Neděle – Zapření a vzkříšení předpovězeno: Matouš 26:30-35; Marek 14:26-31
Když Pán opustil horní místnost, kde Ježíš ustanovil památník Večeře Páně, a vstoupil na Olivetskou horu, varoval své učedníky, že jeho zatčení se blíží. Také je varoval, že se urazí (konkrétně pohorší, „skandalidzo“ v řečtině neboli polapeni) a že se mají rychle rozprchnout (Zachariáš 13:7). Petr obvyklým způsobem rychle protestuje (stejně jako ostatní) a slibuje neustálou oddanost, ale Ježíš znovu předpovídá Petrovo trojí selhání.
Pondělí – Modlitba v Getsemanské zahradě Matouš 26:36-39; Marek 14:32-36; Lukáš 22:39-42; Jan 18:1
Ježíš s sebou vzal tři učedníky z „vnitřního kruhu“ a odešel do Getsemanské zahrady, aby se modlil a připravil se na svou konečnou oběť. Možná si myslíme, že Ježíše primárně trápila blížící se brutální smrt, ale hlouběji na něj „bezhříšný“ brzy vložil vinu za zlověstnou vzpouru a hřích celého světa. Jen stěží si dokážeme představit, jak by to ovlivnilo Někoho tak čistého srdcem a myslí. Během kříže musel Otec od svého Syna odstoupit od své svaté přítomnosti. Ježíš nyní hleděl do tváře nejhlubší temnoty.
Úterý – Anděl a agónie: Lukáš 22:43-44
Někteří si mysleli, že Ježíšova modlitba za vysvobození zůstala Otcem nevyslyšena. To není pravda. Zatímco Ježíšovo poslání a záměr zemřít za hříchy světa zůstaly nezměněny, byl poslán anděl, aby Krista pro tento úkol posílil (nebo povzbudil). Teolog a spisovatel Dr. George H. Morrison napsal: „Každý život má své Getsemanské zahrady a každé Getsemanské zahrady mají svého anděla.“ Pouze Lukáš píše o andělovi a o spalující hloubce agónie, která způsobila, že se Ježíš tak hojně potil, že to bylo jako kapky krve.
Středa – Spící učedníci: Matouš 26:40-46; Marek 14:37-42; Lukáš 22:45-46
To, co někteří považují za lhostejnost Petra, Jakuba a Jana k Kristovu utrpení, je vyvráceno Lukášovým výrokem, že „spali zármutkem“ (Lukáš 22:45). Všichni tři, přemoženi zármutkem svého Pána a jeho šokujícími slovy, jsou přemoženi hlubokým vyčerpáním. Ježíš je probudil a napomenul, aby se pilně modlili, zejména v soužení. To, že všichni tři usnuli, svědčí o intenzitě oné hodiny.
Čtvrtek – Zrazeni polibkem: Matouš 26:47-50; Marek 14:43-46; Lukáš 22:47-48; Jan 18:2-9
Uvítací polibek, podobně jako podání ruky v západní kultuře, je známkou láskyplného přijetí. To, že ho Jidáš použil ke zradě Ježíše, byla ta nejnižší zrada. To, že se Ježíš směle představil, ukazuje naprosté podřízení se vůli svého Otce. Jan zaznamenává úžasný jev: když se představil, celá zatýkající skupina padla na zem!
Pátek Ne mečem: Matouš 26:51-56a; Marek 14:47-49; Lukáš 22:49-53; Jan 18:10-11
Petrova drzost se znovu objevuje! Spal místo modlení, mluvil místo naslouchání, chlubil se místo poslušnosti a tady bojuje místo útěku: Když se Ježíš vzdal, Petr vyhlásil válku! I když si můžeme myslet, že jeho čin je statečný, bojoval proti nesprávnému nepříteli nesprávnou zbraní. Skutečný nepřítel nebyl z masa a krve, byl nezranitelný vůči přirozeným zbraním. Naše skutečná bitva je duchovní (Efezským 6:12).
Sobota – Útěk učedníků: Matouš 26:56b; Marek 14:50-52
Slovo „opustil“ v nás může zanechat mylný dojem. Ježíš dříve nařídil svým učedníkům, aby uprchli, když ho přišli vojáci zatknout. Opuštěný lze jednoduše přeložit jako „unikl“. V souladu s proroctvím se Ježíšovi muži rozptýlili.