Neděle – Zlomení nohou: Jan 19:31-33
Židé se nepřipravovali na běžný týdenní Sabat, ale na další den odpočinku, „velký den“, který připadal na Pesach. Ježíš zjevně nebyl ukřižován v pátek; a protože nikdy nebyly dva Sabaty po sobě, je zřejmé, že byl ukřižován ve středu. Protože se blížil Velký den Sabat, bylo rozhodnuto urychlit jejich smrt zlomením nohou. Když dorazili k Ježíši, bylo zřejmé, že je již mrtvý, takže mu nohy nezlomili, čímž naplnili proroctví Žalmu 34:20.
Pondělí – Naplňování proroctví: Jan 19:34-37
Kromě naplnění proroctví v Žalmu 34 je zpráva, kterou Jan zaznamenal (a které byl osobně svědkem), také naplněním Zachariáše 12:10. V Ježíšově těle nebyla zlomena žádná kost, ale bylo probodnuto a z Jeho boku vytekla voda i krev. Voda znázorňovala obřad křtu a krev symbolizovala Večeři Páně. Voda byla navíc připomínkou Ježíšova křtu, který byl začátkem Ježíšovy pozemské služby, a krev představovala závěr Jeho pozemské služby, Jeho smrt na kříži.
Úterý – Josef z Arimatie: Matouš 27:57-58; Marek 15:42-45; Lukáš 19:38
Všechna čtyři evangelia zaznamenávají činy Josefa z Arimatie. Byl to bohatý muž, který byl rádcem a pravděpodobně členem Sanhedrinu. Lze se to domnívat, protože Lukáš zaznamenává, že Josef nebyl jedním z židovských vůdců, kteří se podíleli na falešných obviněních a smrti Ježíše. Josef byl tajným následovníkem Ježíše a hrál důležitou roli v událostech spojených s ukřižováním. Šel před Piláta, aby si vyzvedl Ježíšovo tělo. Jeho činy naplnily Izajášovo proroctví, že Mesiáš bude uložen do hrobu bohatého muže (Izajáš 53:9).
Středa – Do hrobu: Matouš 27:59-60; Marek 15:46; Lukáš 23:53-54; Jan 19:39-42
Ježíš byl pohřben do nového hrobu. To mělo dvě výhody: (1) protože v hrobu nebyly kosti nikoho jiného, umožnilo to Ježíšovu tělu přijít do kontaktu s porušitelným; (2) zabránilo to jakýmkoli falešným tvrzením, že Ježíšovo vzkříšení mohlo být připsáno ostatkům proroka, jako byl Elizeáš, kteří byli v hrobu (2. Královská 13:21).
Čtvrtek – Ženy následovaly: Matouš 27:61; Marek 15:47; Lukáš 23:55-56
Tyto svaté ženy, naplněné láskou a oddaností k Ježíši, k němu přilnuly v životě a ve smrti nebyly rozděleny. Přišly k hrobu, aby viděly konec, a přemožené zármutkem a úzkostí se posadily, aby truchlily. Musíme si pamatovat, že Bůh pohlíží na lidskou sílu a lidskou slabost zcela jinak než člověk. Ti nejmoudřejší, nejušlechtilejší a nejmocnější lidé v hodině zkoušky nemohou bez Boží síly nic udělat; a ti nejjednodušší a nejslabší dokážou všechno, když jsou posíleni Kristem.
Pátek – Prosba Piláta: Matouš 27:62-64
Kristovi nepřátelé, i když se zdá, že nad Ježíšem Kristem zvítězili, se bojí, že ztratí svou výhodu. Nemohli zapomenout na vzkříšení Lazara z mrtvých, které je tak zmátlo. To, že požádali o tři dny bdělé stráže u hrobu, dokazuje, že podle Ježíšova předpovědi o jeho vlastním vzkříšení měli vlastní pochybnosti o tom, že Nazaretská smrt je konečná.
Sobota – Zabezpečení hrobky: Matouš 27:65-66
Židé měli stráž římských vojáků, kteří hlídali ve věži Antonie severozápadně od chrámu. Pilát se buď zmiňoval o nich, nebo o „hlídce“, která doprovázela ukřižování, o celé „skupině“, která byla k tomu určena. Tito vojáci jim pravděpodobně byli v té době přiděleni, a proto stále podléhali pokynům velekněží.