Verš k zapamatování: „Hle, učil jsem vás ustanovením a soudům, jak mi přikázal Hospodin, můj Bůh, abyste je dodržovali v zemi, kterou jdete obsadit.“ —Deuteronomium 4:5
Čtení z Písma : Deuteronomium 4:1-24
Zavedení:
Desatero přikázání bylo napsáno Božím prstem na dvě kamenné desky a Mojžíšovi bylo řečeno, aby tyto desky umístil do „archy smlouvy“, zatímco kniha obsahující nařízení, ustanovení a soudy byla umístěna na boku „archy“ (Exodus 24:12; Exodus 31:18; Exodus 32:15-16; Deuteronomium 10:1-5; Deuteronomium 31:26). Ohledně zákonů daných Mojžíšovi panuje mnoho zmatků. Ačkoli neexistuje žádný definitivní záznam o tom, že by Desatero přikázání bylo dáno v písemné podobě před Sinajem, bylo známo Abrahamovi, s nímž byla uzavřena smlouva zaslíbení (Genesis 26:5). Čtvrté přikázání bylo také známo Izraelitům, když jim byla dána mana, ještě před dosažením Sinaje, a ti, kteří pochybovali, byli plně přesvědčeni, když v sobotu manu nenašli (Exodus 16:22-30).
Zákony týkající se trestů, smíření, obětí, stínů a předobrazů tvoří „přidaný zákon“ (Galatským 3:19), který se stal nezbytným kvůli přestoupení zákona napsaného na kamenných deskách. Mojžíšův zákoník byl dán, aby pomohl pochopit smíření, které měl Kristus vykonat. Zákony týkající se smíření, obětí, trestů a stínů splnily svůj účel, když Kristus zemřel na kříži, a proto skončily (Koloským 2:14-17).
Mojžíš obdržel „božský zákon“, který dal Bůh, aby Izrael, který byl tak dlouho v Egyptě „mimo kontakt s Bohem“, mohl poznat dědictví a vykoupení z hříchu. Prostřednictvím tohoto „božského zákona“ se Izrael dozvěděl, že má co do činění s Jehovou Bohem, který hřích neschvaluje – že je spravedlivý a svatý. Morální zákon, tj. Desatero přikázání, které písemně stanovilo spravedlivý Boží standard, je věčné: zatímco ceremoniální, nápravná, obětní, stínová a typická nařízení se zabývala náboženskými obřady týkajícími se smíření za přestupky Desatera, tato nařízení byla ukončena na kříži.
V pokynech daných Mojžíšovi není nic, co by odporovalo smlouvě s Abrahamem. Patriarchové před ním věděli o potřebě obětí pro odpuštění hříchů. Ačkoli lidé v Egyptě možná neměli možnost pokračovat v uctívání Boha tak, jak jim přikázal, přesto znali o obětech zvířat. Mojžíš dal zákoník upravující oběti, jak jim Bůh přikázal, a byla jim předložena víra v Boží „plán vykoupení“. Jejich nedostatek víry jim však způsobil mnoho problémů.
Existovaly i další Mojžíšovy spisy týkající se Izraele, které obsahovaly občanské povinnosti a varování před přijímáním způsobů a zvyků obyvatel Kanaánu. Byla tam pravidla týkající se zdraví, jak zacházet s malomocenstvím, výchovy dětí v domácnosti a mnoha dalších záležitostí, které se týkaly života národa. V těchto zákonech byly začleněny životní zásady, které jsou platné dodnes a které účinněji podporují Kristovo dílo na zemi.
Studijní otázky:
- Jaký byl význam okolností kolem Mojžíšova narození? Exodus 2:1-10.
- Co vedlo Mojžíše k útěku z Egypta a co udělal v Midianu? Exodus 2:11–15; Exodus 3:1.
- Jak se s ohledem na Exodus 3:11 změnil Mojžíšův postoj oproti tomu, jaký měl, když utíkal z Egypta? Skutky 7:22–29; Numeri 13:3. Jaké rozhodnutí učinil Mojžíš? Židům 11:24–27.
- Vyprávějte o neobvyklém zážitku Mojžíše, když k němu Bůh promluvil skrze „hořící keř“. Jaké pověření měl přijmout? Exodus 3:1–10.
- Jakou smlouvu/slib uzavřel Bůh s Mojžíšem, když ho požádal, aby vedl Izrael z Egypta? Exodus 3:10-12; Exodus 4:10-17.
- Podle jakých slov uzavřel Bůh smlouvu s Mojžíšem? Exodus 34:27-28.
- Proč se Mojžíšovi a tolika Izraelitům nepodařilo vstoupit do Kanaánu? Numeri 20:7–13; Židům 3:15–19.
- Izraeli se v Egyptě nějakou dobu dařilo bez útlaku, chtěl by Izrael opustit Egypt bez útlaku, kterému byl vystaven? Exodus 1:7-14; Skutky 7:17. Jaké je současné uplatnění této myšlenky?