Čtení Písma: Matouš 3:9-20.
Verš k zapamatování: „Nevíte snad, že my všichni, kdo jsme byli pokřtěni v Krista Ježíše, jsme byli pokřtěni v jeho smrt? Proto jsme byli s ním skrze křest pohřbeni ve smrt, abychom, jako byl Kristus vzkříšen z mrtvých slávou Otce, i my chodili v novém životě?“ (Římanům 6:3-4)
ZAVEDENÍ:
Křest je Bohem ustanovená zkušenost, při níž člověk skutečně prožívá Krista, je v Něho pokřtěn. Pavel se zařadil mezi ty, kteří „byli pokřtěni v Krista Ježíše“ (Římanům 6:3) – ne do denominační církve. Pokud je však někdo skutečně pokřtěn v Krista, Pán ho nebo ji přidává do církve, neboť „denně přidává k církvi ty, kdo byli spaseni“ (Skutky 2:47).
Být „s Ním pohřben ve křtu“ (Koloským 2:12) vyžaduje, aby byl člověk v procesu křtu zcela přikryt. Být pohřben znamená být přikryt; v případě křtu vodou (úplné ponoření). Pavel dále v Římanům 6:4 zdůraznil, že „jsme byli s Ním pohřbeni skrze křest“ a „zasazeni“ do hrobu; a obrácení ke Kristu jsou podobně „zasazeni“ do vodního hrobu, aby vyšli v „novém životě“. Aby bylo semeno zaseto, vyklíčilo a vyrostlo, musí být pohřbeno.
Smrt hříchu je nutná před pohřbem (křtem), protože člověk by neměl být pohřben zaživa! Pavel na to poukázal (Římanům 6:6) slovy, že náš starý člověk je ukřižován – starý život v hříchu; že byl „ukřižován s Kristem“ (Galatským 2:20). Křesťané umírají hříchu, aby byli „živí Bohu v Kristu Ježíši“ (Římanům 6:11).
Člověk umírá hříchu, když zažívá „Boží zármutek“, což vede k pokání a vyznání hříchů. Když o Letnicích slyšeli Petra kázat o Kristu, někteří „…zasáhlo je to srdce“ a zvolali: „‚Muži a bratři, co máme dělat?‘“ Petr odpověděl: „‚Čiňte pokání a každý z vás ať se dá pokřtít… přijmete dar Ducha svatého‘“ (Skutky 2:37-38). Opět bylo řečeno: „Jestliže vyznáváme své hříchy, on je věrný a spravedlivý, aby nám odpustil hříchy a očistil nás od veškeré nepravosti“ (1 Jan 1:9). Po smrti je tedy dalším krokem pohřeb.
Praktikují se různé způsoby vodního křtu, včetně „kropení“ a „polévání“. Ale pouze jeden vodní křest je učiněn církevním obřadem, a to je ponoření – pohřbení do vodního hrobu, aby byli lidé vzkříšeni k novému životu v Kristu.
OTÁZKY K LEKCI:
- Definujte křest: ponoření; polití; pokropení.
- Jaký typ vodního křtu je biblický, a to jak na základě přikázání, tak i příkladu? Matouš 3:13-17; Marek 1:9, 11; Skutky 8:38-39; Římanům 6:1-4.
- Co se stane s hříšnou přirozeností člověka, který je skutečně pokřtěn? Římanům 6:3.
- K čemu se přirovnává křest? Koloským 2:12; Římanům 6:4. Mohlo by je pohřbít několik kapek vody, ať už pokropených nebo vylitých na hlavu?
- Jaký příkaz dal Kristus ohledně křtu? Matouš 28:19-20. V čí jméno se má křest vykonávat? Porovnejte Matouše 28:19 se Skutky 2:38.
- Popište způsob, jakým byl Kristus křtěn. Matouš 3:16-17; Marek 1:10-11. Popište křest eunucha. Skutky 8:38-39.
- Co musí předcházet křtu ze strany těch, kteří se dávají křtít? Skutky 2:38; Marek 16:16; Římanům 10:9-10.
- Diskutujte o symbolu vody při křtu s ohledem na Efezským 5:26 a 1. Petrův 3:21.
- Vysvětlete, co se rozumí výrazy „odpověď dobrého svědomí Bohu“ (1. Petrův 3:21) a „všichni byli pokřtěni v oblaku a v moři v Mojžíše“ (1. Korintským 10:2).
- Vzhledem k textům uvedeným v otázce 7 (nebo v jakýchkoli jiných), měly by být kojenci křtěni?