Neděle: Elifaz odpovídá: Jób 15:1-6
Jobovi přátelé se zatím neúspěšně pokoušejí přesvědčit ho, že v jeho životě musí existovat nevyznaný, a tedy neodpuštěný hřích. Zde začíná druhý cyklus proslovů a argumentace s větší houževnatostí. Elifaz začíná zpochybňováním Jobovy moudrosti. Moudrý muž by nepoužíval nesmyslný jazyk, který by mohl poškodit víru jiného. Elifaz nyní odsuzuje Joba jako muže v nepravosti.
Pondělí: Elifaz pokračuje: Jób 15:7-16
Elifaz tvrdí, že tradiční přesvědčení jsou jistěji jistější než Jobovy individuální představy. Elifaz evidentně považoval svou první řeč za Boží vlastní slova útěchy muži, který byl nesmírně zlý. Ďábel je a vždy byl žalobcem bratrů. Jobovi tři přátelé při svém odsouzení jistě jednají jménem ďábla.
Úterý: Jób, Zlovolný muž: Jób 15:17-35
Elifaz vykreslil Joba jako ničemného muže. Všichni se rodíme v hříchu, ale někteří hříšníci jsou horší než jiní. Elifaz popsal osud ničemných: bolest, strach, děsivé zvuky, hlad, chudobu, tmu a pak smrt. Elifaz nevysvětlil, proč se zdá, že bezbožní v tomto světě prosperují, zatímco zbožní často trpí. Jeho teologie byla strohá. Měl odpověď na všechno, ale pro Joba žádnou pomoc.
Středa: Žádná útěcha pro Joba: Job 16:1-14
Jobovi tři přátelé byli vskutku ubohými utěšitelmi. Jen prohlubovali jeho bolest. Kdyby byla situace opačná, Job by k nim pronesl slova síly a pomoci v jejich utrpení. Jejich slova ho vyčerpala a způsobila, že se scvrkl, jako když vane pouštní vítr. (Přísloví 15:4)
Čtvrtek: Jobův svědek v nebi: Job 16:15-22
Ve víře se Job povznesl nad své pochybnosti o Boží dobrotě, neboť prohlásil, že Bůh sám bude svědčit jako svědek jeho neviny. Toužil po tom, aby se Bůh zastal jeho případu u nebeského soudu. Touha po prostředníkovi, který by k Bohu promluvil na naši obranu, se v Ježíši Kristu stala skutečností. (2. Korintským 5:18; 1. Jan 2:1)
Pátek: Jobův zlomený duch: Job 17:1-9
Zlomený Job pevně věřil, že brzy zemře. Považoval se za muže opuštěného Bohem a za předmět opovržení svých druhů. Job nemohl dělat nic jiného, než setrvat ve svém přesvědčení o správnosti své věci a zachovat si důvěru v Boží spravedlnost.
Sobota: Job ztrácí naději: Job 17:10-16
Job vyjádřil naději, že ho Bůh ospravedlní i po smrti, ale jeho naděje téměř zmizela. Ve své budoucnosti viděl jen rozkládající se tělo, smrt a hrob. Job znovu volal po zástupci před Bohem.