„Nebudeš se mstit ani chovat zášť proti synům svého lidu, ale budeš milovat svého bližního jako sebe sama. Já jsem Hospodin.“ —Leviticus 19:18
Čtení z Písma: 1. Jan 3:10-24; Genesis 45:4-15
Zavedení:
Kristův příkaz v Matoušovi 5:44 je paradoxem pro všechny věky: milujte své nepřátele. Nepřítel je podle definice někdo, koho bychom měli mít právo nenávidět. Koneckonců, je to náš nepřítel. Stejně jako obvykle, i Ježíš představil svým učedníkům zcela nové paradigma. Milujte ty, kdo vás nenávidí, modlete se za ně a čiňte jim dobro. Tento příkaz se zdá nemožný, ale ve světle spásy by měl být naší přirozenou reakcí.
Než jsme byli spaseni, byli jsme hříšníci. Jako hříšníci jsme byli nepřáteli Boha. Ale i jako Jeho nepřátelé poslal svého jediného Syna, aby za nás zemřel na kříži. Bůh nám jako žádná jiná událost v celých dějinách ukázal, co obnáší opravdová láska k nepřátelům
Jsme povoláni milovat své nepřátele ne proto, že bychom si Bůh přál, abychom v očích světa vypadali dobře, ale proto, že když je budeme milovat, svět uvidí potřebu vztahu s Ježíšem Kristem. Svým svědectvím můžeme přivést ke spáse ty, kteří jsou v rozporu s Bohem i s námi.
Na této pasáži je zajímavé si všimnout, že se ani jednou nezabývá našimi pocity. Neříká: „Mějte lásku ke svým nepřátelům“ nebo „Mějte nádherný, vřelý a příjemný pocit, když se modlíte za své nepřátele.“ Bůh nás nikdy nevyzývá ke změně našich pocitů – jsme vyzýváni ke změně našich motivací, záměrů a činů. Všechno v této pasáži je praktický čin, který lze oddělit od našich pocitů. Bohu na našich pocitech záleží méně než na naší poslušnosti. Ve skutečnosti, když se nám nechce žehnat nepříteli, je to nejlepší čas mu žehnat. Proč? Pak se učíme opravdové obětavé lásce k našim nepřátelům.
Na této pasáži je obzvláště děsivé to, že naše láska k nepřátelům částečně definuje naše postavení před Bohem. Pokud neprojevujeme lásku svým nepřátelům, pak nejsme Božími dětmi. Naším povoláním je jít nad lidské schopnosti a milovat lidi božskou láskou.
Otázky k lekci:
- Pokud aktivně neprojevujeme lásku svým nepřátelům, jsme Božími dětmi? Dělá z nás to lidi, kteří si váží osob? Matouš 5:44-45; 1. Janův 3:10, 15, 17; Jakub 2:1-10; Levitikus 19:15.
- Proč se pravá obětavá láska projevuje tím, jak se chováme k našim nepřátelům, a ne k našim bližním? Římanům 12:19-21; 5:8; Efezským 2:4-6.
Poznámka: Když nenávidíme své nepřátele, neodsuzujeme je nespravedlivě a zároveň neodsuzujeme sami sebe? Římanům 2:1-6; 1. Korintským 5:9-13. - Jak můžeme v praxi žehnat těm, kteří nás proklínají? Římanům 12:17-20; 1. Tesalonickým 5:5; Genesis 45:14-15; 2. Královská 6:20-22.
- Proč má modlitba za naše nepřátele stejný vliv na nás jako na naše nepřátele?
- Matouš 5:48 nás volá ke křesťanské dokonalosti neboli zralosti. Jaké jsou některé charakteristiky křesťanské zralosti? Matouš 19:21; Koloským 3:14; Jakub 2:22; 3:2; 1. Jan 2:5; Židům 5:13–6:3; Jan 13:1–10.
- Jsou naši nepřátelé vždy nevěřící, nebo by mohli být také údy Kristova těla? 2. Timoteovi 4:13-17; 3. Jan 1:5-11. Diskutujte o důležitosti žehnání „nepřátel“ v Kristově těle jako prostředku smíření.
- Ježíš řekl, že i celníci milují své bližní. Jakým způsobem je příkaz z Matouše 5:44-47 vyjádřením pravd v Matoušovi 5:20?
Životní aplikace:
Tento týden se rozhodněte požehnat někomu, koho jste normálně považovali za nepřítele, a modlete se, aby Bůh změnil vaše srdce, abyste ho mohli milovat Kristovou láskou. Poté, pokud je to možné, začněte dialog, který pomůže usmířit váš vztah a přivést vás k naprosté poslušnosti Božímu slovu.