„Jestliže se mezi tebou v některé z bran tvé země, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh, najde chudý muž z řad tvých bratří, nezatvrdíš své srdce ani nezavřeš svou ruku před svým chudým bratrem.“ —Deuteronomium 15:7
Čtení z Písma: Matouš 6:1-4; 23:1-12; Exodus 36:1-7
Zavedení:
Pravé uctívání vyplývá z touhy sloužit Bohu. Uctívání zrozené z jakékoli jiné motivace je modlářství. Pokud nám více záleží na tom, abychom byli v centru pozornosti lidí než v Božím, opustili jsme volání hledat nejprve Království. Tato zásada platí zejména tehdy, když jde o naše dávání.
Peníze jsou jedním z nejdiskutovanějších témat v Bibli a to z dobrého důvodu. Kde a proč utrácíme peníze, ukazuje stav našeho srdce (Matouš 6:21). Proto je logické, že i naše vnímání dávání a účast na něm svědčí o stavu našeho srdce.
Na základní úrovni existují pouze dva zdroje, které můžeme usilovat o to, abychom potěšili svým dáváním – Boha a sebe sama. Pokud se snažíme potěšit Boha, pak budeme dávat způsobem, který Ho oslavuje. Pokud se snažíme potěšit sami sebe, pak naše dávání přitáhne pozornost ostatních. Bez ohledu na to, jakou volbu uděláme – zda se potěšíme sami sobě, nebo Bohu – má naše dávání věčné následky.
Protože dávání má věčné následky, musíme mít na dávání věčný pohled. Plnost Boží odměny nám dnes není k dispozici. I když naše dávání bude mít pozemská požehnání, konečné požehnání spočívá ve věčnosti. Abychom zdědili věčná požehnání, musíme být ochotni vzdát se požehnání lidského.
Bůh navíc očekává obětní dávání – dávání, které nás skutečně něco stojí. Jedna věc je dávat peníze chudým, ale něco úplně jiného je dávat chudým peníze, které byly ušetřeny na rodinnou dovolenou. To neznamená, že bychom nikdy neměli utrácet peníze za sebe, ale že dávání není obětní, dokud nás něco nestojí.
Otázky k lekci:
- Proč Ježíš odsuzuje touhu přijímat lidskou slávu místo Otcovy? Matouš 6:24; 20:24-29; 1. Korintským 3:1-8, 18-23.
- Jakými způsoby můžeme „troubit na trubku“ , abychom upozornili na naše dávání (Matouš 6:2)? Dělá z nás to pokrytce? Matouš 23:1-12; Marek 12:38-40.
- Vylučuje se odměna člověka a odměna Boží? Deuteronomium 16:19-20; Izajáš 1:23; Daniel 5:16-17; Matouš 6:2-4; Koloským 3:13.
Poznámka: Ti, kdo hledají lidskou odměnu, dostávají odměnu lidí. Bůh k ní nic nepřidá, protože svou odměnu dává těm, kdo hledají nebeské poklady (Matouš 6:19-21). - Co nám první věta z Matouše 6:2-3 říká o Kristově očekávání dávání? Prozkoumejte zásady ze Skutků 2:42-45, 2. Korintským 8:1-15, Filipským 4:10-19, 1. Korintským 16:1-2 a Marka 12:41-44.
- Co říká Písmo o dávání z čistého srdce a jaký postoj by měl naše dávání doprovázet? Lukáš 11:37-42; 2. Korintským 9:7; Deuteronomium 15:7-11.
- Jakými pokyny bychom se měli řídit při dávání? Deuteronomium 16:17; Kazatel 11:1; Římanům 12:8; Malachiáš 3:8-10; Přísloví 21:14. Proberte způsoby, jak dávat dary tajně a v jednoduchosti.
- Jaká je naše křesťanská povinnost vůči chudým a potřebným? Leviticus 25:35-38; Jakub 1:27. Jaké jsou důsledky ignorování této povinnosti? Přísloví 11:24, 28; 21:13; 28:27.
Životní aplikace:
Tento týden darujte obětní dar peněz nad rámec svých běžných desátků a položte si tři otázky: „Dávám tolik, kolik si Bůh přeje?“ „Dávám ze správných důvodů?“ a „Přináším Bohu slávu ve všech směrech?“