Čtení z Písma: Efezským 2:1-7.
Verš k zapamatování: „Jak unikneme, když zanedbáme takovou spásu, kterou Pán poprvé zvěstoval a kterou nám potvrdili ti, kdo ho slyšeli?“ — Židům 2:3
Zavedení:
Clarence Hall, korespondent z doby druhé světové války, podal toto pozoruhodné svědectví:
Nikdy nedokážu pomyslet na požehnání a dobrodiní, které Bible vždy přináší, aniž bych nevzpomněl na Šimabuku, malou vesnici, na kterou jsem narazil, když jsem jako válečný zpravodaj sledoval naše jednotky v patách, jak dosahují těžkého a krvavého vítězství na Okinawě.
Byla to nenápadná malá komunita čítající jen několik stovek rodilých Okinawanů. Před třiceti lety se zde zastavil americký misionář na cestě do Japonska. Nezůstal zde dlouho – jen tak dlouho, aby získal pár konvertitů, zanechal jim Bibli a pak odešel.
Jedním z konvertitů byl Šosei Kina, druhým jeho bratr Mojon. Od doby misionářovy návštěvy se, uvědomte si, s žádným jiným misionářem nesetkali, neměli žádný kontakt s žádným jiným křesťanem ani skupinou. Ale během těch třiceti let Šosei Kina a jeho bratr Mojon vdechli Bibli život. Probírali se jejími stránkami a našli nejen inspirativní Osobu, na které mohli žít, ale i zdravé zásady, na nichž mohli založit společnost.
Rozpáleni svým objevem učili ostatní vesničany, dokud se v Šimabuku nestal každý muž, žena i dítě křesťanem. Šósei Kina se stal vůdcem vesnice a jeho bratr Mojon hlavním učitelem. V Mojonově škole se bible četla denně. Pro vesnickou samosprávu Šósei Kiny byly její předpisy zákonem. Pod vlivem této knihy pohanské věci zanikly. Na jejich místě se během těchto třiceti let rozvinula křesťanská demokracie v nejčistší podobě.
Pak, po třiceti letech, se objevila Americká armáda a útočila na ostrov. Malá Šimabuku se ocitla přímo v jejich cestě a byla silně ostřelována. Když se naše předsunuté hlídky dostaly k vesnickému areálu, vojáci s namířenými zbraněmi se zarazili v místě, když vystoupili dva malí staříci, hluboce se uklonili a začali mluvit.
Tlumočník vysvětlil, že staří muži je vítají jako své spolukřesťany. Vzpomněli si, že jejich misionář přijel z Ameriky. Ačkoli se zdálo, že tito Američané k věci přistupují trochu jinak než misionář, oba staří muži byli z jejich vidění nesmírně rádi.
Reakce vojáka byla typická. Ohromeni poslali pro kaplana.
Přišel kaplan a s ním důstojníci zpravodajské služby. Prohlédli si vesnici a byli ohromeni tím, co viděli – bezvadně čisté domy a ulice, klid a uhlazenost vesničanů, vysoká úroveň zdraví a štěstí, inteligence a prosperity Šimabuku. Viděli mnoho dalších vesnic na Okinawě – vesnic neuvěřitelné chudoby, nevědomosti a špíny. Proti nim Šimabuku zářila jako diamant v hromadě hnoje.
Šosei Kina a jeho bratr Mojon sledovali úžas Američanů a považovali ho za zklamání. Pokorně se uklonili a řekli: „Je nám líto, že se jevíme jako zaostalý národ. Snažili jsme se, vážení pánové, ze všech sil řídit Biblí a žít jako Ježíš. Možná byste nám ukázali, jak…“ Ukázat jim?
Jednoho dne jsem se procházel Šimabuku s jedním drsným starým armádním seržantem. Když jsme šli, otočil se ke mně a chraplavě zašeptal: „Nechápu to, kámo – takoví lidé pocházejí jen z Bible a pár starců, kteří chtěli žít jako Ježíš!“ Pak dodal něco, co pro mě bylo nekonečně pronikavým postřehem: „Možná jsme k převratu světa používali špatné zbraně!“
ORIGINÁL
Clarence Hall, korespondent z doby druhé světové války, podal toto pozoruhodné svědectví:
„Nikdy nedokážu pomyslet na požehnání a výhody, které spása vždy přináší, aniž bych nepomyslel na Šimmabuke, malou vesnici, na kterou jsem narazil jako válečný zpravodaj na Okinawě.“.
„Před třiceti lety se tam americký misionář na cestě do Japonska zastavil právě tak dlouho, aby konvertoval dva křesťany – Šosei Kinu a jeho bratra Mojkona. Zanechal jim Bibli a odešel. Třicet let neměli žádný kontakt s žádnými jinými křesťanskými misionáři, ale Bibli oživili! Učili ostatní vesničany, dokud se každý muž, žena a dítě v Šimmabuke nestali křesťany. Šosei Kina se stal starostou vesnice a Mojon hlavním učitelem. Ve škole se Bible četla denně. Biblická přikázání byla zákonem.“.
„Když americká armáda překročila ostrov, předsunutá hlídka se vmířila k vesnickému areálu s namířenými zbraněmi. Dva staří muži vystoupili, hluboce se uklonili a začali mluvit. Tlumočník jim vysvětlil, že staří muži vítají Američany jako své bratry a sestry křesťany!“
Ohromení vojáci poslali pro svého kaplana. Přijel s důstojníky zpravodajské služby. Prohlédli si vesnici. Byli ohromeni dokonale čistými domy a ulicemi a noblesou obyvatel. Ostatní okinawské vesnice, které viděli, byly špinavé a lidé byli nevzdělaní a chudí.
„Později jsem se procházel Šimmabuke s jedním drsným armádním seržantem. Řekl: ‚Nemůžu si to představit – tito lidé pocházejí z Bible a pár starců, kteří chtěli být jako Ježíš Kristus. Možná jsme k převratu světa používali špatné zbraně.‘“
Otázky k lekci:
- Jak Pavel odpověděl, když se ho vězeňský dozorce zeptal: „Co musím dělat, abych byl spasen?“ Skutky 16:30-31.
- Co udělal vězeňský dozorce potom? Skutky 16:32–34; Přísloví 28:13.
- Co se stane, když vyznáme své hříchy Bohu? 1. Jan 1:9.
- Jaká je skutečná situace, když nám naše myšlenky říkají, že nemůžeme být spaseni? 1. Jan 3:20.
- Co dalšího je součástí naší spásy? Skutky 2:37-38.
- Zachraňují nás naše dobré skutky? Římanům 3:28.
- Jaká je víra, když nemáme dobré skutky? Jakub 2:17; Efezským 2:10.
- Můžeš mít víru bez skutků? Jakub 2:22-24.
- Jestliže porušíme jen jedno přikázání, čeho se proviníme? Jakub 2:10-12.
- Co by podle Ježíše měli dělat ti z nás, kdo ho milují? Jan 14:15.
- Proč Ježíš přišel na svět a zemřel? 1. Timoteovi 1:15.
- Máš v srdci Boží dokonalý pokoj, že jsi spasen skrze Krista? Efezským 2:13-22.
Hall, Clarence W. „Vesnice, která žila podle Bible“, The Word and Work, roč. 93, č. 5, květen 1999, s. 131–132.