rodině by si vzal vdovu svého bratra (viz Deuteronomium 25:5-10). Mohla by ale žena skončit se sedmi manžely ve věčném království? Právě touto představou se saduceové domnívali, že znevažují jakékoli vzkříšení.
Úterý: Odpověď saduceům — Matouš 22:29-33; Marek 12:24-27; Lukáš 20:34-40
Představte si jejich výrazy, když Ježíš saduceům řekl, že neznají Písmo a neznají Boží moc! Ježíš se odvolává na Mojžíšovy spisy a připomíná jim, že Bůh je Bohem Abrahama, Izáka a Jákoba (ne že Bůh byl …), což znamená, že tito muži jednoho dne znovu ožijí !
Středa: Otázka právníka — Matouš 22:34-36; Marek 12:28
Nyní právník zkouší Ježíše otázkou: „Které je největší přikázání?“ O tomto tématu se diskutovalo po staletí a zákoníci v Zákoně vyjmenovali 248 pozitivních a 365 negativních přikázání. Kdo by mohl doufat, že je všechny dokonale zná a bude je dodržovat? Znalci je tedy rozdělili na „těžká“ (důležitá) a „lehká“ (bezvýznamná) přikázání a povzbuzovali k důrazu na ta „těžší“. Toto myšlení však bylo mylné: stačí porušit pouze jeden zákon , abyste byli vinni ze všech! (Jakub 2:10).
Čtvrtek: Odpověď zákoníkovi — Matouš 22:37-40; Marek 12:29-34
Ježíš citoval Šemu (Deuteronomium 6:4), verš, který denně recituje každý ortodoxní Žid, a který ukazuje, že jádrem služby Bohu je láska k Němu: je to záležitost srdce. Překvapivě Ježíš také citoval Levitikus 19:18 – lásku k bližnímu – a postavil ji na roveň Šemě! Láska je základem veškeré poslušnosti, neboť celý Zákon je shrnut v příkazu lásky (Římanům 13:8-10). Milujeme-li Boha, budeme se snažit Mu líbit; milujeme-li svého bližního, neuděláme nic, co by mu ublížilo. Všimněte si, že Ježíš odpověď zákoníka ocenil jen částečně.
Pátek: Ježíš klade otázku — Matouš 22:41-46; Marek 12:35-37; Lukáš 20:41-44
Ježíš ukončil záludné otázky položením zásadní doktrinální otázky: Jak mohl být Kristus Synem Davidovým, když ho David nazval Pánem? Tato inspirovaná otázka ze Žalmu 110:1 poukazuje na božské postavení Mesiáše. Aby David mohl Krista nazvat „Pánem“, musel by Mesiáš být mnohem víc než jen člověk. (Viz poznámka na konci otázek v lekci)
Sobota: Dejte si pozor na právníky? — Marek 12:38-40; Lukáš 20:45-47
Je to charakter, který dělá člověka cenným, ne jeho uniforma, ani jeho titul, ani úřad, který zastává. Všechno, co pochází z tělesnosti, je povrchní a umělé a vede k tělesné pýše. Skutečný charakter