Verš k zapamatování: „Hospodin řekl Mojžíšovi: Napiš tato slova, neboť podle těchto slov jsem s tebou a s Izraelem uzavřel smlouvu. … A napsal na desky slova smlouvy, deset přikázání.“ —Exodus 34:27-28
Čtení z Písma: Žalm 105:23-45
Zavedení:
Jméno Izrael bylo dáno Jákobovi poté, co zvítězil v konfliktu s andělem (Genesis 32:28). Doslova toto jméno znamená „kníže, který vítězí s Bohem, vítězí s Bohem, kníže Boží“. Jákobovi potomci byli nazýváni „dětmi Izraele, Izraelity nebo domem Jákobovým“ (Exodus 2:23; Exodus 19:3). Nebyli však vždy „knížaty Božími“, protože ne všichni zvítězili do té míry, aby přemohli svého největšího nepřítele – sebe sama.
Na Sinaji Bůh Izraeli oznámil plány do budoucna založené na podmínkách jejich poslušnosti a oni slíbili, že je budou poslouchat. Měli se však od Boha dozvědět, že je spravedlivá Bytost, spravedlivý, svatý a neschvaluje hřích. Bůh byl připraven jim písemně oznámit svůj svatý zákon a oni museli být na tuto událost připraveni. Bůh jim oznámil Desatero přikázání, které napsal na dvě kamenné desky, a smlouvu uzavřenou s Mojžíšem a Izraelem „podle znění“, tedy „úst či řeči“, Mojžíšových pokynů a „desatera přikázání“ (Exodus 34:27-28). Mojžíš je chtěl naučit, že vysvobození znamená víc než jen osvobození z fyzického otroctví, protože Bůh je chtěl vysvobodit z otroctví hříchu, a pokud měli Abrahamovu víru, mohli mít obojí. Existovaly soudy, nařízení a nařízení pokrývající různé fáze občanských povinností, které jim Mojžíš ústně sdělil a oni slíbili, že je budou dodržovat. Všechny tyto věci byly zapsány v knize a přečteny jim a oni znovu slíbili, že budou poslouchat, a Mojžíš pokropil lid i knihu krví zvířete (Exodus 21-24; Židům 9:19-20). V tomto slibu, který uzavřeli, byla smlouva založená na Božích přikázáních, která nedodrželi.
Bůh miloval Abrahama a Izrael a v souladu se svou smlouvou vysvobodil Izrael z Egypta a dal jim dědictví v Kanaánu. Udržení tohoto dědictví však záviselo na jejich poslušnosti a oni neposlouchali. V dobách soudců a králů mnohokrát neuposlechli pokyny a varování daná proroky, a nakonec, když se stali horšími než pohané kolem nich, je Bůh nechal odejít do zajetí.
Ačkoli byli rozptýleni do všech národů, Bůh na ně nezapomněl. Protože nejsou o nic lepší než pohané, kterým byla skrze evangelium slíbena spása, Boží Duch stále prosí o zbytek z nich jako jednotlivce a každý, kdo se poddá Duchu, se stává Božím dítětem skrze víru. Zaslíbení Abrahamovi o dědictví a požehnání skrze Krista zahrnovalo více než jen tělesný původ od Abrahama. Všechny rodiny země měly být požehnány skrze Krista a skrze víru, kterou Abraham projevil; Židé i pohané jsou do duchovní rodiny Abrahama přivedeni účinností smlouvy, potvrzené Kristovou krví.
Studijní otázky:
- Proč bylo Jákobovo jméno změněno na Izrael? Genesis 32:22-30.
- Proč Bůh dovolil Jákobovi a jeho synům jít do Egypta a proč si Jákob a Josef přáli být pohřbeni v Kanaánu? Genesis 49:28–33; Genesis 50:12–25. Jaký prospěch Izraelitům přineslo soužení v Egyptě? Prospívá nám soužení?
- Čím si Bůh přál, aby se Izrael stal? Exodus 19:3-6. Proč Bůh od Izraele požadoval striktní dodržování pokynů, když se shromáždil před Sinajem? Exodus 19:10-13; Levitikus 11:44-45. Jsme dnes v Boží přítomnosti a uctíváme Boha s úctou?
- Byli Izraelité na Sinaji upřímní, když se stali stranou smlouvy svým slibem poslušnosti? Uvědomovali si, co tento slib obnáší? Exodus 24:3, 7. Co potřebovali, než mohli poslouchat? Deuteronomium 5:28-29.
- Ačkoli smlouva uzavřená s Izraelem na Sinaji nebyla první smlouvou, kterou Bůh uzavřel s lidmi, je v Židům 8:7-9; Genesis 26:5; Exodus 19:5 označena jako „ první smlouva “
- Kdy tedy byla uzavřena „ první smlouva “ a čím byla potvrzena? Židům 9:9, 18–21; Exodus 24:5–8.
- Proč Bůh našel chybu v „první smlouvě“? Byla chyba ve smlouvě, nebo v lidech? Židům 8:6-9.
- Co řekl Štěpán o selhání Izraele? Skutky 7:51. Co řekl Pavel? Římanům 10:1-3.