Vyznáváme-li své hříchy, on je věrný a spravedlivý, aby nám hříchy odpustil a očistil nás od veškeré nepravosti. – 1. Jan 1:9
Čtení z Písma: Daniel 9:1-19
Zavedení
Zatímco se kniha Jeremiášových „nářků“ zaměřovala na bolest a útlak, které postihly Judu během obléhání a zničení Jeruzaléma, Danielova modlitba v 9. kapitole se zaměřuje na potřebu vnitřní změny v Judě. Daniel volá po Božím odpuštění a prosí Všemohoucího o pomoc při obnovení poslušnosti a svatosti v Judě.
Tato modlitba vyznání hříchu ukazuje opravdový vztah tohoto proroka k Judovu hříchu. Otevřeně přiznává, že Juda je v babylonském vyhnanství kvůli své vzpouře proti Bohu. Daniel také uznává Boží bezúhonnost v tom, že na svůj lid přivedl soud. Z Danielova vyznání bychom se měli dozvědět, že Hospodin je milosrdný Bůh, ale myslí to vážně!
Ohledně tajemství Boží podstaty Pavel učil římskokatolickou církev: „Proto pohleďte na Boží dobrotu i přísnost: na ty, kdo padli, přísnost, ale na vás dobrotu, zůstanete-li v jeho dobrotě. Jinak i vy budete vyobcováni. A i oni, nezůstanou-li v nevíře, budou naroubováni, neboť Bůh má moc je zase naroubovat.“ (Římanům 11:22-23) Ano, Bůh je dobrý a milosrdný Bůh, ale je také svatý Bůh a nemůže hříchem ohrozit svou vlastní dokonalou podstatu. Hřích a neposlušnost nesou následky oddělení a smrti. I my jsme dnes podobně varováni: „Jestliže se slovo pronesené skrze anděly ukázalo jako pevné a každý přestupek a neposlušnost dostaly spravedlivou odměnu, jak bychom unikli, kdybychom zanedbali takovou spásu?“ (Židům 2:2-3). Abychom byli spaseni, musíme vyznat a opustit hřích! To můžeme udělat pouze s Boží pomocí – ale není to Jeho slib?
Otázky k lekci
- Jaký význam má Danielovo úvodní prohlášení pro jeho modlitbu vyznání hříchů? Daniel 9:3-4; 2:20; Matouš 6:9-10.
- Popište konkrétní části Danielova vyznání hříchu. Daniel 9:5-6, 10-11a.
- Co si podle Daniela Juda vysloužil svou nevěrností? Daniel 9:7-8. Poznámka: Je trapné a hanebné, když jsou naše hříchy odhaleny. Mnoho lidí lituje jen toho, že jejich hříchy byly odhaleny, ale nelituje svých hříchů. Činit pokání z hříchu také znamená opustit tyto hříchy a s Boží pomocí se obrátit ke spravedlnosti.
- Co prorok s lítostí přiznal jako důsledek Judovy vzpoury? Daniel 9:11-12; Pláč 2:13; Deuteronomium 28:15, 36-37, 45-46. Poznámka: V každém upřímném vyznání je nutné přijmout odpovědnost za následky hříchu, které na nás přišly. Nesmíme vinit Boha ani se na Něj hněvat, když naše vzpoura způsobí neštěstí.
- Jaký byl následný postoj těch, kteří byli přísně odsouzeni? Daniel 9:13-14; Izajáš 9:13.
- O co Daniel prosil poté, co vyznal svůj hřích a hříchy Judy? Daniel 9:15–19.
- Jak je náš vztah s Bohem ovlivněn naším hříchem? Izajáš 59:1-2, 12-15; 64:7.
- Co se stane s těmi, kteří nevyznají své hříchy? Přísloví 28:13; Žalm 32:8-10; 1. Janův 1:8-10; Římanům 6:16, 23.
Životní aplikace
Nemoci mohou být často spojeny s hříchem. Apoštol Jakub na to poukazuje v Jakubovi 5:13-16. Zde jsme vyznáni, abychom si navzájem „vyznávali své viny“ (lépe přeloženo jako přestupky nebo hříchy), abychom byli uzdraveni. V Ježíšově době byla myšlenka, že nemoc je vždy trestem za hřích v něčím životě, dovedena do extrému – každý nemocný člověk byl kritizován jako hříšník. To bylo mylné. Bible však také učí, že k určitému uzdravení může dojít až poté, co jsme své hříchy vyznali a činili pokání. Při hledání uzdravení je důležité to zvážit.