Biblický text: Jób 3:1-7:21
Verš k zapamatování: „Přišlo mi to, čeho jsem se velmi bál, a to, čeho jsem se děsil, se mi stalo. Nejsem v klidu ani v pokoji, nemám odpočinku, neboť přichází soužení.“ —Jób 3:25-26 (NKJV)
Zavedení:
Job evidentně trpěl dlouhou, i když neurčitou dobu. Nyní se v Jobově postoji projevuje změna. Ačkoli neproklínal Boha, Jobova předchozí slova o trpělivosti a důvěře nejsou patrná. Jasně vyjadřuje své nejhlubší, nejniternější pocity, že by bylo lepší, kdyby se nikdy nenarodil. Argumentuje, že by tolik netrpěl, kdyby nebyl počat, kdyby zemřel při porodu nebo kdyby zemřel okamžitě, když jeho trápení začalo. Job nejenže vnímá smrt jako vysvobození z bídy, ale také naznačuje, že se nikdy nenarodit je lepší než být opuštěn Hospodinem.
Elifaz, snad nejstarší nebo nejváženější z Jobových přátel, je Jobovými slovy evidentně šokován. Elifaz v podstatě říká, že jelikož lidé trpí za zlo, musí být to, že Job hřešil. Vyzývá Joba, aby povolal lidi nebo anděly, kteří by vyvrátili, že po hříchu následuje soud. Elifaz si všímá nezměnitelného spojení mezi zlobou a trestem. Potíže nikdy nejsou bez příčiny. Člověk, protože je hříšný, je odsouzen k potížím, stejně jistě jako jiskry létají vzhůru. Tím, že se lidé podrobí trestu Všemohoucího, říká Elifaz, zažívají božské vysvobození od hladomoru, válečných pomluv, občanských nepokojů, nebezpečí, sucha, divokých zvířat a škod na úrodě. Těší se z domácího míru, bezpečí, plodnosti a dlouhověkosti.
Job reaguje Elifazovi přiznáním, že jeho slova byla ukvapená, ale že k tomu existuje důvod. Job protestuje, že by si tak hořce nestěžoval bezdůvodně. Přál by si zemřít, protože nemá sílu vytrvat a nemá naději do budoucna. Prodlužování života je zbytečné.
Nyní se Job obrací přímo na Hospodina. Ptá se Hospodina, proč by měl věnovat tolik pozornosti bezvýznamnému člověku, svírat ho, děsit ho nočními můrami, až by se raději nechal uškrtit. Je člověk tak velký, že by mu Bůh způsoboval neustálé utrpení? I kdyby Job zhřešil, neexistuje snad odpuštění, když stejně brzy zemře?
Studium Slova
Studium lekce
- Job začal proklínat den svého narození a svou ubohou existenci, ale neproklínal Boha. Vysvětlete rozdíl. (Job 3:1-19; Matouš 27:46; Jeremiáš 20:14-18; Pláč 3:1-18)
- Job se v tomto monologu sedmkrát ptá „Proč?“. Otázka „Proč?“ je snadná, ale velmi těžká na ni odpověď. Představte si, že by Bůh řekl Jobovi důvody jeho problémů. Vyřešilo by to jeho problémy? (Job 3:20–26)
- Vysvětlete, co bylo na Elifazově teologii a pohledu na věc vadné. (Job 4:1-21)
- Elifaz říká Jobovi, že by se měl z tohoto trestu od Hospodina radovat, protože pokání přináší obnovení. Co si Elifaz myslel, že Job udělal? Má trest nějaký jiný účel než přinést pokání? (Židům 12:5-11; Přísloví 3:11-12)
Aplikace Slova
Job si uvědomoval, že jeho utrpení nakonec přišlo s Božím vědomím a svolením. Když se podíváme na Jobovu zkušenost a na to, co říká Bible, jaké sliby máme od Boha, že nás povede k vítězství? (Římanům 8:35-39; Jakub 5:11; 1. Petr 5:10)