Čtení Písma: Římanům 3:10-23
Verš k zapamatování: „Jak je psáno: ‚Není spravedlivého ani jednoho, není rozumného, není Boha, kdo hledá.‘ Všichni sešli z cesty, společně se stali neužitečnými, není dobrého ani jednoho.“ —Římanům 3:10-12
Zavedení:
Ve Starém zákoně mohl do svatyně svatých vstoupit pouze velekněz jednou ročně, a to pouze po podrobném rituálu očisty a očištění. Od doby, kdy první muž a žena zhřešili, až do Kristova vzkříšení neměl člověk legální přístup do Boží přítomnosti. Celé lidstvo je v stavu naprostého a úplného oddělení od Boha.
Protože Boží přirozeností je svatost a protože je spravedlivým Soudcem, je povinen dodržovat svůj vlastní spravedlivý Zákon. Lidský hřích, vzpoura a neposlušnost znemožnily svatému Bohu přijmout ho do své přítomnosti, aniž by zničil samotný základ morálního zákona, který řídí vesmír. Hřích s sebou nese trest smrti a člověk zhřešil, a proto musí zemřít.
Jediný způsob, jak se Bůh mohl řídit svým spravedlivým Zákonem a přesto přinést člověku odpuštění a smíření, byl najít náhradu, která by zemřela místo něj. Musel být nalezen vhodný náhradník, který by mohl stát před Bohem spravedlivý a zároveň skutečně reprezentovat lidskou rasu. Musel to být člověk bez hříchu. Ale žádný člověk nebyl – neboť všichni zhřešili. Kristus tedy musel přijmout lidskou podobu, aby smířil člověka s Bohem.
Ježíš Kristus, Syn Boží, plně vstoupil do proudu lidského života a stal se, jak sám sebe nazýval, „Synem člověka“ (Lukáš 19:10). Protože žil dokonalým životem, mohl nás zastupovat před Bohem a spojit člověka a Boha. Byl jediný, kdo mohl uspokojit jak svatost Boží, tak veškeré potřeby lidstva.
Ve Starém zákoně byli na kříži nebo na stromě po ukamenování k smrti oběšeni pouze ti, kteří se provinili modlářstvím nebo rouháním, jako varování pro ostatní (Deuteronomium 21:22-23). Římané používali kříž jako prostředek k popravě otroků a nejhorších zločinců. To, že hřích lidstva byl souzen na kříži, naznačuje Boží postoj k těm, kteří Ho odmítají: jejich vzpoura je přirovnávána k nejhoršímu zločinu.
Otázky k lekci :
- Jak měl člověk za staré smlouvy přístup k Bohu? Leviticus 16:2-30.
- Vyjmenujte přirozené vlastnosti lidstva. Efezským 2:1-2; Efezským 2:3; Jan 8:44; Koloským 1:21; Jakub 4:4; Efezským 2:12.
- Existuje pro lidstvo nějaká naděje bez vykupitele? Žalm 14:3; Římanům 3:23; Izajáš 59:2; Římanům 3:20; Galaťanům 2:16; Ezechiel 18:4; Římanům 6:23.
- Jaký je Boží plán pro lidstvo? Filipským 2:5-8; Židům 2:9; 2. Korintským 5:19-21.
- Kdo se stal zástupcem za naše hříchy? Židům 4:14-16; 8:6; 1. Timoteovi 2:5; 1. Petrův 2:24; Izajáš 53:5; 1. Petrův 3:18.
- Proč si Bůh vybral kříž jako prostředek Kristovy smrti? Galatským 3:13; 6:14; 1. Korintským 1:23-24; Deuteronomium 21:22-23.
- Vysvětlete, jak se láska a spravedlnost setkaly na kříži. Římanům 5:8-11; Jan 3:16.