Neděle: Sklizeň obilí — Matouš 12:1-2; Marek 2:23-24; Lukáš 6:1-2
Zákon umožňoval lidem cestujícím danou oblastí nasbírat dostatek obilí na malé jídlo (Deuteronomium 23:25), což bylo přesně to, co učedníci dělali. Na co si tedy farizeové stěžovali? Farizeové se etablovali jako náboženské autority a vytvořili podrobné zákony o tom, co se v sobotu smí a nesmí dělat. „Rabínský zákon“ stanovil, že trhání klasů v sobotu je „sklízení“ a bylo v sobotu zakázáno – a to i pro osobní potřebu.
Pondělí: Král David a chleby předložení — Matouš 12:3-6; Marek 2:25-26; Lukáš 6:3-4
V reakci na obvinění farizeů jim Ježíš nejprve připomněl biblický vzorec: lidská potřeba je důležitější než ceremoniální rituál. Uvedl příklad, který dobře znali, a to Davida, který jedl posvěcený chléb. Ježíš chtěl říct, že i když to, co David dělal, bylo v rozporu s mojžíšským zákonem, David za to nebyl odsouzen. Pak jim připomněl, že technicky vzato byli vinni z porušení sabatu kvůli veškeré práci, kterou v den sabatu konali, ale byli bez viny kvůli konkrétní práci, kterou konali.
Úterý: Pán soboty — Matouš 12:7-8; Marek 2:27-28; Lukáš 6:5
Na první pohled se farizeové Ježíše ptali, jak by se měl sobota dodržovat. Ježíš poukázal na to, že sobota byla ustanovena k plnění lidských potřeb a potřeby učedníků se uspokojovaly sklizní obilí, i když byl sobota. Hlavní otázkou však farizeové Ježíše nebylo, jak by se měl zákon o sobotě dodržovat, ale kdo má pravomoc jej vykládat. Ježíš věděl, že farizeové ve skutečnosti zpochybňují Jeho pravomoc dát Jeho učedníkům povolení sbírat obilí v sobotu. Ježíšovo vysvětlení pravdy – že je Pánem soboty – by jim znělo rouhačsky.
Středa: Je to dovolené? — Matouš 12:9-10; Marek 3:1-2; Lukáš 6:6-7
Farizeové konkrétně čekali, zda Ježíš poruší sabat tím, že uzdraví muže. Očekávali, že muže uzdraví, protože si plně uvědomovali, že má moc od Boha. Ježíš se jich zeptal, zda je lepší konat dobro, ale oni mlčeli. Věděli o moci, kterou Ježíš měl, ale jejich znalost je nepřiblížila k opravdovému pochopení toho, kým Ježíš byl.
Čtvrtek: Hodnota člověka — Matouš 12:11-12; Marek 3:3-4; Lukáš 6:8-9
Ježíš se hněval, že jejich srdce byla tak zatvrzelá, že neviděli potřeby lidstva kolem sebe: příliš se soustředili na to, aby Ježíše chytili do pasti, protože se odvážil zpochybnit jejich autoritu. To pro ně byla perfektní příležitost projevit soucit. Spíše projevili své pokrytectví tím, že projevovali větší zájem o své tradice než o člověka v nouzi. Docházejí někdy naše tradice do rozporu s Božím srdcem?
Pátek: Uzdravování v sobotu — Matouš 12:13; Marek 3:5; Lukáš 6:10
Zdá se neuvěřitelné věřit, že by se náboženští vůdci více zajímali o to, co představuje porušování soboty, než o uznání vyššího dobra. Farizeové odmítli projevit zájem, ale Ježíš se s mužem slitoval a uzdravil ho. Když Ježíš muži přikázal, aby natáhl ruku, muž musel být překvapen a divil se, jak to může udělat: jeho ruka byla uschlá! Ale v prosté reakci víry muž vynaložil úsilí a byl uzdraven.
Sobota: „Náboženská“ reakce — Matouš 12:14; Marek 3:6; Lukáš 6:11
Když Ježíš uzdravil muže s uschlou rukou, spustil proti němu spiknutí. Nepřátelé si vytvářejí zvláštní společníky. Ačkoli farizeové a herodiáni k sobě chovali nepřátelství, spojili se, aby se vypořádali se vzájemnou hrozbou: Ježíšem.