Biblický text: 2. Korintským 9
Verš k zapamatování: „Toto vám však říkám: Kdo rozsévá skoupě, skoupě také sklidí; a kdo rozsévá štědře, štědře také sklidí.“ 2. Korintským 9:6
Cíl lekce : Sdílet důležitost a výhody dávání Boží cestou.
Ve 3. lekci jsme se zmínili o tom, jak miliony lidí ignorují základní a jednoduché Boží zákony týkající se desátků a dávání. Pro mnoho lidí je dávání citlivou otázkou. Dotýká se jádra jejich bytí.
Proč je dávání důležité? Dávání je odrazem Božího charakteru. Bůh je dávající Bůh, opravdový dárce a ten nejštědřejší. Dal nám život, zemi, moc a nadvládu a především dar spásy skrze svého Syna, Ježíše Mesiáše (Jan 3:16). Prostřednictvím tohoto obětního daru nám Bůh dal vykoupení, ospravedlnění a smíření. Dávání je pro Boha důležité.
Naše sobecká povaha je nastavena spíše na přijímání než na dávání. Rodíme se takoví a světový systém tuto povahu posiluje. Bůh si však přeje, aby se jeho lid z berecích stal dáváním.
Bůh chtěl, aby Izrael byl pro svět příkladem. V Izraeli zavedl systém dávání. Izraelité dávali: (1) oběti Bohu; (2) desátky levitům a chudým; a (3) dobrovolné dary. Oběti byly dány přímo Hospodinu a vyžadovaly, aby Izraelité Bohu odevzdali to nejlepší v podobě díkůvzdání, oddanosti, přímluv, chvály a uctívání, a také v pokání.
Desátek (jedna desetina) byl zaveden, aby poskytoval příjem levitům a chudým. Izrael dával desátek ze své úrody a zvířat. Desátek je svatý Hospodinu (Leviticus 27:30). Bůh slíbil, že požehná těm, kdo desátek dávat ne, a proklel ty, kdo nedělají (Malachiáš 3:8, 9).
Dobrovolné dary byly dávány na zvláštní projekty. Lidé přispívali, pouze pokud chtěli, pouze ti, kteří měli ochotné srdce. Někdy lidé dali tolik, že jim museli zabránit v tom, aby dali více (Exodus 36:5-7).
Církev 1. století byla církví štědrou. Dávali ze svého majetku, ze svého majetku, ze své pohostinnosti. Starali se o potřeby místních bratří i těch vzdálených. Měla by být církev 21. století jiná?
Proč bychom měli dávat? Zde je pět důvodů: (1) Bůh dává; (2) Bůh nám přikazuje dávat; (3) jsme vděční; (4) chceme nebeský poklad; a (5) chceme, aby byly naše potřeby uspokojeny.
Zde je několik zásad, kterými bychom se měli řídit při dávání.
1) Pochopte, že Bohu patří všechno pod nebem (Job 41:11). Jsme jen Jeho správci. Správce není vlastník, ale správce. Jakmile pochopíte tento zásadní koncept, změní se váš pohled na vaše finance. Všechno patří Bohu – na 100 procent, a jako správci musíme skládat účty za to, co s Božími zdroji děláme (Matouš 25:14-30).
2) Určete, kde je váš poklad. Vaše srdce bude tam, kde je váš poklad (Lukáš 12:34). Náš poklad by měl být v Království – ve věčnosti, nikoli v pozemské říši. To je důležité, protože je tak snadné vidět věci pouze z časného hlediska a být tak pohlcen životními starostmi a klamem bohatství, že ztratíme ze zřetele Království.
3) Uvědomte si, že dávání je lékem na chamtivost a materialismus. Štědrost chamtivost zabije. Nemůžete být opravdovým dárcem a zároveň chamtivým.
4) Dávejte štědře a s radostí. Měli bychom být šťastní, když dáváme, s vědomím, že „blahoslavenější je dávat než přijímat“ (Skutky 20:35). Je lepší být na straně dávatele.
5) Dávejte promyšleně a přiměřeně (2. Korintským 9:7). Dávání by mělo být vědomým a uctivým aktem uctívání. Dávejte vše, co Bůh žádá, a berte vše, co On dává.
Interakce s Božím slovem:
- Diskutujte o důležitosti a dopadu dávání v Izraeli, v církvi 1. století a dnes.
- Diskutujte o šesti zásadách, kterými bychom se měli řídit při dávání. Jaký je jejich význam? Jób 41:11; Lukáš 12:33-34; 16:10-13; Přísloví 21:25-26; Skutky 20:35; 2. Korintským 9:7
- Jaké je požehnání radostného dávání? 2. Korintským 9:7-8
- Co je špatného na tomto tvrzení: „Jestliže mi Bůh žehná tím, že naplňuje mé potřeby, mělo by mi to dávat, abych dělal to, co chci, a ne pro někoho jiného“?
- U každého z následujících pojmů napište, co vás napadne, když uvažujete o dávání: Radost, Modlitba, Finance, Sociální péče a Oběť.