„Mírná odpověď odvrací hněv, ale urážlivá slova vzbuzují hněv… Trpělivostí se přesvědčí kníže a měkký jazyk zlomí kosti.“ — Přísloví 15:1; 25:15
Čtení z Písma: Matouš 5:21-26; 18:15-20
Zavedení:
Jakmile Ježíš prokáže, že přišel naplnit zákon, uvede šest příkladů, jak byl zákon naplněn, a toto naplnění přímo přirovnává k Mojžíšovu zákonu, který byl v současnosti sice neúčinným standardem spravedlnosti. Příklady začínají hněvem.
Vraždění byl hřích, ale hněv? Kristus svým učedníkům zjevil, že vražda už není vnější záležitostí – je a zůstává záležitostí srdce. Když se bezdůvodně hněváme na svého bratra nebo sestru, dopadá na nás Boží soud, jako bychom byli vrazi.
Postup soudu v této pasáži je významný. Termín raca znamená „prázdný“. Pokud považujeme své bratry za bezvýznamné nebo nedůležité, pak se v podstatě podílíme na pomluvě. Vznášíme proti někomu hříšné, falešné obvinění a tím se vystavujeme nebezpečí pro koncil. Koncil byl také známý jako Sanhedrin a byla mu dána pravomoc vynášet rozsudek smrti ukamenováním. Termín „blázne“ označuje hořká, usvědčující prohlášení namířená proti jiné osobě (Matouš 5:22). Pekelný oheň je pravděpodobný, protože tento postoj mají pouze ti, kteří odmítli nebo popřeli Kristovu spásu.
Kristus nejen hovoří o nebezpečích nekontrolovaného hněvu, ale také nám dává jasný a stručný pokyn: „Jestliže tedy přinášíš svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech tam svůj dar před oltářem a jdi, nejprve se smiř se svým bratrem…“(Matouš 5:23-24). Pokud chováme hněv nebo zášť vůči bratru, nebo víme, že někdo chová hněv vůči nám, pak je nám přikázáno pokusit se o smíření, než budeme uctívat Pána. Naší povinností je zajistit, aby v Kristově těle nebyl žádný rozkol, ať už v našem srdci, nebo v srdcích druhých.
Otázky k lekci :
- Písmo označuje hněv za problém srdce a za něco, čeho je třeba se zbavit (Matouš 12:35; 2. Petrův 2:14; Efezským 4:31-32). Jaké praktické způsoby nám Slovo učí, jak překonat hněv? Přísloví 15:1; 3:5-6; Jozue 1:8-9; Efezským 4:22-24; Filipským 2:3-5; 1. Korintským 13:4-8; 1. Tesalonickým 5:17;
Galatským 5:16, 25. - Je čas se hněvat na svého bratra? Je hněv omluvou pro hřích? Efezským 4:26.
- Učí Matouš 5:21-22, že ti, kdo nemají hodnotu pro svého bratra nebo ho považují za blázna, si zaslouží smrt stejně jako ti, kdo vraždí? Jaký dopad by to mělo mít na náš život?
- Tři hříšné postoje v Matoušovi 5:22 se stávají stále závažnějšími, stejně jako soudy. Prvním je neoprávněný hněv, druhým je považovat našeho bratra za bezcenného; a třetím je opovrhovat naším bratrem jako rebelem, případně ho obvinit z odpadlictví. Není divu, že Ježíš vyhrožoval soudem a pekelným ohněm těm, kteří zastávají tyto postoje? Matouš 5:22; 7:1-5; Římanům 2:1-6.
- Je nám přikázáno smířit se se svým bratrem, než se zúčastníme jakékoli formy veřejného uctívání (Matouš 5:23-24). Jak důležité je ve světle toho smíření pro Boha? 1. Korintským 3:1-7; 12:25-27; Efezským 4:1-4. Jaké jsou důsledky odmítnutí smíření s ostatními v těle? 1. Korintským 3:1-7; 11:26-32; Jakub 5:16; Galatským 2:11-14.
- Prozkoumejte zásady z Matouše 18:15–20. Jak můžeme tyto zásady pravidelně uplatňovat? Diskutujte o tom, zda byste vyloučili bratra, který odmítá činit pokání, jak je uvedeno v Matoušovi 18:17.
- Jak můžeme prakticky uplatnit varování z Matouše 5:25-26?
Životní aplikace:
Hněv je problém, se kterým se zdá, že každý nějakým způsobem potýká. Napište 5–10 způsobů, jak můžete prakticky požehnat druhým, když jste v pokušení se rozzlobit, zejména na členy své rodiny.
Příkaz smířit se se spolukřesťany je příliš důležitý na to, abychom ho brali na lehkou váhu. Svěřte svůj napjatý vztah Pánu skrze modlitbu, půst a studium a dělejte, co můžete, abyste se smířili s těmi, s nimiž máte spor. V případě potřeby následujte kroky z Matouše 18:15-20.