Čtení Písma: Matouš 28:1-10, 16-20
Verš k zapamatování: „A toto evangelium království bude kázáno po celém světě na svědectví všem národům; a tehdy přijde konec.“ (Matouš 24:14)
Úvod: V biblických dějinách existovalo období, kdy se zdálo, že Bůh jednal téměř výhradně s izraelským národem. Během Kristova působení však bylo možné pozorovat, jak národní aspekt Božího plánu pro Izrael upadá do relativního zapomnění a stává se podřadným vůči Božímu plánu zjevit svou spásu celému lidstvu.
V souladu s touto celosvětovou nabídkou začal Kristus učit své učedníky, jak komplexní bude jeho účinnost. Nařídil jim: „Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince, i ty musím přivést, a uslyší můj hlas, a bude jeden ovčinec a jeden pastýř“ (Jan 10:16). Aby Bůh tuto záležitost dále objasnil, dal apoštolu Petrovi vidění, v němž odhalil tuto nesmírně důležitou pravdu. Po tomto Božím zjevení mohl Petr prohlásit: „Vpravdě poznávám, že Bůh nehledí na osoby, ale v každém národě, kdo se ho bojí a činí spravedlnost, je mu milý“ (Skutky 10:34-35).
S takto vydlážděnou cestou mohl první sbor začít rozšiřovat svůj vliv a nést své poselství za hranice Izraele. Ježíšův příkaz jít do celého světa se stal srozumitelným pro mysli, které se již nezabývaly zachováním národních rozdílů. „Nedotknutelní“ ze Samaří, pověrčiví pohané Malé Asie a polyteističtí Řekové se s nimi měli podílet na této úžasné spáse. A tak církev prvního století vzala Ježíšovy příkazy doslova a začala Ho a Jeho království hlásat všude.
Potřeba evangelia je také mnohostranná. Ježíš přikázal svým učedníkům, aby učili národy „zachovávat všechno, co jsem vám přikázal“ (Matouš 28:20). Tento příkaz s sebou nese mnoho. Musíme vědět, co Ježíš učil, co praktikoval a za co se modlil. Jeho učedníci v poslušnosti tomuto příkazu sepsali věci, které si Ježíš přál, abychom učili národy, a Duch svatý je uchoval k našemu poučení.
Mise, ať už domácí nebo zahraniční, jsou v Novém zákoně velmi zdůrazňovány a účinné způsoby evangelizace ve všech oblastech světa jsou jistě žádoucí. Boží církev bude chtít být v tomto velmi důležitém úkolu dobrým správcem svého času a talentů.
Otázky k lekci:
- Byli izraelští křesťané překvapeni, když si konečně uvědomili, že evangelium má jít i k pohanům? Skutky 10:45; 11:16-18.
- Snažil se Ježíš připravit své učedníky na toto „univerzální“ rozlišení evangelia? Jan 10:16; 12:46-47; Marek 11:17; Matouš 10:10-14; 19:28; Lukáš 22:28-30.
- Jaký slib si můžeme nárokovat, když vykonáváme misijní práci ve jménu Ježíše? Matouš 28:20.
- Jak došlo k prvnímu rozmístění misionářů v rané církvi? Skutky 8:1-4.
- Jak Pavel ukázal, že povinnosti „strážce“ (Ezechiel 3:17-21) se stále vztahovaly na ranou církev a její misionáře? Skutky 13:49-52; 20:26-27.
- Kdo nebo co určuje oblast, ve které můžeme vykonávat naši misionářskou práci? Skutky 13:2-4; 15:7; 16:6-10; Galatským 1:15-17.
- Jsme povinni oslovit pouze určitou rasu nebo část společnosti? Římanům 1:14-16.
- K čemu potřeby pohanů podnítily první misionáře? Skutky 17:16-17.
- Co se stane s pověrami a nevědomostí tam, kde opravdová misionářská práce uspěje? Skutky 19:18–20, 23–27.
- Budou během milénia nějací misionáři? Izajáš 52:6-12; 2:1-4; 11:10-11; Micheáš 4:1-3; Skutky 3:19-21; Lukáš 22:28-30; Matouš 19:27-28; 1. Korintským 15:24-26.