Denní zamyšlení
Neděle: Zkáza Země: Izajáš 24:1-13; Římanům 1:18-21
Slyšeli jsme říkat, že „nevědomost je blaženost“. Bůh však bude soudit celou zemi; bez ohledu na pohlaví, hodnost nebo funkci, bezbožní neuniknou tomu, co Bůh na zemi přináší. Izajáš trvá na tom, že existují zákony, které Bůh vštípil do lidského svědomí. Existují přirozené standardy lidského chování. Když jsou tyto standardy porušeny, je výsledkem soud.
Pondělí: Veškeré stvoření je podřízeno Bohu: Izajáš 24:14-23
Dramatický kontrast se objevuje v Izajášovi 24:14-18a. Výkřiky radosti přicházející z končin země od těch, kteří byli utlačováni zlým pozemským městem, ustupují nářku proroka, protože během čekání na Boží osvobození země je přítomnost naplněna zradou a terorem. Izajáš vidí hrůzy, které se musí odehrát, než přijde den svobody. V Izajášovi 24:18b-23 Izajáš názorně ukazuje, že celé stvoření, nebeské i pozemské, je podřízeno Bohu. Jeho světlo je nekonečně větší než slunce, měsíc a hvězdy – Jeho autorita je absolutní. Jeho věčná vláda na hoře Sion bude neuvěřitelně slavná!
Úterý: Milost se dostává všem národům: Izajáš 25:1-12; Exodus 34:6-7
Z ticha zničeného města z Izajáše 24 nyní vidíme radostnou hostinu, kterou pořádá Hospodin. Tématem, které se prolíná Izajášem 25, je důvěryhodnost Boha, který zve všechny národy a lidi ke spáse. Miluje lidské duše a vždy je raději zachrání než zničí. V této pasáži je další ostrý kontrast k pozitivnímu pozvání, brutální připomínka toho, že neposlušnost a vzpoura vyvolávají hněv Všemohoucího. Sebevyvyšování vždy vede k ponížení. Moab je zde s největší pravděpodobností použit k reprezentaci všech vzpurných národů.
Středa: Děkování Bohu za vysvobození: Izajáš 26:1-6
Izajáš 26 a Izajáš 27 jsou obě písně oslavující Boží věrnost. Nyní vidíme Boží město, ne tiché a zničené město země (Izajáš 26:5). Boží „spásou“ jsou městské hradby. Brány nejsou zavřené ze strachu z útoku, ale nyní jsou dokořán otevřeny pro věrné, kteří se rozhodnou žít ve spravedlnosti Pánovy smlouvy, nikoli na základě vlastních schopností, ale v naprosté závislosti na Bohu (Izajáš 26:3).
Čtvrtek: Závislost na Bohu: Izajáš 26:7-19
Další verše písně upozorňují na skutečnost, že všechna požehnání, která Boží lid dostává, nepocházejí z jeho úsilí, ale z Boží vlastní ruky. Konflikt lidské pýchy je pojmenován jako to, co člověka odvádí od Božího požehnání, ale nyní byl nahrazen opravdovou vděčností za Boží milosrdenství.
Pátek: Boží ochranná ochrana: Izajáš 26:20-27:1
Místo strachu z Božího trestu, který přichází na národy, se Jeho lid může spolehnout na Jeho božskou ochranu. Tyto verše se přímo srovnávají s ochranou, kterou Bůh poskytl Noemovi, jeho rodině a Jeho lidu v Egyptě, když přes ně prošel anděl smrti. Bůh zná ty, kdo jsou Jeho. Ochrání je před konečnou zkázou. (Genesis 6:13-14; Exodus 12:21-24)
Sobota: Plodná vinice: Izajáš 27:2-13
Píseň o plodné vinici je intimnější než ty, které Izajáš zpíval dříve. Píseň chválí Boha za vysvobození svého lidu a vyzdvihuje Jeho osobní vztah s nimi. Jákobova vinice bude tak plodná, že nyní naplní „celý svět ovocem“ (Izajáš 27:6). Všichni vyhnanci jsou povoláni domů, aby uctívali Hospodina na svaté hoře (Izajáš 25:6-8).