Biblický text: Izajáš 1:1-6:13
Verš k zapamatování: „Pojďte tedy a projednávejme to spolu, praví Hospodin. Budou-li vaše hříchy jako šarlatová vrstva, zbělejí jako sníh; budou-li rudé jako karmín, zbělejí jako vlna.“ —Izajáš 1:18
Zavedení:
Kniha Izajáš začíná zlověstným obviněním. Poté, co Bůh jmenuje autora a dobu jeho napsání, volá skrze prorokův hlas, že se Jeho lid dopustil velezrady: „Slyšte, nebesa, a naslouchej, země! Hospodin promluvil: Já jsem vychoval a vychoval syny, ale oni se proti mně vzbouřili“ (Izajáš 1:2).
Na základě tohoto obvinění Izraele z vzpoury a nevěry obstojí zbytek knihy. Hned následující tvrzení po úvodním obvinění staví intuitivní inteligenci Božího lidu pod přirozené sklony domestikovaných zvířat. V podstatě lidské selhání ukazuje, že je hloupější než osel.
V celé knize jsou hlavními kontrastními tématy Izajáše soud a naděje, protože se tato témata opakovaně střídají. Pánova obvinění vždy ustupují Jeho slibům o očištění, uzdravení a obnově.
Navzdory silnému důrazu na naději, která přesahuje Boží soud, žádná jiná kniha v Bibli nemluví s větší silou nebo autoritou o jedinečnosti a oslavení Jahveho. V celé knize je zesměšňována myšlenka, že Boha lze přirovnávat k bohům národů. Navzdory svým selháním to byli pouze Hebrejci, kteří věřili, že Bůh je nad světem – že pouze On je všedostatečný a transcendentní nade vším ostatním. Bůh je absolutní; Jeho cesty jsou absolutní.
Nakonec se každý člověk setká se Stvořitelem, ale každý je postaven před důležitou volbu. Poklekneme před Boží vůlí v pokorné poslušnosti, nebo budeme nuceni klečet kvůli naší pyšné pýše a tvrdohlavé neposlušnosti? Boží zaslíbení milosti a obnovy k nám volají i dnes. Každý z nás se musí rozhodnout, jak zareaguje.
Studium Slova
Studium lekce
- V Izajášovi 1:10-20 je zřejmé, že Juda si myslel, že má nárok na příznivé zacházení, protože měl Boží zjevený způsob přinášení obětí. Jak bychom mohli odmítnout svou vlastní hříšnost, když rozumíme „správnému učení“? (Ezechiel 18:4; Galatským 5:19-21).
- Jaké byly Boží skutečné záměry, když na svůj lid uvalil krutý soud? (Izajáš 1:24-28; Malachiáš 3:1-7) Platí to dodnes? (1. Petrův 4:12-17; 2. Petrův 3:10-12)
- Jaký bude „den Hospodinův“ pro pyšné a povýšené, kteří vkládají svou důvěru v cokoli jiného než v Boha? (Izajáš 2:10–19)
- Izajáš 3 ukazuje hrozný důsledek lidské arogance, která spoléhá na světské zdroje a tělo a pyšní se na svou vlastní krásu. Nejsme snad stejně modláři a pyšní jako Juda, když jsme nade vše zdůrazňovali vlastní životní bezpečí a věřili, že toto bezpečí můžeme zaručit manipulací s mocnostmi tohoto světa? (Izajáš 3:10-12; 3:21-4:1; Ozeáš 10:12-15)
- Co je pro nás lepším stavem toužit: po štěstí, nebo po svatosti? Proč? (Izajáš 4:2-6; Židům 12:12-15)
- Určete šest konkrétních projevů chování, které se nacházejí v Izajášově soudné písni. (Každý z nich je uveden slovem „Běda…“) (Izajáš 5:7-24)
- V Izajášovi 6 začíná Izajášovo povolání ke službě tím, že vidí Svatého Pána na Jeho trůnu. Izajáš pak říká: „Běda mi!“ Diskutujte o tom, jak je pošetilé pokoušet se sloužit Bohu, dokud nevyznáváme svou vlastní hříšnost, nedojdeme k pokání a nezřekneme se svých vzpurných cest. (2. Paralipomenon 7:14; Izajáš 55:7)
- Jaký proces dnes Bůh používá k svatému očištění těch, které si vybírá a povolává? Nepatří do této kategorie do určité míry všichni věřící? (Skutky 2:38-39; Lukáš 18:13; Židům 9:12-14)