Biblický text: Efezským 4:1-6
Verš k zapamatování: Nikoho nepomlouvat, být pokojní, mírní a projevovat všem lidem veškerou pokoru. Titovi 3:2
Cíl lekce: Vysvětlit skutečný význam pokory a její charakteristické rysy.
Na rozdíl od starověkého Blízkého východu a řecko-římského světa západní kultura 21.století nepovažuje tichost za ctnost. Tento dramatický posun v hodnotách způsobuje problém pro současný biblický překlad. Některé moderní verze Bible nahrazují podstatné jméno „tichost“ slovy „laskavost“ nebo „pokora“.
Význam slova „tichý“ je často nepochopen. Mnozí si pod pokorným člověkem představují bezpáteřního člověka, neschopného postavit se za sebe ani za kohokoli jiného. Někteří líní lidé jsou považováni za tiché, i když jsou ve skutečnosti leniví. Mnoho lidí, kteří touží po míru za každou cenu a raději sleví ze svého přesvědčení, než aby zaujali stanovisko, je nazýváno „tichými“. Nic z toho však nepopisuje tichost, o které Ježíš mluvil.
Mnozí jednoduše předpokládají, že „mírnost je slabost“ a ne ctnost. Mírnost je však spíše synonymem pro posílení než pro slabost, protože mírnost implikuje sebeovládání. Když nás přemůže hněv, ztrácíme pocit sebe sama, který umožňuje Bohu přebývat v nás. Hněv vylučuje Boha; mírnost zve Jeho přítomnost.
Protože mírnost je sebeovládání tváří v tvář nepřízni osudu, umožňuje člověku konat dobro v reakci na zlo. Mírnost není zbabělost ani plachost. Je to síla, která omezuje nápor hněvu a podřizuje ho řádu rozumu. I když může být přirozenější projevovat hněv, když je někdo napaden, mírnost je vyšší cestou. Zabraňuje zlu, aby zcela přemohlo člověka, který už tak dost trpí zlem. Mírnost brání tomu, aby toto utrpení negativně ovlivnilo duši.
Častým spouštěčem pokory je konflikt, v němž jedinec není schopen kontrolovat nebo ovlivňovat okolnosti. Typické lidské reakce v takových situacích zahrnují frustraci, hořkost nebo hněv, ale ten, kdo je veden Božím Duchem, přijímá Boží schopnost řídit události. Pokora není rezignací na osud, pasivním a neochotným podrobením se událostem, protože v takové reakci je málo ctnosti.
Trpělivé a nadějné snášení nežádoucích okolností identifikuje člověka jako zvenčí zranitelného a slabého, ale vnitřně odolného a silného. Mírnost neidentifikuje slabé, ale přesněji silné, kteří byli postaveni do pozice slabosti, kde vytrvají, aniž by se vzdali. Použití řeckého slova ve vztahu ke zvířatům to jasně ukazuje, protože v případě divokých zvířat znamená „krotký“.
Jinými slovy, taková zvířata neztratila svou sílu, ale naučila se ovládat destruktivní instinkty, které jim brání žít v harmonii s ostatními. Tak se tichý křesťan skrze moc Ducha svatého naučil ovládat přirozené destruktivní instinkty, které jsou společné člověku.
Interakce s Božím slovem
- Jeden slovník definoval tichost jako „nedostatek ducha“, ale jak ji Bůh klasifikuje? Galatským 5:22-23
- Jaké vlastnosti jsou nezbytné k tomu, abychom byli hodni Boha. Efezským 4:1-3
- Jaká zaslíbení jsou dána mírným? Matouš 5:5; Izajáš 66:1-2; Žalm 22:26; 25:9; 37:11
- Jaké jsou některé popisné znaky tichého člověka?
- Jaké máme důkazy o tom, že mírnost není slabost? Jan 2:15-16
- Co můžeme dělat pro to, abychom dosáhli mírnosti? Sofoniáš 2:3; 1. Timoteovi 6:11; Koloským 3:12
- Ježíš je naším hlavním příkladem mírnosti. Určete, jak je Jeho mírnost charakterizována v následujících verších. Matouš 11:29; 21:5; Izajáš 53:1-9