Neděle – Dva falešní svědkové: Matouš 26:57-62; Marek 14:53-60; Lukáš 18:12-14
Z Getsemanské zahrady byl Ježíš odveden jako zajatec do paláce Annáše a poté ke Kaifášovi, veleknězi, který se již dávno předtím rozhodl, že Ježíš musí zemřít (Jan 11:47-54). Cítili se oprávněni (navzdory Deuteronomiu 19:16-21) používat falešné svědky, kteří by svědčili proti Ježíši, ale ačkoli jich bylo k dispozici mnoho, žádné z jejich tvrzení se neshodovalo (Mojžíšův zákon vyžadoval alespoň dva se stejným svědectvím, Deuteronomium 19:15). Nakonec byli nalezeni dva, kteří používali stejný zkreslený příběh a obviňovali Ježíše z mluvení proti Chrámu. Ježíš mlčel, čímž naplnil Izajáše 53:7.
Pondělí – Ježíš odsouzen Židy: Matouš 26:63-66; Marek 14:61-64; Lukáš 22:66-71; Jan 18:19-24
Kaifáš viděl, že falešná obvinění nebyla dostatečně usvědčující, a tak Ježíše zavázal přísahou a požádal Ho, aby vysvětlil své učení a zda je Synem Božím. Ježíš byl pod přísahou ze zákona nucen odpovědět, a proto potvrdil, že je Synem Božím, přičemž aplikoval Žalm 110:1 a Daniel 7:13 a předpověděl své vzkříšení, nanebevstoupení a návrat ve slávě. Toto poselství mělo znamenat spásu pro ty, kdo v Něho věří, ale židovská rada ho vnímala jako rouhání, a tak zpečetila Jeho odsouzení k smrti.
Úterý – Ježíš biti a rouhat se: Matouš 26:67-68; Marek 14:65; Lukáš 22:63-65
Zacházení s Ježíšem před a po vynesení rozsudku bylo brutální a nezákonné, ale zároveň to bylo další naplnění Písma (Izajáš 50:6; Zachariáš 13:6-7). Plivali mu do tváře, bili ho pěstmi do krku a brutálně ho fackovali. Měl zavázané oči a bil ho holemi, zatímco se Ježíše posmívali, aby prorokoval a odhalil, kdo ho udeřil. Existuje pochybnost o tom, jaký nenávistný duch se jich zmocnil? Pryč byla úctyhodnost jejich postavení a úřadu; byly zavrženy vlastnosti racionality a slušnosti, které se očekávaly od těch, kteří měli soudní moc. Stali se ďábelskými loutkami Satana.
Středa – Zapření Šimona Petra: Matouš 26:69-75; Marek 14:66-72; Lukáš 22:55-62; Jan 18:15-18, 25-27
Mnozí se dokáží ztotožnit se Šimonem Petrem, který měl ty nejlepší úmysly, ale jeho poslušnost a dodržování pokynů byly chybné. Mluvil dobře, ale spoléhal se na vlastní sílu. To vedlo k mnoha selháním v jeho následování Krista, ale toto zapření bylo největší. Byl tak neochvějný ve svém oddanosti, tak si jistý svou loajalitou. Přesto třikrát zapřel svého Pána. Co viděl v Ježíšových očích, když se Pán otočil a podíval se na něj?
Čtvrtek – Ježíš vydán Pilátovi: Matouš 27:1-2; Marek 15:1; Jan 18:28-31
Za římské nadvlády mohli Židé soudit člověka, ale k vynesení trestu smrti bylo nutné oficiální soudní proces a odsouzení římským místodržitelem. Po třech uspěchaných, fingovaných soudních procesech, které pokračovaly celou noc, tedy Židé Ježíše vydali římskému místodržiteli Pontskému Pilátovi a požadovali Ježíšovu smrt.
Pátek – Jidáš a krvavé peníze: Matouš 27:3-5; Skutky 1:18-19
Slovo přeložené ve v. 3 jako „litoval“ může znamenat „litoval“. Jidáš viděl Ježíše několikrát uniknout zajetí a je pravděpodobné, že si nikdy nepředstavoval, že by se Ježíš někdy dostal před soud, natož aby byl odsouzen. Jidášova obchodní dohoda se mu ale obrátila proti němu! Ve snaze uklidnit své svědomí se snaží vrátit krvavé peníze (cenu za otroka, Exodus 21:32), ale je mu pohrdán. Odhodil stříbro v chrámu, vyšel ven a spáchal sebevraždu.
Sobota – Pole krve: Matouš 27:6-10
Používání „zkažených“ peněz v chrámu bylo ohavností (Deuteronomium 23:18). Místo toho si kněží koupili pole, na kterém pohřbívali cizince. Říkalo se mu pole krve, protože bylo zakoupeno za krvavé peníze zaplacené Jidášovi za jeho zradu Ježíše. Toto bylo napsáno v Zachariášových proroctvích (viz Zachariáš 11:12-13), ačkoli Matouš to připisuje Jeremiášovi. Někteří bibličtí učenci se domnívají, že toto proroctví vzniklo v „ústní tradici“ Jeremiáše a později bylo potvrzeno a napsáno Zachariášem.