Biblický text: Lukáš 17:1-5
Verš k zapamatování: „Velký pokoj mají ti, kdo milují tvůj zákon, a nic je neurazí.“ Žalm 119:165
Cíl lekce: Zdůraznit důležitost učení se odpouštět.
Odpouštění nepřichází přirozeně. Není v naší lidské přirozenosti odpouštět. Ježíšovo učení o odpuštění bylo radikální. Apoštolové byli Ježíšovou odpovědí v Lukášovi 17:4 natolik vyzváni, že volali k Pánu: „Přidávej nám víru.“ Ježíš nám dal vědět, že musíme milovat i své nepřátele. Odpuštění je pro nás i dnes výzvou.
Ježíš nabádal učedníky, aby odpustili bratrovi, který se proti tobě sedmkrát za den prohřeší a činí pokání (Lukáš 17:4). V Matoušovi 18 se Ježíš zabývá urážkami a použil podobenství o dvou služebnících, aby zdůraznil nutnost odpuštění. Zvýšil počet odpuštění bratru ze sedmi na 490, čímž posílil ponaučení, že musíme odpouštět druhým, pokud očekáváme, že Bůh odpustí nám.
Odpuštění vyžaduje víru. Modlit se za ty, kteří nám ublížili, vyžaduje zvláštní důvěru v Boha. Nicméně jsme poučeni, abychom byli ochotni odpouštět a milovat bezvýhradně (což odpuštění je), pokud chceme zažít požehnání Boží lásky.
Když prosíme o odpuštění a s vírou přijímáme, že nám bylo dáno, náš hřích je pryč. „Jak daleko je východ od západu, tak daleko od nás vzdálil naše přestoupení.“ (Žalm 103:12) Toto obnovení ducha je zázrakem odpuštění a víry. Když nám je odpuštěno, náš duch je obnoven a znovu učiněn celistvým a dokonalým. Bůh je věrný, aby nám odpustil; proto musíme být věrní, abychom odpouštěli druhým.
„Odpuštění neznamená vymýšlet si výmluvy ani vysvětlovat, proč vám někdo udělal to, co udělal. Odpuštění neznamená zapomínat na urážku a věřit, že čas bolest zahojí. Odpuštění neznamená prosit Pána, aby vám odpustil, že jste se hněvali a rozzuřili na osobu, která vám ublížila. A odpuštění neznamená popírat, že vám bylo ublíženo, ani zlehčovat vaši ránu ve světle toho, co utrpěli jiní lidé. Odpuštění znamená uznat, že jste zraněni a to, co vám daná osoba udělala, bylo špatné. Jako akt své vůle se rozhodnete odpustit jejich urážku a zrušit dluh, který vám dluží, stejně jako Bůh Otec zrušil váš dluh skrze víru v Ježíše Krista.“1
Klíčem k udržení odpouštějícího postoje je příprava. Nechcete čekat, až se ocitnete v konfrontaci nebo konfliktu, a pak se snažit cítit odpouštějící. Začněte si odpouštějící postoj začleňovat do svého každodenního života. Začleňte ho do svého modlitebního rituálu a nejen proste Boha, aby vám odpustil vaše chyby, ale aby vám dal srdce plné lásky, abyste mohli odpouštět druhým.
Na začátku každého dne se rozhodněte, že odpustíte druhým, stejně jako vám Pán odpustil. Když prosíte Boha o odpuštění hříchů, připravte se na odpuštění druhým. Rozhodněte se předem a zvolte si život v duchu odpuštění. Rozhodněte se a prohlašujte odpuštění jako fakt. Pak si vyžádejte pomoc Ducha svatého a poslechněte ho.
Interakce s Božím slovem:
- Jakou máme jistotu, že nám Bůh odpustí hříchy? 1. Jan 1:9; 2. Paralipomenon 7:14; Micheáš 7:18-19
- Vezměte si podobenství o dvou služebnících v Matoušovi 18:23-35. Jak se vztahuje k 21. století?
- Jaký vliv má neodpuštění na naše modlitby? Matouš 5:20-26; Marek 11:24-26; 1. Petrův 3:7
- Přečtěte si odpověď učedníků Ježíšovi v Lukášovi 17:1-5. Proč si myslíte, že reagovali tímto způsobem?
- Co bychom měli dělat denně, abychom si zachovali shovívavý postoj?