Denní zamyšlení
Neděle: Job proklínal své narození: Job 3:1-19
Jób řekl Bohu přesně, co cítí. Začal proklínáním dne svého narození a své ubohé existence, ale Boha neproklínal. Jeho pláč byl vyjádřením bolesti a zoufalství, nikoli pláčem vzdoru proti Bohu. Pro věřící je vždy nejlepší vyjádřit své pochybnosti a upřímné emoce Pánu v modlitbě. Jít k Bohu se svou bídou a bolestí srdce, abychom Ho našli a vyvolali Jeho soucit, není nikdy špatné. Sám Ježíš položil Bohu otázku: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ (Matouš 27:46; Jeremiáš 20:14-18; Pláč 3:1-18)
Pondělí: Otázky k Jobovi Proč: Job 3:20-26
Jobova největší touha byla po Boží přítomnosti a přízni; nyní se stalo to, čeho se nejvíce děsil. Zdálo se, že ho Bůh opustil, a on netušil proč. Přesto Job neproklínal; modlil se k Bohu o milost a úlevu.
Úterý: Elifaz promluvil: Jób 4:1-21
Základní teologie a Elifazův pohled na věc byly chybné. Věřil, že skutečně spravedliví budou vždy prosperovat a chudoba a utrpení vždy znamenají hřích. Bůh později zjevil, že tento postoj byl mylný a že názor, který reprezentoval, byl „pošetilost“
Středa: Elifaz pokračuje: Jób 5:1-16
Elifaz pokračuje ve své chybné teologii. Říká Jobovi, že by se měl z této kázeňské služby od Pána radovat, protože pokání přináší obnovu. Avšak kázeň utrpení z jakéhokoli důvodu může jednotlivce maximálně rozvinout. (Židům 12:5-11; Přísloví 3:11-12)
Čtvrtek: Elifaz pokračuje: Jób 5:17-27
Pro Elifaza, pokud Bůh člověka ukázní a on zareaguje správně, pak ho Bůh vysvobodí ze všech neštěstí. Tuto mylnou představu Bible vyvrací. Nikde Bible neučí, že Bůh z našich životů odstraní všechny problémy a utrpení. Zbožní lidé nejsou v tomto životě vždy zachráněni. (Židům 11:36-39)
Pátek: Job oslovuje Elifaza: Job 6:1-30
Jób si uvědomoval, že jeho utrpení nakonec přišlo s Božím vědomím a svolením. Možná nevíme, proč Bůh dopouští, aby se takové věci děly, ale můžeme vědět, že nakonec nás Bůh sám učiní silnými, pevnými a neochvějnými a provede nás vítězně. (Římanům 8:35-39; Jakub 5:11)
Sobota: Job oslovuje Boha – Job 7:1–21
Jób upřímně mluvil s Bohem o svých pocitech nespravedlnosti, odmítnutí a pochybností. Dokonce si přál, aby ho Bůh nechal na pokoji, i když jindy toužil po tom, aby s ním Bůh promluvil. Věřící, kteří procházejí těžkými zkouškami, by měli své pocity Bohu otevřeně vyjadřovat. (Žalm 55:17; 56:9; 61:1)