„Já jsem vinný kmen a vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce. Beze mne nemůžete činit nic. Zůstanete-li ve mně a má slova zůstanou ve vás, proste, o co chcete, a stane se vám to.“ —Jan 15:5, 7
Čtení z Písma: Matouš 6:5-8; Lukáš 18:9-14
Zavedení:
Bůh se nesmírně stará o naše činy, ale stejně tak se zajímá o stav našeho srdce. Jedním ze způsobů, jak můžeme poznat, kde je naše srdce, je náš modlitební život. Když jsme člověkem modlitby, pak je naše srdce v souladu s Bohem.
Pokud nejsme lidé modlitby, pak víme, že naše srdce je daleko od Boha. Kromě toho se naše ochota růst a měnit projevuje naším modlitebním životem – pokud se nezměníme, pak z toho vyplývá, že náš modlitební život buď neexistuje, nebo je zcela špatně nasměrován.
To, jak se naše problémy s modlitbou projevují v naší interakci s ostatními, může být také odhalující. Příliš často jsme ochotni modlit se s nemocným přítelem, prosit o požehnání jídla nebo pronést závěrečnou modlitbu za církev, ale odmítáme rozvíjet disciplínu soukromé, osobní modlitby. Stejně jako farizeové, kterým byl Kristus tak často kárán, jsme ochotni modlit se před ostatními, ale nejsme ochotni navázat vztah s Tím, ke kterému se modlíme.
Rozdíl mezi veřejnou a soukromou modlitbou je jasně uveden v Matoušovi 6:5-8. Kristus nám nařizuje, abychom se zřekli odměny od lidí a vstoupili do Jeho věčné odměny tím, že s Ním budeme rozmlouvat ve svém pokoji. Když nikdo jiný neví, že se modlíme, je prakticky nemožné získat jejich uznání.
Veřejnou modlitbu Kristus neodsoudil. Naopak, Kristus sám se modlil, zatímco ho ostatní viděli (Jan 11:41-42). Odsouzeno bylo veřejné divadlo a marné opakování farizeů. I my si musíme dávat pozor, aby náš modlitební život zůstal upřímný a nedělal se pro veřejné uznání.
Otázky k lekci:
- „Když se modlíte“ začíná Matouš 6:5-7. Předpokládal Ježíš, že jeho učedníci budou lidmi modlitby? Jan 15:1-5; Matouš 26:40-41; Lukáš 21:36; Filipským 4:6-7; Efezským 1:15-16.
- Jak se můžeme ve svém modlitebním životě podobat pokryteckým farizeům? Lukáš 18:9-14; Matouš 23:14b; Jakub 4:1-3; Numeri 22:1-6 (poznámka verše 6).
- Matouš 6:6 říká, že Bůh odpoví na naše modlitby, pokud jsou proneseny v tajnosti před Ním. Jaké další podmínky musí být v modlitbě splněny? Jan 15:7; 1. Janův 3:22; 5:14-15; 1. Timoteovi 2:8; 2. Paralipomenon 7:14; Jeremiáš 29:13; Marek 11:24; Jakub 5:16.
- Učí fráze „vstup do svého pokojíčku“ v Matoušovi 6:6 o absolutním odloučení v modlitbě, nebo se zabývá naším postojem a motivací k veřejné modlitbě? Skutky 1:14; Skutky 12:12; 21:5.
- Proč je pro účinnou modlitbu nezbytné časté odloučení? Marek 6:31; Lukáš 5:15-16; 6:12-13; Skutky 10:9-16.
- Je v modlitbě přijatelné opakování? 2. Korintským 12:8; Genesis 18:23-33; 2. Samuelova 12:15-17; 2. Tesalonickým 5:17; Lukáš 18:1-7.
- Proč bychom měli Boha o něco prosit, když už ví, co potřebujeme? 1. Korintským 3:7-10; Deuteronomium 9:13-20; Lukáš 11:9-10; Jób 1:5, 8-10; Judáš 1:20.
Životní aplikace:
Věnujte tři až čtyři oddělené chvíle modlitbě v ústraní po delší dobu. Požádejte Pána, aby vám zjevil oblasti vašeho modlitebního života, které je třeba proměnit nebo jsou pokrytecké/sobecké. Také se zavažte, že budete věnovat zvláštní čas modlitbě s ostatními křesťany ve vaší sobotní škole/církvi. Požádejte Boha, aby vám zjevil, jak lze ve vašem životě zlepšit společnou modlitbu.