Neděle: Celý národ v nebezpečí: Ezechiel 33:1-20
Věrní strážci ne vždy volají po tom, co lidé chtějí slyšet, ale volají pravdu navzdory veřejnému mínění. Ani jeden z Božího lidu nebyl vynechán z Boží kontroly. Každý život byl zkoumán a pravda byla otevřeně řečena: bez individuálního opravdového pokání by zahynuli. Pokání vyžaduje více než jen lítost (pouhou „lítost“) nebo výčitky svědomí (lítost a pocit zármutku nad svými činy). Pravé pokání také zahrnuje akt vůle, odpor k tomu, co jsme udělali, zřeknutí se svého hříchu a podřízení se Bohu k trvalé a důkladné změně našich cest.
Pondělí: Lidé země: Ezechiel 33:21-29
Těch pár Židů, kteří v judské zemi zůstali, aby se o ni starali pro své únosce, se cítilo nějak výjimečně, když jim byl takový úkol svěřen. Ezechiel však odhaluje jejich ohavnosti konkrétně: (1) jedení masa s krví; (2) uctívání model; (3) vražda; (4) spoléhání se na násilí; (5) a další hříchy, jako je cizoložství. Za své hříchy měli zemřít mečem, zvířaty nebo morem. Judská země měla být neúrodná.
Úterý: Vyhnanci v Babylonu: Ezechiel 33:30-33
Noc předtím, než se vyhnanci v Babylonu dozvěděli o pádu Jeruzaléma a zničení chrámu, Bůh Ezechielovi uvolnil ústa, aby mohl normálně mluvit. Kromě prorockého poselství byl mezi lidem asi sedm a půl roku němý! Ale mělo se stát něco zvláštního, takže prorokova ústa budou kromě prorockého poselství potřebná i k pastorační práci. Když se vyhnanci dozvěděli o Jeruzalémě, uvědomili si, že mezi nimi byl opravdový prorok. Jejich názor na něj se posunul daleko nad názor náboženského „babička“
Středa: Vykořisťování ovcí: Ezechiel 34:1-10
Králové a úředníci v Judeji byli často označováni jako „pastýři“. Jejich odpovědností bylo náležitě se o lid starat, chránit ho a starat se o něj. Většina těchto vůdců byla extrémně sobecká, zneužívala a vykořisťovala lid pro svůj vlastní zisk. Zanedbané stádo se stává rozptýleným stádem. Rozptýlené stádo se stává snadným terčem pro predátory. Boží srdce lásky zasahuje, aby odhalilo selhání vedení.
Čtvrtek: Záchrana stáda: Ezechiel 34:11-22
Jaká naděje zbývala pro Boží zneužívané a rozptýlené stádo? Naděje na všemocného Boha samotného! Ezechiel mluví i za hranicemi navrácení vyhnanců zpět do zaslíbené země a prorokuje o konci času, kdy Hospodin shromáždí své stádo „…ze všech míst, kam byli rozptýleni v oblačný a temný den“ (Ezechiel 34:12). Jednoho dne dojde k doslovnému opětovnému shromáždění a drahocennému sjednocení Izraele.
Pátek: Ochrana stáda: Ezechiel 34:23-31
S odkazem na budoucí dobu, kdy se Boží lid bude těšit z „spršky požehnání“ a bude se o něj starat dokonalý vládce/pastýř (jejich Mesiáš-Král), je lidu dáno ujištění, že bude žít v chráněném bezpečí. V budoucím království se Bůh na svůj lid usměje a bude přebývat uprostřed něj!
Sobota: Hříchy Edomu: Ezechiel 35:1-15
Hospodin se znovu vrací ke svým soudům nad Edomci (potomky Ezaua) a dodává některé detaily. Protože Edomci trvale nenáviděli Izrael, Bůh obrátí zemi Edomců v věčnou poušť. Chamtiví po zemi Judy a Samaří se připojili k Babyloňanům a zaútočili na Jeruzalém. Bůh nezapomene!