Verš k zapamatování: „Budeš-li bedlivě poslouchat hlas Hospodina, svého Boha, a bedlivě zachovávat všechna jeho přikázání, která ti dnes přikazuji, Hospodin, tvůj Bůh, tě vyvýší nade všechny národy země. Všechna tato požehnání na tebe přijdou a dostihnou tě, protože budeš poslouchat hlas Hospodina, svého Boha.“ Deuteronomium 28:1-2
Čtení Písma: Matouš 7:24-27
Úvod:
Když čteme biblický úryvek z tohoto týdne a přemýšlíme o poslušnosti, dostáváme se k pochopení, že i v tomto formalizovaném slibu Abramovi Bůh bezpodmínečně miloval, a přesto Abramovi přikázal i určité požadavky. Bůh jim přikázal, aby se přestěhovali do nové země, aby byli požehnáním pro ostatní, aby chodili před Ním a byli bezúhonní, a řekl jim, co mají dělat, aby to bylo znamením smlouvy mezi nimi. Díky Abramově věrné poslušnosti Božím přikázáním Abram ve zkoušce obstál, protože věřil a poslouchal. Co jiného od nás Bůh dnes žádá než poslušnost?
U lidských bytostí je „vůle“ důležitá, ale velmi důležitá je i „nevůle“. Jak bylo řečeno v předchozí lekci, Bůh nám dal dar svobodné vůle, schopnost činit nezávislá rozhodnutí. Ale samotný akt rozhodování implikuje, že taková rozhodnutí mohou být chybná stejně často jako správná. Pokud si přejeme shrnout výhody spíše než prokletí našich rozhodnutí, bylo by moudré je činit v rámci poslušnosti Bohu. Jako lidé se můžeme i tehdy mýlit, ale pokud vezmeme v úvahu, jak Bůh může naše rozhodnutí hodnotit, budeme při jejich rozhodování jistě mnohem opatrnější.
Kdy přesně někdo z nás přestane potřebovat být někomu poslušný? Neexistuje snad nějaká autorita nad různými aspekty našeho života? Všichni musíme poslouchat zákonné orgány, pokud jde o rychlost, zákony, územní plány atd. A raději bychom neměli neuposlechnout příkaz platit daně, pokud si nepřejeme strávit nějaký čas ve vězeňské cele. Bůh vyžaduje poslušnost od všech lidí. Pokud se rozhodnou neposlouchat Ho přímo, stále Ho musí poslouchat prostřednictvím státních úředníků, které ustanovil. O kolik snazší je „skládat se před císařem“, když jsme nejprve slíbili věrnost Autorovi veškerého zákona. O kolik těžší je život pro ty, kteří to nedělají.
Je to reakce poslušnosti, která kvalifikuje lidi s velkou vírou. Abraham a Sára věřili Bohu; poslouchali Ho bez ohledu na následky. Právě tento druh ochotné důvěry se Bohu líbí, nic menšího nestačí. Ti, kteří nemají víru, nevidí za fyzický svět kolem sebe a jsou slepí k tomu, co Bůh dělá; ale ti, kteří otevřou své duchovní oči, mohou vidět duchovní realitu, která přesahuje tento svět. Doufejte v Boží sílu a v Jeho věrnost a pak v této naději naleznou sílu vytrvat. Pokud jde o víru, svět se nám posmívá. Víra nikdy není snadná, ale čím více jsme přesvědčeni o realitě všeho dobrého a všemohoucího Boha, tím více poroste naše důvěra a tím méně nás přemůžou pochybnosti a pokušení.
Studijní otázky:
- Abraham prošel jednou z nejpřísnějších zkoušek poslušnosti, jaké mohl Bůh od člověka požadovat. Jaká byla odměna za jeho poslušnost? Genesis 17:5-6; 22:15-18; Židům 11:8-12.
- Co se stalo Áronovým synům, když neuposlechli Hospodinova přikázání? Leviticus 10:1-3; Numeri 3:2-4.
- Neposlušnost vždycky nějakým způsobem způsobí katastrofu. Jaká katastrofa postihla Eliho dům? 1. Samuelova 2:12-17, 27-36; 1. Samuelova 4:10-11. Poznámka: Eliho synové zneuctili Boha tím, že své kněžské povinnosti vykonávali s neúctou a neúctou. Eli své syny varoval před Božím soudem, ale nikdy je za jejich hříchy doopravdy nepokáral. Tím, že zanedbával svou rodičovskou povinnost, ve skutečnosti upřednostňoval své syny před Bohem. Prorok předpověděl zničení kněžské rodiny, což se nakonec naplnilo, když bylo kněžství v době Šalomouna převedeno na rodinu Sádoka (viz 1. Královská 2:26-27).
- Co se stalo s neposlušnými Izraelity, kteří vyšli z egyptského zajetí? Numeri 14:26-38; 1. Korintským 10:1-11. Poznámka: Boží kázeň uplatňovaná proti neposlušným Izraelitům by měla křesťanům sloužit jako upozornění, že Bůh potrestá hřích svého lidu.
- Jaké jsou Boží pocity k poslušným a k neposlušným? Přísloví 12:1-3; 15:9; 1. Samuelova 15:17-26. Poznámka: Saul omlouval svou neposlušnost tím, že obviňoval lid, ale Samuel zdůrazňoval, že upřímnost a poslušnost jsou předpoklady pro uctívání, které se líbí Bohu. Saul si neuvědomil, že není suverénním a nezávislým vládcem, ale že je zástupcem Boží královské přítomnosti. Saul neposlechl Boha až příliš mnohokrát a pro něj nebylo návratu.
- Jaké dobré napomenutí dal Mojžíš Izraeli? Deuteronomium 4:1-10; Ezechiel 20:11. Poznámka: Kdyby Izrael žil v poslušnosti Bohu, stal by se svým způsobem života, vládou a společností protikulturní silou. Kvalita fyzického a duchovního života křesťana na zemi souvisí s jeho poslušností živému Bohu. Boží soudy a ustanovení nám, Jeho lidu, byly dány jako prostředek k udržení naší cesty s Bohem, nikoli jako základ pro ustavení naší spásy.
- Byl Ježíš poslušný svému Otci v nebi? Dal nám Ježíš příklad? Marek 14:36; Jan 5:24-30; Římanům 5:18-19; Filipským 2:5-11; Židům 5:5-10. Poznámka: Oddělení mezi Duchem a tělem je skutečné a naše lidská přirozenost, i po obrácení, bojuje proti Božímu dílu. Kristus úspěšně uskutečnil Boží plán pro Něj; snášel utrpení a pokušení, aby mohl skutečně fungovat jako náš velekněz. Zažil všechno, čím si člověk na této zemi prochází, ví, jak těžké je zcela poslouchat Boha; stejně jako chápe kouzla pokušení, přesto v poslušnosti vytrval. Mohli bychom si přát lepší nebo úplnější příklad?