Neděle – K oslavě Otce: Jan 17:1-5
Ježíš zahájil tuto důvěrnou modlitbu ke svému Otci modlitbou za sebe a prosil, aby „Syn byl oslaven“, čímž ukázal svou touhu, aby si Židé uvědomili, že je zaslíbeným Mesiášem. Poté uznal svou bezprostřední smrt tím, že propojil myšlenku, že v oslavení Syna bude oslaven i Otec a skrze Jeho oběť budou mít všichni lidé příležitost být spaseni. Protože se narodil z Ducha i z člověka, Jeho smrt, vzkříšení a nanebevstoupení překonaly Jeho lidství, odhalily Jeho božství a nastolily Boží plán spásy pro lidstvo.
Pondělí – Ti, kteří uvěřili: Jan 17:6-8
Ježíš se modlil za své učedníky. Během jejich společné cesty jim Ježíš zjevil vše o Božích vlastnostech, zejména o Bohu jako jejich otci. Položil duchovní základ v jejich životech a oni přijímali slova a učení vírou a uznávali, že to, co Ježíš sdílel, pochází od Boha. Přestože mnoho jejich krajanů pravdu odmítlo, učedníci byli skrze to, co viděli a slyšeli, přesvědčeni a uvěřili, že Ježíš je skutečně Boží Syn, zaslíbený Mesiáš.
Úterý – Modlitba za své vlastní: Jan 17:9-12
Ježíšovým přáním bylo, aby Bůh ochránil a uchoval ty, s nimiž si tak sblížil. Ježíš si přál, aby byli zachováni v doktrinální pravdě, která jim byla sdělena skrze jeho svědectví a důkazy, protože věděl, (1) že za své svědectví o evangeliu budou čelit velkým těžkostem a zkouškám, a (2) že hluboká moc Boží pravdy je udrží svobodné a umožní jim vytrvat. Toužil po tom, aby zůstali v jednotě jako tělo věřících – aby byli jedno v Duchu – tak jako to činili, když byl s nimi On. Spojení božské pravdy a duchovního společenství je mělo udržet v bezpečí jejich víry.
Středa – Slova radosti a lásky: Jan 17:13-14
Ježíš měl věčný pohled na svou smrt, vzkříšení a nanebevstoupení, události, které se měly brzy stát. Věděl, že po jeho nanebevstoupení mnozí odmítnou pravdu a vystaví jeho učedníky bolesti a útrapám, ale Ježíš si přál, aby Bůh učedníkům zjevil radost, kterou již chápal: trvalou radost, která je čekala. Spolu s duchovní mocí a praktickým poučením Božího slova, navzdory odmítnutí světa, mohli Ježíšovi učedníci pevně stát ve spravedlivé bezúhonnosti.
Čtvrtek – Slova moci a světla: Jan 17:15-19
Ježíš se modlil, aby učedníci byli chráněni před zlem a před tím zlým a aby byli uchráněni před zkažeností tohoto světa. Prostřednictvím své nebeské perspektivy poznal, že jsou označeni Všemohoucím Bohem a spravedlivými poutníky tímto světem. Modlil se, aby stejně jako byl Bůh oddělen od Něho, i oni byli odděleni a posvěceni pro Jeho záměr.
Pátek – Duchovní jednota: Jan 17:20-24
Ježíšova modlitba se neomezovala jen na učedníky, ale obracela se ke všem budoucím učedníkům. Odvolával se na svůj osobní vztah s Bohem a prosil, aby budoucím generacím bylo dáno to, co si přál pro učedníky, kteří s Ním chodili a mluvili. Modlil se, aby Ho lidé všech věkových kategorií přijali, uvěřili v Něho a byli s Ním sjednoceni v Duchu. Právě v této neuvěřitelné, kooperativní jednotě svět poznal, že jsme Jeho učedníky.
Sobota – Vyvažování pravdy a lásky: Jan 17:25-26
V závěru své modlitby Ježíš prohlásil, že svět nezná lásku spravedlivého Otce, ale potvrdil, že ti učedníci, kteří ho následují, pravdu znají a chápou. Modlil se, aby byli naplněni Boží láskou, jako byl On, protože právě skrze Otcovu lásku byli schopni svědčit o pravdě.