Neděle – Ponížení a bití: Matouš 27:27-30; Marek 15:16-19
Svým posměšným vyvyšováním Krista a falešným uctíváním se ho římští vojáci snažili zahanbit jako součást rituálu ukřižování. Dalo by se však namítnout, že Ježíš se ve skutečnosti nemohl cítit ponížený, protože se již pokořil k odsouzení smrti. Nepoložil už „svůj život“ ve svém duchu a nepokořil se k konečnému poslání zemřít za hříchy světa? Nedal už to, co se mu nyní snažili vzít? Aby však Ježíš dokončil každou fázi smrti, která byla prorokována ohledně Mesiáše, plně se podrobil lidské brutalitě.
Pondělí – Hořká cesta, Hořký nápoj: Matouš 27:31-34; Marek 15:20-23; Lukáš 23:26-32; Jan 19:17
Bylo zvykem, že odsouzený zločinec nesl svůj kříž ze soudní síně na místo popravy a nosil přitom transparent s cedulí oznamující jeho zločin. Pilát trval na tom, aby Ježíšův transparent prohlásil Ho za „krále Židů“. V Janově evangeliu se zdá, že Ježíš zahájil cestu pod tíhou trámu, ale možná příliš slabý na to, aby úkol dokončil, je Šimon z Kyrény nucen nést těžký kříž za Něj. Na cestě Kristův hlas milosrdenství volá k ženám, které pro Něj plačí, a s předvídavostí ohledně obléhání Jeruzaléma je nutí plakat nad sebou samými a s útrapami, které brzy snášejí. Na Golgotě byl Ježíšovi nabídnut pouze ocet, který odmítl.
Úterý – Nápis a oděvy: Matouš 27:35-37; Marek 15:24-26; Lukáš 23:33-34, 38; Jan 19:18-24
Ježíš byl ukřižován uprostřed mezi dvěma zloději (Izajáš 53:12). Jednou z významných událostí bylo konkrétní rozdělení Mesiášových oděvů a losování o Jeho plášť, což bylo konkrétní naplnění proroctví (Žalm 22:8). Stejně významný byl i nápis na Ježíšově kříži, který ho prohlašoval za „krále Židů“. Navzdory stížnostem velekněží a jejich požadavku, aby Pilát nápis změnil, tak Ježíš odmítl učinit.
Středa – Dva zloději: Matouš 27:38; Marek 15:27-28; Lukáš 23:39-43
O zločincích, kteří byli ukřižováni s Ježíšem, se toho říká jen velmi málo. Lukášovo evangelium však obsahuje jedno z nejdramatičtějších a nejhlubších setkání s milosrdenstvím a milostí v celé Bibli. Je jasné, že jeden z těchto mužů byl přesvědčen, že Ježíš je skutečně Mesiáš a že jeho smrt bude pouze dočasná. Ježíšova reakce na něj nás zahaluje úžasem, že mu bude navždy poskytnut věčný život navzdory hříšnému životu, který žil.
Čtvrtek – Opuštěni pro nás: Matouš 27:39-49; Marek 15:29-36; Lukáš 23:35-37, 44-45
Uprostřed posměchu, rouhání a posměchu téměř všech přítomných na Golgotě Ježíš trpěl mučivými muky kříže. Ani jednou však nevolal o slitování ani neprosil o úlevu od spalující bolesti. Když však Otec od svého Syna odtáhl svou božskou přítomnost, z Ježíšových úst vyrazil výkřik: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ (Matouš 27:46). Toto bylo nejhorší odmítnutí, ale takové, které bylo nutné, aby Kristus nesl hříchy nás všech.
Pátek – „Dokonáno jest!“: Matouš 27:50-54; Marek 15:37-39; Lukáš 23:46-48; Jan 19:28-30
Ježíš zvolal mocným hlasem a „vyslal“ svůj život (dech). Mnozí zemřeli, ale pouze Kristus „vydal“ svého ducha. Je příznačné, že střed dne byl na tři hodiny potemnělý, ale nyní se všude rozhostila úplná tma, padlo mocné zemětřesení, opona zakrývající Nejsvětější místo se roztrhla na dvě části, mrtví svatí byli vzkříšeni a byli spatřeni v Jeruzalémě a římští vojáci na Golgotě všichni prohlašovali Ježíše Krista za pravého Božího Syna!
Sobota – Ježíšova matka a ostatní ženy: Matouš 27:55-56; Marek 15:40-41; Lukáš 23:49; Jan 19:25-27
Jak hluboká byla láska těchto žen, že byly ochotny přihlížet brutalitě a ponižování, kterému byl Ježíš vystaven? Věrně následovaly a podporovaly Jeho službu, sloužily Pánu a Jeho učedníkům. Kde jsou nyní Ježíšovi ostatní následovníci? Ježíš si byl vědom jejich trvalé přítomnosti a svěřil péči o svou matku Janovi, svému nejbližšímu učedníkovi a jedinému, kdo se zúčastnil ukřižování.