Neděle: Nové přikázání — Jan 13:31-35
Poté, co Ježíš dal svým učedníkům konkrétní příklad služby (mývání nohou), pokračoval v nabádání k důležitosti lásky. Ježíš věděl, že s nimi už dlouho nezůstane, a chtěl jim zanechat moudrost ohledně toho, jak se vypořádat s každým vztahem, se kterým se setkají – s láskou: láskou k Bohu a láskou k bližnímu. Ježíš ví, že vlastností, která bude mít největší vliv na svět, je láska. Proto se říká: „Poznají, že jsme křesťané, podle naší lásky.“
Pondělí: Světská velikost — Lukáš 22:24-25
Lord John Acton (1834-1902) řekl: „Moc kazí a absolutní moc kazí absolutně.“ Toto bylo ponaučení, které se učedníci skutečně potřebovali naučit. I poté, co viděli svého Pána, jak klečí a myje jim nohy jako pokorný služebník, se učedníci mezi sebou stále hádali a snažili se určit hierarchii, kdo je mezi nimi největší. Slovo použité pro „největší“ v této pasáži je „meizon“ a v podstatě se překládá jako „týkající se vnímání autority“. Učedníci se tolik nestarali o to, kdo má skutečnou autoritu, ale spíše chtěli vědět, kdo si lidé myslí, že má mezi nimi největší autoritu. Kvůli jejich pýše je právě toto vnímání trápilo.
Úterý: Velikost království — Lukáš 22:26-30
Ježíš varoval, že Nebeské království je o službě, a ne o tom, kdo má autoritu. Nejde o to, že by mezi Ježíšovými následovníky autorita neexistovala, ale důležité bylo, jak ji uplatňovali. Nařídil jim, aby byli jako „nejmladší“, nenároční a připravení naslouchat a učit se. Měli by si navzájem sloužit. Měli by být pokorní a ochotní dát vše, aby pomohli svému bratru, stejně jako On přišel jako pokorný služebník a byl ochoten obětovat svůj život za nás.
Středa: Prosít vás jako pšenici — Lukáš 22:31-32
Ježíš řekl Petrovi, že satan požádal o svolení „prosít ho jako pšenici“. Ježíš předpovídá pokušení, které Petra postihne. Toto pokušení Petrem otřese do morku kostí a odhalí jeho slabost. I když Ježíš věděl, že se to stane, povzbudil Petra, aby po této zkušenosti bratry posílil.
Čtvrtek: Předpověď popření — Lukáš 22:33-34; Jan 13:36-38
Ježíš předpovídá, že ho Petr zapře. Petr k jeho cti říká, že je to nemožné, protože je ochoten Ježíše následovat dokonce až na smrt. Toto je ale příklad ochoty „mluvit, co říkají“, ale neschopnosti „žít podle pravdy“. Petr byl plný bravury, když na tom nezávisel jeho život, a ztratil odvahu, když čelil velmi reálné pravděpodobnosti bezprostředního nebezpečí.
Pátek: Přípravy na nové cesty — Lukáš 22:35-38
Ježíš začal tuto smutnou řeč tím, že učedníkům připomněl šťastnější časy. „To byly snadné časy,“ řekl jim Ježíš. „Ale jakmile odejdu, čeká vás útrapy a nepřátelství.“ Když byl Mistr s nimi, nepotřebovali mnoho příprav. Nyní, když Mistr odcházel, chtěl, aby byli připraveni a ochotni být flexibilní bez ohledu na to, k čemu byli povoláni. Ježíš si uvědomoval, že jeho učedníci se musí spoléhat na Boha a také se musí připravit na jakékoli zkoušky a pokušení, která by mohla přijít.
Sobota: Ustanovení Večeře Páně — Matouš 26:26-29; Marek 14:22-25; Lukáš 22:14-20
Ježíš chtěl, aby se jeho učedníci účastnili Večeře Páně i po jeho odchodu z tohoto světa, jako památka na něj. Chtěl, aby v tomto aktu – sdílení kalicha a lámání chleba – pokračovali, stejně jako to s nimi dělá nyní, aby si v budoucnu pamatovali, kým je a co představuje.