Verš k zapamatování: „Zaslíbení byla dána Abrahamovi a jeho potomstvu. Neříká: „A potomstvu“ jako mnohým, ale jako jednomu: „A tvému potomstvu, kterým je Kristus.“ —Galatským 3:16
Čtení z Písma: Genesis 15:1-18
Zavedení:
Asi čtyři století po potopě byla země opět naplněna zlovolností. Abraham byl jedním z mála, kteří se odvážili vzpomenout si na Boha, a byl povolán opustit svou rodnou zemi v údolí dolní části Eufratu, aby obdržel zemi, která mu měla být ukázána (Genesis 12:1; Židům 11:8). Bůh v Abrahamovi viděl někoho, na koho se mohl spolehnout, ale musel být oddělen od svého lidu, který byl většinou modláři. Zaslíbení dané podle Genesis 12:1-3 nebylo předtím dáno žádnému člověku. S tímto velkým zaslíbením Bůh také očekával od Abrahama velké věci, a protože Abraham věřil a byl považován za spravedlivého, dal Bůh smlouvu obřízky (Římanům 4:11; Genesis 17:8-14; Skutky 7-9).
Smlouvy uzavřené s Adamem a Noem nebyly zrušeny, ale měnící se podmínky si vyžádaly smlouvu s Abrahamem, aby se obnovilo poznání Boha a Jeho „plánu vykoupení“, jinak by vybledlo z mysli lidí. Tato smlouva měla dvojí povahu v tom, že se týkala dědictví země a evangelia o Kristu. Zemí ukázanou Abrahamovi byl Kanaán na východním konci Středozemního moře. Svou geologickou polohou byla křižovatkou národů.
Ale před Abrahamem ležela zkouška, nejtěžší zkouška, jakou kdy Bůh od kohokoli požadoval. Izák, syn zaslíbení, musel zemřít, a pokud ano, jak by se smlouva naplnila? Je přirozené si myslet, že to Abrahamovi způsobilo velké starosti, protože na jeho poslušnosti záviselo mnoho. Zpráva uvádí: „Nepochyboval o Božím zaslíbení skrze nevíru, ale byl silný ve víře a vzdával slávu Bohu. Byl pevně přesvědčen, že co slíbil, je schopen i splnit.“ (Římanům 4:20-21). Požehnání smlouvy byla znovu zopakována (Genesis 22:16-18) a Abraham ve zkoušce obstál a byl schválen. Svou přísahou, protože Bůh nemohl přísahat skrze nikoho většího, se Bůh choval jako povinen dodržet svou smlouvu s Abrahamem (Židům 6:13-14). Abraham poslušností projevil činnou víru a byl nazýván „Božím přítelem“ (Jakub 2:20-26) a stal se „otcem věřících“, protože všichni, kdo věří v Krista, jsou jeho dětmi. Skrze Izákovo semeno měla přijít slíbená požehnání a Mesiáš, který se svým jménem Ježíš stal Spasitelem lidí a Ten, kdo časem rozdrtí hlavu hadovi a tak naplní Genesis 3:15. Skrze smíření bylo požehnání odpuštění hříchů dáno všem (Skutky 3:25-26; 2. Korintským 5:19; Římanům 4:6-8). Naše dědictví Božího království závisí na naší věrnosti a poslušnosti Kristu a Jeho způsobu života.
Studijní otázky:
- Jakou smlouvu zaslíbení uzavřel Bůh s Abrahamem? Genesis 12:1-3. Kolik let tehdy bylo Abrahamovi? Genesis 12:4.
- Jak Bůh rozšířil slib? Genesis 13:14-17; Genesis 17:1-13; Genesis 22:5-18. Jak Abraham reagoval? Genesis 15:6; Římanům 4:3.
- Bylo doslovné Abrahamovo semeno věrné Boží smlouvě s nimi? Exodus 32:1-8; Deuteronomium 31:24-30; 2. Královská 17:13-17.
- Očekává se poslušnost i od nás? Jan 14:13–15; Matouš 19:16–17; 1. Janův 2:1–4; Jakub 2:10–12; Zjevení 12:17; Zjevení 22:14.
- Skrze koho mělo vzejít semeno ženy? Genesis 22:18; Římanům 9-7; Galatským 3:16-18; Židům 11:18.
- Jak Štěpán popsal Abrahamovo povolání? Skutky 7:2-5. Proč ho Bůh vzal od svého lidu? Jozue 24:2-3. Lišilo se jeho povolání od povolání každého křesťana? 2. Korintským 6:16-18; Zjevení 18:4-5.
- Jak dlouho měli být Abraham a jeho potomci „cizinci a poutníky“ v cizí zemi a co měli zažít? Genesis 15:13-14; Skutky 7:6-7; Galatským 3:17. Poznámka: 430 let poutnictví z Exodu 12:40-41 začalo, když byl Abrahamovi poprvé dán zaslíbení. 400 let soužení začalo, když Izmael začal špatně zacházet s Izákem. Pavel uvedl, že 430 let bylo od doby zaslíbení – do doby, kdy byl na Sinaji dán zákon (Galatským 3:17).
- Dostal Abraham tento doslovný zaslíbení? Židům 11:39. Kdy ho dostane? Židům 11:8-13; Lukáš 13:23, 28-29.
- Jak se můžeme stát Abrahamovým potomstvem a dědici téhož zaslíbení? Galaťanům 3:7, 22, 26–29.