Neděle: Předpověděno Janovo narození — Lukáš 1:5-25
Zachariášova reakce na toto oznámení byla plná váhání a pochybností. „Zachariáš řekl andělu: ‚Jak to poznám? Vždyť jsem starý a moje žena je v pokročilém věku.‘“ (v. 18). Zachariášovy pochybnosti pramenily z jeho chápání přírody! Nevzal v úvahu Boha! Jak často váháme s vírou ze stejného důvodu? Odpověď na mou modlitbu? „No, jak se věci normálně dějí…“ Jak úžasné je, že náš Bůh není omezen na obvyklé věci ani svázán pouhou přirozeností. Náš Bůh je Bohem neobvyklého a čím dříve uvidíme Boha takového, jaký je, tím rychleji se naše životy promění.
Pondělí: Zvěstování Marii — Lukáš 1:26-38
Gabriel měl sdělit další zprávu. O několik měsíců později byl poslán do Nazareta a tam se zjevil mladé zasnoubené ženě jménem Marie. Marie byla také překvapena a rozrušena zjevením anděla a jeho pozdravem. Anděl však Marii ujistil o Boží lásce a řekl jí, že bude mít Syna. Toto dítě bude „Synem Nejvyššího“. Bude z Davidovy linie a bude Králem nad Izraelem, čímž naplní starozákonní sliby. V této jedné Osobě se dokonale spojí Božství a lidství. V Něm se naplní všechna Boží sliby a všechny Boží záměry pro lidstvo.
Úterý: Marie navštěvuje Alžbětu — Lukáš 1:39-45
„Požehnaná jsi ty mezi ženami“ (v. 42) nese myšlenku, že Marie je nejuznávanější ze všech žen. Alžběta ji nazvala matkou mého Pána. „Pán“ by pro řeckého čtenáře bylo důležitější než výraz „Kristus“ (což znamená „Mesiáš“), protože pohané Mesiáše úzkostlivě neočekávali. Septuaginta však často používala slovo „Pán“ k překladu Jahveho. Alžběta opět řekla, že Marie byla požehnaná, protože věřila tomu, co jí Bůh řekl. To naznačuje, že Marie nenavštívila Alžbětu se skeptickým postojem, ale spíše s radostí.
Středa: Píseň radosti — Lukáš 1:45-56
Marie recitovala píseň chvály Boží přízeň k ní a jejímu lidu. „Magnificat“ se skládá z narážek a citátů ze Starého zákona. Chválila Boha za Jeho zvláštní přízeň k ní (v. 46-50) a nazývala ho „Bože, můj Spasitel“ (v. 47). Mluvila také o Jeho věrnosti (v. 48), moci (v. 49), svatosti (v. 49) a milosrdenství (v. 50) a chválila Boha za Jeho přízeň k Izraeli (v. 51-55). Marie věděla, že narození jejího Syna je naplněním smluvních zaslíbení.
Čtvrtek: Janovo narození — Lukáš 1:57-66
Zpráva o Janově narození je podána v jediném verši (v. 57), kde se radost dělí i jeho přátelé. Obzvláště je zmínka o poslušnosti Zachariáše a Alžběty, kteří pečlivě dodržovali Zákon při Janově obřízce. Ačkoli jiní namítali, Alžběta oznámila jeho jméno Jan, což Zachariáš písemně potvrdil. Tím se Zachariášovi zázračně rozvázal jazyk a on promluvil.
Pátek: Zachariáš zpívá — Lukáš 1:67-79
Tento žalm, známý jako „Benedictus“, je plný citátů a narážek ze Starého zákona. Zachariáš vyložil čtyři myšlenky: výzvu k chvále Boha (v. 68a); Boží vykoupení (v. 68b); dílo a podstatu Mesiáše (v. 69-74); a Janovu prorockou službu (v. 76-79). Zachariáš rozuměl andělskému poselství, a tak předpověděl, že Jan bude prorokem, který půjde před Pánem a připraví Mu cestu (v. 76).
Sobota: Svědek roste — Lukáš 1:80
Jak Jan rostl, sílil na duchu a rozvíjel vnitřní vitalitu a sílu. Jeho život na poušti až do doby, kdy se veřejně objevil, byl neobvyklý, ale kvůli zvláštnímu poslání, o kterém Jan věděl od útlého věku, že ho bude vykonávat, následoval roli Eliáše (Lukáš 1:17) tím, že žil v opuštěné oblasti. Za krátkou dobu ho Janova služba vynesla k popularitě.