Neděle – Ježíšova cesta s oběma: Marek 16:12; Lukáš 24:13-17
Emauzy byly 12,5 kilometrů od Jeruzaléma. Buď se vraceli domů, nebo plánovali přenocovat v hostinci, protože pozvali Ježíše, aby u nich přenocoval (Lukáš 24:29). Byli zabraní do vysvětlování nedávných událostí a významu Ježíšova soudu a ukřižování. Ježíš se k nim přiblížil, viděl, že jsou smutní, a zeptal se na jejich rozhovor, ale oni ho nemohli rozpoznat. Bible neodhaluje, proč se Ježíš konkrétně zjevil právě těmto dvěma.
Pondělí – Zmatení: Lukáš 24:18-20
Tito dva muži, oba oddaní Ježíšovi následovníci, žasnou nad tím, že tento muž, který zřejmě cestoval z Jeruzaléma, neznal nedávné události. Nebylo ukřižování „zázračného rabína“ „hlavní řečí města“? Téměř všichni se shromáždili, aby Ježíše přivítali s chválou a obdivem, když vjížděl do Jeruzaléma, a velký dav se shromáždil před pretoriem, když Pilát nabídl propuštění buď Ježíše, nebo Barabáše. Ježíš často začínal svá nejhlubší učení tím, že žádal své posluchače, aby se nejprve podělili o své vlastní znalosti.
Úterý – Zmatení: Lukáš 24:21-24
Kdyby Ježíšovi následovníci skutečně naslouchali Jeho učení o Jeho vzkříšení z mrtvých a pak by je nenašli hrob prázdný na úsvitu čtvrtého dne od Jeho pohřbu, neznepokojilo by je ani by je nezmátlo, kdyby na úsvitu čtvrtého dne od Jeho pohřbu našli hrob prázdný! Ale není tohle lidská přirozenost? Vždy máme tendenci vidět věci jen ze svého omezeného úhlu pohledu. Pro tyto muže, stejně jako pro většinu lidí, byla smrt konečná. Ačkoli mnozí viděli Ježíše vzkřísit Lazara a tato zpráva se šířila jako požár, když byl sám Mistr ukřižován, všichni předpokládali, že to je konec. Už žádný Ježíš – žádný život – žádná naděje. Nyní, zmatení z Ježíšovy smrti, zmatení z toho, že Jeho tělo chybí v hrobce, a zmatení zprávou andělských hlasatelů, se Kleofáš a jeho přítel snažili pochopit.
Středa – Výklad Písma: Lukáš 24:25-27
Tito dva muži nejenže zapomněli na Ježíšovo předpovědění Jeho smrti a vzkříšení, ale také zapomněli na učení proroků, kteří předpověděli život, službu, utrpení a vzkříšení Mesiáše. Dostali mimořádnou výsadu přijmout to, co muselo být jedním z největších biblických učení, která kdy byla dána, když Ježíš ze Starého zákona vyložil všechna písma, která se týkala Něho samotného!
Čtvrtek – Otevření očí: Lukáš 24:28-35; Marek 16:13
Když dorazili do Emauz, prosili Krista, aby s nimi zůstal. Důvody byly zřejmé: zaprvé, bylo pozdě a vhodná doba hledat útočiště; zadruhé, biblické studium, které jim Ježíš dal, zapálilo jejich srdce! Toužili po další společnosti tohoto cizince. Ježíš se posadil, aby s nimi jedl, stal se „hostitelem“, vzal chléb, lámal ho a dával jim jíst. V tomto okamžiku se jim otevřely oči a poznali, že je to s nimi Ježíš! Okamžitě zmizel a oni spěchali zpět do Jeruzaléma, aby se o své svědectví podělili s ostatními učedníky.
Pátek – Zjevení se učedníkům: Marek 16:14; Lukáš 24:36-43; Jan 20:19-23
Ačkoli učedníci těm dvěma svědkům nevěřili, Ježíš se jim zjevil, zatímco ještě mluvili! Když se jejich nevíra změnila v strach, Ježíš řekl: „Pokoj vám“ (Jan 20:19). Ukázal jim své jizvy po ukřižování a pak požádal o jídlo. Jan napsal, že na ně Ježíš dýchl Ducha svatého, což vidíme v souvislosti s autoritativní službou, kterou je Ježíš pověřil.
Sobota – Nevěřící Tomáš: Jan 20:24-31
Ježíš fyzickými důkazy rozptýlil Tomášovy pochybnosti. Učedníkova odpověď se stala předmětem ostré debaty: to, že Tomáš nazýval Ježíše „Pane“, je snadno přijatelné, ale nazývat Ježíše „Můj Bože?“ Je velmi pravděpodobné, že Tomáš uznával moc a podstatu Všemohoucího Boha v Kristu (viz poznámka za otázkou 10).