Neděle: Lazar — Jan 11:1-16
Marie a Marta poslaly Ježíšovi zprávu, že jejich bratr je nemocný. Je zajímavé poznamenat, že od Ježíše nic nepožadovaly; svěřily situaci zcela do Ježíšových rukou, aby udělal, co si přeje. Cesta z Betanie, kde sourozenci žili, tam, kde byl Ježíš, trvala asi den. Když tedy zpráva dorazila, Lazar už byl mrtvý. Ježíš čekal ještě dva dny, než se vydal do Betanie. Ježíš mohl Lazara uzdravit na dálku, nebo dokonce nemoci zabránit, ale rozhodl se to neudělat. V situaci viděl příležitost k oslavě Boha.
Pondělí: Vzkříšení a život — Jan 11:17-27
Ačkoli Marta plně nechápala Ježíšův záměr, měla upřímnou víru, že mohl uzdravit Lazara. Ježíš jí řekl, že její bratr vstane z mrtvých, ale ona to stále nechápe. Ježíšovu poznámku interpretuje tak, že se týká nějaké budoucnosti. Ježíš reaguje tím, že ji vyzývá k hlubší úrovni víry, když prohlašuje, že On je Vzkříšení a Život. Poukazuje na to, že On není jen dárce života, On je život sám. Marta výzvu přijímá a jednoznačně prohlašuje, že Ježíš je Pán, Kristus a Syn Boží.
Úterý: Ježíš a smrt, poslední nepřítel — Jan 11:28-37
Když Ježíš čelí Mariině pláči a podobným otázkám, reaguje jinak než Marta. Je ve skutečnosti rozzlobený a rozrušený. Slovo „sténal“ pochází z řeckého slova „embrimaomai“, což znamená funění, jako to, co dělá zvíře. A řecké slovo pro „znepokojený“, „tarasso“, doslova znamená být v duchu rozzlobený. Ježíšův hněv roznítil nářek Marie a jejích přátel nad prožitkem smrti. Smrt je nepřítel a Satan používá náš strach ze smrti jako zbraň. Toto poznání Ježíše rozzuřilo.
Středa: Vzkříšen z mrtvých — Jan 11:38-44
Marta dříve v textu prohlásila, že má v Ježíši naprostou víru. Ale v poslední chvíli její víra slábla. Poznamenala, že Lazar je mrtvý už čtyři dny a jeho tělo jistě zapáchá. Ježíš jí připomněl poselství, které jí poslal před třemi dny. Naléhal na ni, aby věřila. Ježíš si uvědomoval, že víra v Boží zaslíbení uvolňuje Boží moc a zjevuje Boží slávu.
Čtvrtek: Rozhodnutí o smrti — Jan 11:45-54
Zázraku, který Ježíš vykonal, když vzkřísil Lazara z mrtvých, bylo mnoho svědků. Mnozí z těch, kteří byli svědky, uvěřili v Pána. Lidé se však v reakci rozdělili. Někteří z nich okamžitě odešli a oznámili farizeům, co viděli. Na základě hromadících se důkazů se farizeové rozhodli: Ježíš musí zemřít!
Pátek: Uzdravení deseti malomocných — Lukáš 17:11-19
Volali o pomoc a označovali Ježíše za „mistra“, což odhalovalo, že vědí, kdo je a jakou má moc. Ježíš jim přikázal, aby se šli ukázat kněžím. V té době ještě nebyli uzdraveni, takže Ježíšův pokyn vyžadoval z jejich strany akt víry. Když si jeden z nich všiml, že je uzdraven, vrátil se, padl Ježíšovi k nohám a chválil ho.
Sobota: Příchod Syna člověka — Lukáš 17:20-37
Ježíš v této pasáži začíná odpovědí na otázku farizeů ohledně příchodu Božího království. Poté dal svým učedníkům pokyny ohledně přicházejícího Království. Naléhal na ně, aby se nenechali zahltit očekáváním Jeho návratu ani starostmi o svět kolem sebe. Možná nevíme, kdy se Syn člověka vrátí, ale až se vrátí, nebude pochyb a musíme být připraveni.