Biblický text: Židům 12:5-14
Verš k zapamatování: Jestliže však nejste trestáni, na kterém se všichni podílejí, jste nemanželští, a ne synové. Židům 12:8
Cíl lekce: Identifikovat různé metody nápravy a ukázňování, které Bůh používá, a najít jejich uplatnění v rodině.
Klíčové body - Účelem trestu není znepříjemňovat nám život, ale reformovat nás, zlepšovat nás a přivést nás k Božímu standardu. - Bůh nás ukázňuje, aby nás přivedl zpět do správného vztahu s Ním. - Musíme se naučit efektivně používat Boží metody trestu ve svých rodinách.
Rodina je cvičištěm pro dovednosti, které potřebujeme ve vnějším světě. Je to také mocný nástroj, který Bůh používá k tomu, aby nás utvářel (a někdy i zlomil) v to, kým si přeje, abychom byli. To, jak se v našich rodinách rozvíjíme, ovlivní to, jak fungujeme ve vnějším světě. Nicméně řešení praktických aspektů nápravy v našich pozemských rodinách zůstává náročné. V Židům 12:5-11 Pavel používá analogii pozemské rodiny k popisu toho, co se děje mezi námi a Bohem. Co znamená napomínat a ukázňovat? Jak Bůh ukázňuje a jak můžeme správně používat různé metody ukázňování?
Když přemýšlíme o nápravě a disciplíně, většinou se nám vybaví trest. Další slova, která nás napadají, jsou „trestat“, „trestat“, „napomenout“, „pokárat“. Tato slova, jak jsou použita v původním překladu Bible krále Jakuba, mají různé významové odstíny, od vedení a poučení až po uložení přísného trestu. Účelem nápravy a disciplíny není znepříjemňovat nám život, ale reformovat nás, zdokonalovat nás a přivést nás na Boží úroveň.
Bůh nemá zájem na tom, aby nám způsoboval bolest trestu jen jako nějakou formu božského krutého žertu. Bůh je milosrdný a stanovil zákony, které nás řídí. Otec nám dal hranice (zákony a principy) a sliby. Poslušnost přináší požehnání. Neposlušnost má za následek kletby. Disciplína je ve skutečnosti o formování chování, ne o trestu. Sebekázeň je v konečném důsledku to, co si Bůh od nás přeje.
Stejně tak by v každé rodině měly existovat zásady a pravidla. Říká se tomu struktura. Manželé musí být respektováni. Měla by být respektována rodičovská autorita a osobnost každého člena rodiny. Slovní a fyzické napadání nelze omlouvat pod rouškou disciplíny. Bůh nezneužívá, ani my bychom neměli.
Podívejme se na některé způsoby, jakými nás Bůh ukázňuje a napravuje. Někdy nás může jemně poučovat skrze Slovo nebo nás pevně vést svým Duchem cestou, kterou bychom měli jít. Jindy to může být tvrdá láskyplná slovní výtka skrze Jeho proroky (jak to často dělal s Izraelem). Může nám dokonce dovolit zažít bolest porážky, zkázy a otroctví. Bůh je však láska a ať už použije jakoukoli metodu k našemu ukázňování, Jeho konečnou touhou je přivést nás zpět do správného vztahu s Ním, vztahu charakterizovaného úctou a poslušností vůči Němu.
Jako rodiče reprezentujeme Boha pro naše rodiny. Dnešní výzvou je naučit se, jak efektivně používat Boží metody v našich rodinách.
Otázky a diskuse
- Proč je kárání a ukázňování nezbytné? Zjevení 3:19; Židům 12:5-11; Přísloví 22:15
- Jaká forma ukázňování je znázorněna v následujících verších? Žalmy 32:8-9; Galatským 3:24-25; Přísloví 22:6; Deuteronomium 6:6-9
- ve 2.a 3.kapitole knihy Zjevení trestá sedm církví v Asii. Jak můžeme tuto zásadu uplatnit v rodině?
- Zamyslete se nad následujícími verši z Písma: 2. Samuelova 12:1-15; Titovi 1:13; 2:15. Jak bychom charakterizovali tuto formu ukázňování?
- Jsou chvíle, kdy nám Bůh dovolí trpět bolestí neposlušnosti a jejími následky. Jak je to forma disciplíny? Deuteronomium 28:15-25; 2. Samuelova 12:10-23; 1. Korintským 10:5-11
- Zapadá tělesný trest do jednoho z jazyků lásky? Přísloví 22:15; 23:13-14; Numeri 12:10.