„…Hospodine, Bože našich otců, nejsi snad ty Bůh na nebesích? Nevládneš snad nad všemi královstvími národů? Není snad v tvé ruce moc a síla, takže nikdo nemůže odolat tobě?“—2. Paralipomenon 20:6.
Čtení Písma: Matouš 6:9-15; Exodus 16:1-15
Zavedení:
První tři body, na které se modlitba Páně zaměřuje, jsou Pán: „Posvěť se jméno tvé“, „Přijď království tvé“, „Staň se vůle tvá“ (Matouš 6:9-10). Poslední čtyři body se zaměřují na naše potřeby: „Dej nám tento den…“ „Odpusť nám naše viny“, „Neuveď nás v pokušení“, „Zbav nás od zlého“ (Matouš 6:11-13). Jak můžeme poslední čtyři body prakticky začlenit do našeho modlitebního života?
SPOLEHLIVOST – Musíme děkovat Pánu za Jeho každodenní péči a svěřovat Mu každý aspekt našeho dne. Nic, co děláme, nemůže přidat ani vteřinu k našemu životu (Matouš 6:27). V důsledku toho musíme neustále uznávat Pána a spoléhat se na Něho ve všem – v jídle, oblečení, přístřeší, spáse, Jeho Duchu, naší rodině a tak dále.
ODPUŠTĚNÍ – Odpuštění a vyznání hříchů musí být stálou součástí modlitby. Bůh nás neuslyší, pokud nevyznáváme svůj hřích (Žalm 66:18). Špatné motivy, postoje, slova, myšlenky a činy je třeba vyznat a opustit. A co víc, hříchy, kterých jsme se dopustili vůči druhým, je třeba vyznat, a to nejen Bohu, ale i těm, proti kterým jsme hřešili (Jakub 5:16). Odpuštění je třeba projevovat nejen vůči druhým, ale i my musíme přijmout odpuštění, které nám ostatní projevují. Závažnost této zásady je ukázána v Matoušovi
6:14-15 – pokud neodpustíme druhým, pak nám Otec neodpustí.
VYSVOBOZENÍ – V našich každodenních pokušeních a bojích s hříchem se musíme spoléhat na Boha. Bůh nás nikdy nebude pokoušet k hříchu, ale musíme být připraveni bojovat s mocí hříchu a smrti s Duchem Božím. Pokud z toho neuděláme praktickou součást našeho modlitebního života tím, že vyznáme, že potřebujeme Jeho sílu a moc, koledujeme si o porážku.
Otázky k lekci:
- Jak důležité je pamatovat na to, že Bůh se denně? Deuteronomium 2:7; 2. Královská 4:1-7; Lukáš 6:38. Porovnejte to s denní dávkou many dané Izraeli v Exodu 16:1-5, 14-15.
- Jak principy vyznání hříchů a odpuštění v Matoušovi 6:12, 15 ovlivňují náš vztah s Pánem? Jakub 5:16; Žalm 38:1-18; Přísloví 28:13; 1. Janův 1:7-10; Koloským 3:13. Jaké jsou důsledky neodpuštění druhým? Matouš 6:15; Jakub 2:10-13; Římanům 2:1-6.
- Proč nám Kristus přikazuje, abychom se modlili „…a neuveď nás v pokušení…“ , když Bůh nikdy člověka nepokouší (Matouš 6:13; Jakub 1:13)? Římanům 5:3-5; Deuteronomium 8:1-5; Jakub 1:2-4; Exodus 20:20.
Poznámka: Slovo „pokušení“ je přeloženo z řeckého slova peirasmos a lze jej přeložit jako „pokušení“ nebo „zkouška“. Pokud se toto slovo vztahuje na Boží čin, pak je vhodný překlad „zkouška“. Pokud se vztahuje na pokušení k hříchu, pak je vhodný překlad „pokušení“. - Jaká zaslíbení máme o vysvobození od hříchu a zla? 1. Korintským 10:13; 2. Petrův 1:3-10; 2. Korintským 1:10; 2. Timoteovi 4:18.
- Proč je Matouš 6:13b vhodným zakončením této modlitby? 1. Paralipomenon 29:12; 2. Paralipomenon 25:8; 20:6; Daniel 2:20-22; Žalm 83:18.
Poznámka: „A konečně, bohatá doxologie vyjadřuje jistou naději, že naše modlitby budou vyslyšeny a že Bůh s ohledem na svou velkolepou povahu uskuteční v našich životech to nejvyšší dobro.“ —Liberty Bible Commentary, Jerry Falwell
Životní aplikace:
Tento týden si položte tři otázky: Chovám vůči někomu neodpuštění? Co je zdrojem tohoto neodpuštění? Co musím se svým neodpuštěním udělat? Poté si sepište seznam všech, které potřebujete požádat o odpuštění, a domluvte si čas, kdy se sejdete a vyznáte svůj hřích. Pokud je to možné, odčiňte všechny, proti kterým jste zhřešili.