Neděle: Plán na Ježíšovo zatčení — Jan 11:55-57
Sanhedrin již rozhodl, že Ježíš musí být usmrcen, ale věděli o jeho nesmírné popularitě. Ježíš věděl, že se ho židovští vůdci snaží vzít do vazby, ale Pán také věděl, že jeho dílo ještě není dokončeno, a tak se uchýlil do města Efrajim (poblíž pouště). Přesto se vůdci spikli, protože věděli, že se Ježíš pravděpodobně zúčastní každoročního Svátku nekvašených chlebů v Jeruzalémě. Nyní plánovali Ježíše při první příležitosti zajmout.
Pondělí: Pomazání v Betanii — Matouš 26:6-13; Marek 14:3-9; Jan 12:1-8
Marie si rozpustila vlasy (něco, co židovské ženy nikdy nedělaly na veřejnosti), pokořila se a položila svou slávu k Ježíšovým nohám. Vylila vonný nard na Pánovu hlavu a nohy, drahou parfém, která se rovnala roční mzdě obyčejného dělníka! Zde je židovská žena, která slyšela Ježíšova slova, když seděla u Jeho nohou, a musela naslouchat! Zatímco Jeho učedníci nechápali, že Ježíš brzy zemře, Marie věděla, že toto je její poslední příležitost projevit Pánovi lásku a uctívání před Jeho utrpením a smrtí. Vždycky se najdou tací, kteří kritizují cenu pravého uctívání a snaží se snižovat jeho důležitost.
Úterý: Plán na zabití Lazara — Jan 12:9-11
Není to hrozné, že člověk může být nenáviděn jen proto, že mu Bůh zázračně požehnal? Taková je démonická zrada zlého, pyšného srdce: nenávidí Boha a vše, čeho se Bůh dotkne (Jan 15:18-19). Kněží nyní plánují zabít Lazara, protože ho Ježíš vzkřísil z mrtvých, a mnozí proto vkládali svou víru v Krista.
Středa: Vjezd do Jeruzaléma — Matouš 21:1-11; Marek 11:1-11; Lukáš 19:28-40; Jan 12:12-19
Toto je jediná chvíle v Ježíšově životě, kdy naplánoval a zúčastnil se veřejné demonstrace. Naplněním proroctví ze Zachariáše 9:9 (osel, na kterém jel Mesiáš, byl ve skutečnosti královským zvířetem židovských panovníků (viz 1. Královská 1:32-33, 38-40)) se Ježíš nepřímo prohlásil za krále Židů. Skutečnost, že se Ježíš nyní veřejně objevil na veřejnosti, byla pro židovské vůdce přímou výzvou. Aby měli nad lidem nějakou významnou kontrolu, museli jednat rychle.
Čtvrtek: Proklínání fíkovníku — Matouš 21:17-22; Marek 11:12-14, 20-26
Kromě utonutí démonem posedlých prasat je to jediný případ, kdy Ježíš použil svou moc ke zničení něčeho v přírodě. Proč nebyla jeho moc použita k obnově stromu? Zaprvé, Ježíš to použil jako ponaučení o selhání, protože Izrael selhal v tom, aby byl pro Boha plodným. V prorocích fíkovník představoval Izrael (Jeremjáš 8:13; Nahum 3:12; Ozeáš 9:10). Zadruhé, Ježíš ho použil k učení o víře: Jeho slova „Věřte Bohu“ (Marek 11:22) znamenají žít v neustálém postoji důvěry a naprosté závislosti na Bohu.
Pátek: Druhé očištění chrámu — Matouš 21:12-16; Marek 11:15-19; Lukáš 19:45-48
Poté, co Ježíš poprvé očistil chrám, netrvalo dlouho a znovu fungoval za účelem zisku. Koneckonců i kněží dostali svůj podíl! „Doupě lupičů“ je místo, kam se zloději utíkají, když se chtějí schovat. Místo, které mělo být zasvěceno modlitbě, uctívání a evangelizaci, se opět stalo zkaženým.
Sobota: Úrodné zrno — Jan 12:20-26
Ježíšova odpověď v sobě skrývá silnou pravdu pro mnoho kázání! Jádrem Jeho výroku je fakt, že nikdo nemůže být plodný a zároveň si udržet pohodlí! Nikdy není snadné být zasazen a zemřít, abychom mohli být produktivní; naše tělo proti tomu bojuje. Ale ztratit své životy pro Něj je povoláním každého věřícího.