Neděle: Falešné představy farizeů — Matouš 23:1-12
Farizeové si přisvojovali autoritu, kterou jim Bůh neudělil. Ježíš poukázal na tři hlavní nedostatky: (1) falešné pojetí spravedlnosti (v. 2-3), které pro ně znamenalo vnější podřízení se Božímu zákonu, zatímco ignorovali vnitřní stav srdce (viz Žalm 51:6); (2) falešné pojetí služby (v. 4), kdy předávají lidem zákony, aby jim přidali k břemenům (viz Matouš 11:28-30), ale tyto zákony neaplikují na sebe; (3) falešné pojetí velikosti (v. 5-12), kdy se chlubí svým oděvem, tituly a postavením, aby je lidé chválili (viz Jan 3:30; 13:12-17).
Pondělí: Zavírání království — Matouš 23:13-14
První dvě bědy, které Ježíš pronesl proti farizeům, byly: (1) zavírání Božího království těm, kdo do něj chtěli vstoupit, zatemňování cesty spásy tím, že místo Boží pravdy učili lidským tradicím; (2) zneužívání právě těch lidí, kteří potřebovali jejich milosrdenství a pomoc, tím, že se chovali svrchovaně zbožně, takže i vdovy se vzdaly jakéhokoli dědictví z majetku svých manželů na podporu „duchovního“ díla chrámu. Neměly srdce pro službu potřebným, ale místo toho je považovaly za snadnou kořist pro podvod. Strategií falešného náboženství vždy bylo zneužívat ty, kteří jsou zranitelní.
Úterý: Odsouzení duší — Matouš 23:15
Tím, že farizeové uvedli konvertity do svého legalistického náboženského systému, ve skutečnosti zatemňovali živého Boha! Tím, že vedli lidi po špatné duchovní cestě, je vedli do zkázy. „Syn pekla“ je ekvivalentem „dítěte ďábla“. Doslova je to člověk, který odmítl Boží cestu spásy, aby přijal svou vlastní náboženskou samospravedlnost. Aby toho nebylo málo, konvertita často projevuje větší horlivost než její učitel, takže tato zavádějící, nadměrná oddanost plodí ještě horší omyl a odsouzení.
Středa: Srdce lakoty — Matouš 23:16-22
Farizeové, kteří měli zmatené priority, byli slepí vůči skutečným životním hodnotám. Aby své sliby učinili platnějšími, slibovali při zlatě v chrámu a darech zanechaných na oltáři, ale nikdy neslibovali při chrámu ani oltáři. Důvodem bylo, že zlato a dary měly větší „vnitřní“ hodnotu. Tento systém přísahy byl zcela špatný, ale způsob, jakým to dělali, ukazoval na jejich chamtivou lakotu.
Čtvrtek: Zaměření na vedlejší návyky — Matouš 23:23-24.
Legalisté jsou puntičkáři na maličkostech a slepí k velkým principům. Věrnost, spravedlnost a milosrdenství jsou charakterové vlastnosti, které je třeba rozvíjet, ale farizeové je přehlédli. Náboženství bez živého Boha se stává prázdnou a povrchní věcí. Navzdory svému náboženskému úsilí byli ztraceni.
Pátek: Čistí zvenčí, poskvrnění zevnitř — Matouš 23:25-28
Velmi názorným příkladem pokrytectví jsou poháry, mísy a hroby. Navenek mohou být zcela čisté a hygienické, ale skutečné poskvrnění pochází zevnitř. Farizeové pečlivě dbali na to, aby jejich „zdání“ bylo hluboce duchovní a horlivě oddané, protože jim nejvíce záleželo na tom, aby od lidí dostávali úctu. Bůh se však zaměřuje především na srdce.
Sobota: Pronásledovatelé, lháři, vrazi! — Matouš 23:29-36
Ježíšovo poslední prohlášení proti farizeům je přímo ztotožňuje se zlým hadem, Satanem (Genesis 3:1). Z podobenství o koukolu Mistr učil, že Satan má rodinu (Matouš 13:38). Satan je lhář a vrah, který se raduje z pronásledování Božích zástupců a vedení lidí do zkázy. Byli to muži, kteří měli rozsáhlé znalosti Písma, a přesto neznali Boha! Stejně tak se postavili proti rané církvi (v. 34-35) a to nakonec byl jejich osud.