Biblický text: Izajáš 13:1-23:18
Verš k zapamatování: „Hospodin se slituje nad Jákobem, znovu vyvolí Izrael a usadí je v jejich zemi. Cizinci se k nim připojí a oni se přidrží Jákobova domu.“ —Izajáš 14:1
Zavedení:
Izajáš 13–35 lze vnímat jako tři „doučovací sezení“ pro Judu. První sezení je pokryto výroky z Izajáše 13:1–23:18. Hlavní ponaučení, které si zde máme vzít, je: „Proč důvěřovat národům, když jsou pod Božím soudem?“ Přesně to však Achaz již udělal a k čemu bude pokoušen i král Ezechiáš.
Národy se sice mohou pokusit dobýt a držet Judu v zajetí, ale každý z nich selže, protože Boží soud těžce dopadne i na ně. Národy označené k soudu v těchto kapitolách jsou Babylon (Izajáš 13:1-14:23; 21:1-10 [a zahrnuje Asýrii, Izajáš 14:24-27]), Filistea (Izajáš 14:28-32), Moab (Izajáš 15:1-16:14), Damašek (Sýrie, Izajáš 17:1-14), Kuš (Núbie a Etiopie, Izajáš 18:1-7), Egypt (Izajáš 19:1-20:6), Dúma (Edomité, Izajáš 21:11-12), Arábie (Izajáš 21:13-17), Jeruzalém (Juda, Izajáš 22:1-25) a Tyros (Izajáš 23:1-18). V této části je tedy celkem jedenáct věšteb proti národům, ačkoli Asýrie je zahrnuta v věštbě Babylonu. Seznam věšteb tak zahrnuje celý starověký blízkovýchodní svět, vynechán je pouze Ammon. Žádný národ ani aliance národů nemá šanci proti úžasné moci Svatého Izraele.
Skutečná krása těchto věštců spočívá v tom, že Boží touhou je nejen zachránit svůj vlastní lid a přivést spravedlivý ostatek, aby jim mohl žehnat, ale že chce skrze Judu povolat k sobě všechny národy. Boží soud dopadá na nevěřící a neposlušné, ne proto, aby přinesl nenapravitelnou zkázu, ale aby otevřel dveře k očištění a změně srdce, která přitáhne všechny národy do Jeho přízně. Izrael byl Božím vyvoleným lidem, ale ne tím, který byl vyvolen pro výlučná práva na Jeho milost a přízeň. Byli vyvoleni, aby byli hlasem pravdy pro svět a svědkem národům absolutní nadřazenosti a lásky Páně.
Studium Slova
- Jaký hřích byl jádrem babylonské vzpoury proti Bohu? (Izajáš 13:9-13) Je tento problém pravým zárodkem všech ostatních hříchů? (Genesis 3:6-7; Žalm 49:6-7; Přísloví 13:10; 21:4; Jan 9:41; Zjevení 3:17)
- Je někdy vhodné obracet se na světské zdroje, abychom získali duchovní požehnání, když rozjímáme o věštbě proti Filisteji (Izajáš 14:28-32)? (Žalm 23; 31:19; 34:9; Filipským 4:19)
- Diskutujte slova naděje, která se nacházejí v orakulu pro Moába. (Izajáš 16:4-5) Jak se bude trůn tohoto vládce lišit od všech ostatních? (Jan 10:11; 13:1; Římanům 8:35-39; Efezským 5:2; 1. Janův 3:16)
- V orakulu pro Sýrii se uvádí, že Juda se jednoho dne odvrátí od modl a plně věří Bohu. Hlavní důraz je kladen na uctívání svého Stvořitele. (Izajáš 17:7-8) Jak modlářství postupně vede k ještě hlubší degradaci? Nejsou všechny hříchy v nějakém ohledu formou modlářství? (Římanům 1:22-32)
- Věštba Egyptu se ve skutečnosti týká nedostatečnosti pozemských věcí k uspokojení a naplnění. Přesto každá z nich láká srdce lidstva: (1) lidská moudrost, (2) přírodní prostředí a (3) duchovní svět. Egyptské náboženství a filozofie byly založeny na těchto věcech, ale je moderní společnost stejně vinna? Co musíme dělat? (Izajáš 1:16-20; 2. Korintským 10:3-6; Jakub 4:7-10; 2. Petr 1:3-9)
- Izajáš 22:15-24 přirovnává správce Šebnu k muži jménem Eliakim. Pozice hlavního správce by se v moderním světě dala srovnat s pozicí premiéra, takže se jednalo o pozici s velkou zodpovědností a autoritou. Porovnejte egocentrismus Šebny s vlastnostmi jeho nástupce Eliakima.
- Ačkoli bude Eliakim efektivnějším a spolehlivějším vůdcem než namyšlený Šebna, co se podle Izajášova prorokování stane, až na něm plně spočívá tlak země a rodiny? (Izajáš 22:5) Jaké důležité ponaučení si z toho můžeme vzít? (Žalm 60:11; Jeremiáš 17:5; Žalm 125:1-2; Přísloví 3:5-6)